Odpoledne s opravdu mimořádným obrazem

Jsou blogové články, které ve frontě na publikování předbíhají. Není jich moc, protože moje články většinou neusilují o to dopravit žhavou aktualitu co nejdřív k oku čtenáře nebo uchu posluchače, nesoutěží o titulní strany zpravodajských portálů ani o pozici na televizním "newsbeltu". Až na naprosté výjimky se celkem nic nestane, když článek nevydám hned, ale třeba až příští týden nebo za dva měsíce. Dokonce ani to, co se naoko tváří skoro jako aktuální publicistika, tedy zdejší týdeník Nedělní miniglosy, není (nebo aspoň chce nebýt) v pravém smyslu slova aktualitou. Dnešní článek ovšem takovou výjimkou je, protože kdyby vyšel později, hrozí osudové nebezpečí z prodlení :-).

Asi už je o mně docela známo, že obdivuji (mimo mnohé jiné) i úžasné obrazy malířky, kterou někteří lidé znají jako Marii Čermínovou, ale celý kulturní svět ji zná především jako TOYEN, celoživotní surrealistickou kouzelnici. Párkrát jsem o ní už psal i zde na blogu, např. o její obsáhlé pražské výstavě ve Valdštejnské jízdárně v článku Toyen - snící rebelka, nebo nedávno o skvělé knize Andrey Sedláčkové o životě legendární malířky Toyen - první dáma surrealismu. Minulý týden mi několik přátel na facebooku doporučilo formou sdílené události zajít se podívat do Galerie European Art na pražském Senovážném náměstí č.8, že prý tam bude k vidění obraz, který jsem ještě jistojistě neviděl. Sice nikdo z těchto přátel, kterým za zprostředkování skvělé akce velmi děkuji, nakonec na místo v dohodnutou dobu nepřišel, ale já tam byl už skoro půl hodiny před zahájením plánovaného doprovodného programu.

Sice jsem se trochu bál, že mě dovnitř nepustí s foťákem a že po mě budou vyžadovat, abych odložil svůj batůžek, což se v případě, že v něm mám notebook, zapovězený foťák a výměnné objektivy, opravdu zdráhám. Ale přijali mě vlídně, fotit jsem směl podle chuti a batoh jsem si směl ponechat při ruce. Naopak vrazili mi do ruky "vernisážovou" skleničku s vínem a postupně mě zahrnuli informacemi kunsthistorických "hlav pomazaných", Karla Srpa mladšího a Josefa Vojvodíka, stejně jako povídáním dnes již zmíněné autorky Andrey Sedláčkové, a co hlavně - umožnili mi zevrubně a dosyta si prohlédnout další mistrovské dílo věhlasné malířky, které nese název Tajemství míst (Le secret des lieux), je z malířčina francouzského období a bylo vystavováno jen jedinkrát, před dlouhými 62 lety, na samostatné pařížské výstavě Toyen v roce 1962, tedy rok po svém vzniku. Od té doby tento krásný obraz pobýval v soukromé sbírce (podrobnosti viz posudek Karla Srpa na konci článku) a nebyl ani součástí reprezentativních sólových výstav z nedávné doby.

 

Toyen - Tajemství míst/Le secret des lieux, 1961 (fotku jsem pořídil s laskavým svolením galerie)

Dominantním objektem na obraze je dravec (plovoucí nebo létající, kdo ví?) unášející bílé srdce, jeho dominance je podpořena i silnějšími vrstvami barev, které dravci dodávají úžasnou plasticitu, vlastně do určité míry jako kdyby vystupoval z plochy obrazu, kam jinak bez většího odmlouvání přísluší ostatní podivné objekty na plátně, tyrkysový členěný kruh (nebo je to shora pozorovaný mořský živočich, něco na způsob medúzy?) žlutozelený "zavinutec" zvící podivně pokroucené lidské postavy Ve středu obrazu se nacházejí zelené (vodní?) listy a červené tvary, které mi připomínají květy, a napravo pak bílá světla (hvězdy, lampy nebo možná dokonce jen stylizovaný přetočený odlesk dravce). A co možná na zmenšené fotce není dobře patrné (v původním formátu fotky je to nicméně zřetelené), je celým obrazem prostupující síť tmavších linií, dodávající malbě nenápadnou a skoro podprahovou dynamiku.    

V galerii je obraz Toyen součástí tzv. předaukční výstavy, celý obsah výstavy se totiž bude dražit na velké sálové aukci v neděli 28. dubna 2024 odpoledne v Obecním domě v Praze. Je tedy zřejmé, že nějaký šťastlivec si ho z aukce v neděli odnese jako nový majitel. Vyvolávací cena je 33 miliónů Kč a jsem přesvědčen, že skutečná dosažená cena ještě hodně naroste, klidně k 80-90 miliónům, protože obraz je podle mého subjektivního laického soudu opravdu mimořádný.

No a dostáváme se konečně k tomu, proč článek zde na blogu předbíhá: Snažím se totiž článek publikovat ve čtvrtek večer, aby se případní zájemci o - po dlouhé době znovuobjevenou - originální malbu od Toyen mezi zdejšími návštěvníky mohli během posledních dvou dnů předaukční výstavy, tj. buď v pátek nebo v sobotu - po oba dva dny od 10 do 18 hodin - na obraz případně zajít podívat na vlastní oči, protože kdoví u koho v neděli obraz skončí a jestli se nad ním zase na nějakých pěkných pár desetiletí nezavře voda. Sběratelé i investoři jsou tvorové svérázní a těžce predikovatelní.

Tak co, nenamlsal jsem vás? Popravdě, u obrazu jsem si postál docela dlouho, prohlédl jsem si ho tak detailně, že to asi poctivěji nešlo, a nechal ho na sebe nezprostředkovaně působit (kdy se mi něco podobného zase poštěstí?). A navíc jsem ho ještě - pro sebe i pro vás - pěkně zblízka vyfotil, z ánfasu, z profilu, z různě velkého odstupu, s rámem či bez; pro publikaci se mi víc líbila varianta bez rámu, protože jednak to tak mám obecně u obrazů i fotek radši, pokud rám s obrazem netvoří opravdu organický celek, a myslím, že se to tak i lépe hodí k nočnímu tématu a poněkud ponurému způsobu zpracování obrazu.

Výňatek z posudku Karla Srpa pro nadcházející aukci:

Toyen na prahu šedesátých let dospěla k jedněm z nejpůsobivějších obrazů svého pařížského období: vyznačovaly se promyšlenou světelnou režií, jedinečnou symbolikou, silnou emotivností. K jedněm z nejvýraznějších vůbec náleží obraz Tajemství míst, odehrávající se v noční atmosféře, z níž probleskují barvy, které do ní vnášejí světelné napětí. Obrazu vévodí jeden z nejkrásnějších a nejinspirativnějších motivů Toyen, srdce unášeného dravcem, který je tak ojedinělý, že v tak soustředěné podobě se v jejím díle objevuje jen na tomto obraze, stává se ideogramem, jenž by mohl zastoupit celou její tvorbu. Bílé srdce prosvětluje temnou scénu, vytváří její nosný znak, téměř jako by šlo o spojení, jež reaguje na souběžné úvahy André Bretona. Okřídlený dravec, unášející v pařátech srdce, se vznáší nad pozadím, z nějž pronikají výrazné barvy, jež se z levé na pravou stranu proměňují: tyrkysový kruh člení kříž, následovaný vertikálními, v sobě se zrcadlícími žlutozelenými, měkkými, poddajnými pásy, naznačujícími lidské tělo, po nichž následuje náznak jakýchsi zelených travin, za nimiž se skrývají červené signály, aby pravá část obrazu ozařovalo souhvězdí šesti bodů, vytvářejících další světelný zdroj. Celou temnou scénou prochází spleť tenkých, niťovitých linií, které do přízračné scény vnášejí pohyb. Obraz je tudíž postavený na několika vrstvách, které jsou vnitřně vzájemně propojené. Divák se ocitá v magickém prostředí, výrazně doléhajícího, nadskutečného světa, který v evropském surrealismu dokázala vytvořit jen Toyen. Jeho prvním a jediným majitelem byl Raymond Borde (1920-2004), spoluautor knih o filmu (mj. A Panorama of American Film Noir, 1955), který spolupracoval s Jean-Paul Sartrem během padesátých let a s André Bretonem na prahu šedesátých let.

Obraz byl poprvé vystavený na samostatné výstavě Toyen: Galerie Raymond Cordier, červen, 1962, č. k. 17. Byl publikovaný v časopise La Bréche č. 5, říjen 63, nestr. Obraz byl celou dobu v majetku Raymonda Borda, který jej získal prostřednictvím André Bretona přímo od Toyen.