Letos, zdá se, hrají karty o osud naší země jen zima s létem. Jaro se zatím do hry vstoupit neodvážilo, kdykoli dostalo rozdané karty, jen na ně smutně pohlédlo, vlaze vzdychlo a skoro šeptem dodalo své otřepané "pass!". Hmm, to tak někdy bývá, když je jaro submisivní a neochotné riskovat, že si jeho tradiční hájemství rozchvátí jeho bojovnější sousedé. Vy ovšem nemusíte sahat hned k hazardu a k pokerovým kartám, protože máte jednu nerozbornou jistotu: Dnes opět vycházejí Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu"
a oslavil už své 15. narozeniny. Vítám vás tedy opět zčásti ze svého
dobřichovického obýváku, kde ráno píšu tento úvodník, a zčásti z přítmí kavárny na pražském Poříčí
naproti Bílé labuti (už tam vědí a ptají se mě jen čistě formálně: "zase jako vždycky?"), kde v neděli odpoledne píšu hlavní text, nad tradiční nedělní stránkou,
shrnující, co se taky
odehrálo v politice a společnosti v uplynulých dnech.
I
v minulém týdnu jsem zde na blogu publikoval dva nové
blogové články: V prvním z nich, textu Páni, já vám dneska slyšel zpěvačku..., jsem zavzpomínal na to, jakým zjevením pro mě byla začátkem roku 1986 energická mladá zpěvačka Bára Basiková a celé tehdy vzniklé seskupení kytaristy Michala Pavlíčka s výbušným názvem Stromboli. Ve druhém jsem se narychlo podělil s nevšedním zážitkem, protože jsem ve středu mohl strávit celé Odpoledne s mimořádným obrazem, konkrétně s již pozapomenutou malbou od surrealistické malířky Toyen Tajemství míst (z roku 1961), která by právě dnes, v době, kdy píšu tyto řádky, měla na velké aukci v pražském Obecním domě najít svého nového majitele. V předchozím období jsem vás pak mimo jiné pozval do Jindřišské věže na už 9.
ročník tradiční fotografické výstavy Všechny krásy Prahy nebo ve speciální reportáži do běžně nepřístupného světa Uvnitř pražského orloje.
V archivu tentokrát povytáhnu malou úvahu O robotech mezi lidmi, kde se víceméně marně snažím naplnit výzvu některých webových stránek "Dokažte, že nejste robot!", a protože nás v příštím týdnu čeká první máj, který kdysi býval nejen časem lásky, jak mu to zbylo dodnes, ale i časem prvomájových průvodů, připomenu dřívější prvomájové články hned dvěma odkazy - pro mě celkem netradiční formou (láskyplné) koláže z doby velké covidové karantény Vyznání ve žluté obálce a skorohororovou vzpomínkou na dobu rádobyrozvinutého socialismu O uškrceném pionýrovi z prvomájového průvodu.
Pokud
se v nastávajícím čase potkáme osobně, je dost pravděpodobné, že vám do
ruky vtisknu papírovou pozvánku (nechal jsem jich vytisknout dvě
stovky, tak to se mi to teď bude rozdávat) na svou jubilejní desátou
samostatnou fotografickou výstavu, která se v létě pod názvem POVZNÁŠENÍ uskuteční v chotěšovském klášteře (začne vernisáží v pátek 19. července od 17h v Kapitulní síni konventu kláštera v Chotěšově
a bude trvat od 21. července až skoro do konce září). A nejspíš už dám pár základních průběžných informací i sem na blog, protože do zahájení výstavy je sice ještě dost času, ale rád bych vám včas vnuknul myšlenku na prázdninový výlet za neobyčejnou barokní architekturou a návdavkem samozřejmě i za mými fotkami :-).
Přeji
všem milým čtenářům Nedělních miniglos co nejlepší vstup do měsíce května a ať se vám
v příštích dnech daří
vše,
na
co sáhnete, i to,
na co byste si sáhnout přáli.