pátek 12. dubna 2024

Zajímavé Československo z dobřichovické knihobudky

Když se dívám do dobřichovické knihobudky, celkem důležitou roli pro mě hraje rok vydání knížky. Mám totiž vyzkoušeno, že knihami z let 1949 až 1962 a pak zase z let 1972 až asi tak 1985 se celkem nemá cenu zabývat, protože se v té době jen vzácně a spíš shodou okolností podařilo vydat takovou knihu, která z dnešního pohledu kvalitou obstojí. 

Když jsem nedávno narazil na brožovanou knížku s nadpisem Československo a zjistil jsem, že byla vydaná v roce 1962, užuž jsem ji chtěl vrátit do police, ale přesto jsem ji zběžně prolistoval. A možná znáte takový ten podivný pocit, že i když se poctivěji nezačtete a stránky jen přelétnete zrakem, přesto na první pohled s tou knihou něco není v pořádku. Jako kdyby atmosféra té knihy k roku 1962 vůbec nepatřila. On už ten divně nesocialistický státní znak na obálce mě měl varovat, že nepůjde o běžnou místní dobovou produkci.

 

Nedalo mi to a podíval jsem se do tiráže: K mému překvapení se jednalo o knížku vydanou česky v USA - tzv. Radou svobodného Československa ve Washingtonu, tedy institucí, která se snažila být (moc se jí to tedy nevedlo) hlasem československé emigrace, snažícím se přispět návratu demokracie do komunisty po roce 1948 ovládaného Československa (to už se nevedlo vůbec!). Mimochodem, grafickou úpravu knížky (jsou v ní především krásné fotky nejlepších architekturních výdobytků 1. republiky) dělal emigrant, skvělý designér a zarytý antikomunista prof. Ladislav Sutnar. První vydání, 5000 výtisků, cena 5 dolarů (tenkrát tedy žádná láce!). Brzy jsem pochopil, že knížka byla určena pro americké občany - československé krajany, kteří se chystali využít určitého uvolnění po zcela sešněrovaných 50. letech a navštívit svou rodnou zem. Musím říct, že text obsahuje docela praktické rady:

Možná, že uvažujete o tom, jaké dárky přivézt rodině a svým známým. Neberte s sebou žádné potraviny ani nic politického. Kupte ženám nějaký pěkný módní časopis, protože o ty je v Československu zájem. Odrostlejší mládeži uděláte radost dlouho hrající deskou. Gramofony mají v Československu na všechny tři rychlosti, můžete proto koupit, co chcete.

Nezapomeňte s sebou vzít:

1. žvýkací gumu
2. žiletky - v Československu se pořádné žiletky nedostanou
3. mýdlo - v Československu je drahé a špatné
4. papírové ubrousky - těžko je tam dostanete
5. dostatek cigaret
6. šicí potřeby, knoflíky a patentky

Nepočítejte s tím, že se vám podaří vždy dostat punčochy nebo ponožky ve velikosti, kterou potřebujete, a druhu, který nosíte. 

Hodně pozornosti je věnováno tomu, aby cestující neztratili při prvním slzami dojetí rozmlženým pohledem na Pražský hrad či Karlův most obezřetnost a hrdost amerického občana:  

Buďte opatrní vůči úředním průvodcům, kteří po případě budou s vámi po Československu cestovat a ukazovat vám různé věci. Tito průvodci vám nejprv řeknou, že nejsou komunisté. Nevěřte tomu. Jsou to školení komunisté, v mnoha případech donašeči nebo přímo tajné členové státní policie. Hlavně s nimi nemluvte o svých známých nebo příbuzných a nedávejte jim žádné adresy.

Kdyby vás zastavili na ulici a chtěli po vás osobní papíry, zeptejte se jich proč, řekněte jim, že na to nejste zvyklí, a žádejte, aby se legitimovali.

Ano, samozřejmě, dalo by se říct, že se vlastně jedná o propagandu - byť z té druhé, nekomunistické strany. Bohužel, zároveň jde ve většině bodů i o pravdivý popis skutečnosti, což se třeba o tehdejší východní propagandě říct nedalo:

Jste obchodník? Kdybyste žil v Československu, už byste obchodníkem nebyl. Možná, že vám trvalo 10, 20 nebo i více let, než jste svůj podnik vybudoval a přivedl ho k rozkvětu. V Československu by vám ho sebral stát, jako to udělal všem obchodníkům a živnostníkům.

Některé rady jsou ryze praktické a mě třeba potěšilo, že jsem se dozvěděl, jaký byl tehdy reálný a oficiální kurs československé nesměnitelné koruny a dolaru:

Už vám jistě v cestovní kanceláři řekli, že za určitých podmínek dostanete v Československu asi 14 korun za jeden dolar. To je velká výhoda, protože jinak se platí podle úředního kursu jenom 7,20 korun za dolar. Komunistická vláda má zájem, aby se do staré vlasti podívalo co nejvíce krajanů. Jak víte, obchod mezi Československem a Amerikou je malý, a československá vláda potřebuje dolary na nákup surovin a výrobků, které jinak než za dolary nedostane, a ovšem také na komunistickou propagandu na západě a placení svých špionážních sítí a místních agentů. Krajani mají tyto dolary přivézt.

Pobavilo mě, že knížka radí cestovatelům i o co se při rozhovoru se známými zajímat. Myslím, že českým a slovenským zastáncům tehdejšího "nejpokrokovějšího společenského řádu" to muselo přinést nejednu horkou chvilku:
 
Nač se ptát? Otázky, které byste měli dát přátelům a známým v Československu (vybral jsem jen ty, které mi přišly nejzajímavější):
Proč nemůže československý občan odjet do ciziny tak volně jako americký občan do Československa?
Proč se o Masarykovi neučí děti ve škole?
Dostali majitelé živností, obchodů a podniků náhradu za svůj majetek, který jim byl sebrán státem? Není to krádež?
Jak se osvědčily komunální služby? Jsou lidé spokojeni s dodávkami potravin a jiného zboží?
Co se stane člověku, který je chycen s tiskovinou kritizující vládu?
Smí dělník v Československu stávkovat? Proč ne?

Dnes, ve zpětném pohledu, je to v mnoha ohledech úsměvné čtení (teď pomíjím, jak nadšeně v knížce listovali moji přátelé zajímající se o meziválečnou architekturu, protože v ní jsou slavné moderní stavby zachycené povětšinou přímo v době svého vzniku), určitě výrazně úsměvnější než v roce vydání, kdy u nás ještě dobíhal kolotoč děsivých následků stalinských procesů 50. let.

Byl někdo z rodiny vašich známých zatčen nebo poslán do tábora nucených prací?

V době vzniku knížky se hodně mluvilo o úspěších Československa na mezinárodních akcích typu EXPO 58. I s tím se knížka úderně vypořádává:

Nad výlohami komunistických stánků na veletrzích a mezinárodních výstavách, nad vyobrazením propagačních brožur, letáků a knih, by mělo být napsáno: "To, co tu vidíte zobrazeno, uměl, dovedl a vlastnil československý lid již dříve, když byl svým pánem. Přitom mu byla zaručena svoboda, lidská práva a lidská důstojnost. O to vše byl československý lid oloupen ve chvíli, kdy byl donucen obětovat své zájmy moskevskému kolonialismu a bolševické touze zmocnit se vlády nad celým světem.

Docela by mě zajímalo, ve které dobřichovické domácí knihovně tenhle dávný poklad dlouhé roky přebýval. Ale o příběhu této knížky se můžu jen domýšlet, stejně jako o důvodech, proč už teď této knížce byla domácí knihovna příliš těsná :-).

17 komentářů:

  1. Ona ta opatrnost byla určitě na místě, o když ani průvodce nebyl vždy komunista (např. I matka Václava Havla dělala provodkyni cizinců)...a když to chtěl dělat, nějakou spolupráciusel většinou aspoň předstírat....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to bylo těžké: Ti, co se domluvili, byli většinou apriori podezřelí :-).

      Vymazat
  2. Lezarts
    Kniha by mohla být povinnou četbou pro mladou generaci?!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych ji z taktických důvodů spíš zakázal, aby měla větší čtenost. Ale možná do toho jen promítám svůj vlastní vztah ke každé povinné literatuře :-).

      Vymazat
  3. Vskutku zajímavý kousek! Trochu mi to připomíná, když se prohrabuji knihovnami v klubovnách na všech patrech našeho domova. Většinou tam skončí knihy z pozůstalostí a tak se tam taky dají najít perly :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono v té době takových knížek vychvalujících dosažené úspěchy (stát se teprve nedávno odhodlaně prohlásil za socialistický a přijal novou ústavu) vycházelo dost. Tahle ale byla na první pohled podivná a všechny dosažené úspěchy byly staršího data :-).

      Vymazat
  4. Některé z otázek by se měly klást i dnes.

    OdpovědětVymazat
  5. Pravda, dost knižních perel se dá nalézt právě v knihobudkách. Jsem častou jejich návštěvnicí a většinou si odnáším některou z jejich "obyvatelek". Dobrý tip!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to podobně a doma se mi to postupně kumuluje jak Cimrmanovi horníci :-).

      Vymazat
  6. Teda, vy v te vasi ale mate perly! Bedekr po komunismu. Taky by me zajimal osud toho pouceneho navstevnika.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý, kdo odkládá knížku do knihobudky, by měl mít povinnost vložit do ní aspoň v bodech sepsanou historii knihy :-).

      Vymazat
  7. Petře, taky přemýšlím nad tím, jaké to poklady máte v knihobudce. To není první úlovek :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, lebedím si. Chce to hlídat, protože takové kousky se v budce dlouho neohřejí, ale občas se objevují :-).

      Vymazat
  8. No tedy, to je ale poklad! Opravdu zajímavé. A já ti tedy nevím, ale začínám považovat svoji hypotézu o tom, že ti to do té vaší knihobudky někdo dávkuje záměrně a pak si čte o sobě články na blogu, za čím dál pravděpodobnější ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom případě tedy tajemného neznámého vyzývám, ať to vyřídíme najednou. Kamion zajistím :-).

      Vymazat
  9. Tak to je opravdu zajímavá a zřejmě i občas vtipná (pro dnešní dobu) kniha....

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.