Všechny krásy Prahy v Jindřišské věži

Minimálně posledních 5 až 6 let se vracím stále na jedno místo na jednu opakovaně pořádanou výstavu: Cílem je Jindřišská věž v Jindřišské ulici, kde se v místní galerii koná výstava Všechny krásy Prahy, na které je možné vidět vybrané fotografie autorek a autorů někdy jen volně, jindy těsněji spojených s projektem Davida Černého Miluju Prahu.  

Základní vstupné tu není úplně zanedbatelné (aktuálně 190 Kč), byť jeho součástí jsou i další části věžové expozice a návštěvníci se mohou vyjít podívat až do nejvyššího patra věže, odkud je úžasná vyhlídka do všech světových stran. Přesto investovaných peněz nelituji, protože se do těchto prostor - v běžný čas mimo speciální akce zas ne tolik navštěvovaných - chodím zároveň pokochat i rozčílit a pokládám si tu jako praktikující fotograf docela zásadní tvůrčí otázky, se kterými je lepší být sám, protože občas vyvolávají autorský zmatek a v nepřipravených očích i klamná zdání namyšlenosti. Ano, kochám se tu - vždy, bez výjimky - nepopiratelnými pražskými krásami i šikovností vystavujících, jak ony krásy zachytit a představit. A stejně neodbytně bývám rozčilen tendencemi upřednostnit líbivost, atraktivitu a něco, čemu říkám ve zkratce "pohlednicovitost", před originalitou podání a odvahou pohladit diváky i jinak než jen "po srsti". Moje představa, že z tisíců pořízených fotografií takového místa, jakým je Praha, musí být možné sestavit kompletní expozici výhradně z opravdu výjimečných obrazů, nad kterými se mimoděk rozbuší každé citlivě vnímající srdce, zůstává až na výjimky nenaplněna a já coby mírně poučený návštěvník obvykle překousávám zklamání z toho, že výstava je "jen" výborná, zatímco mohla a měla být vynikající  a nezapomenutelná.   

 

 

Výstavu tentokrát tvoří 38 fotografií - více barevných než černobílých - od 18 různých fotografů, většinové uspořádání je takové, že jsou vždy pod sebou dvě fotky stejného autora. Řada zdejších autorů ostatně vystavuje na každoroční výstavě opakovaně, třeba Peter Čech a jeho úžasné smíchovské fotky labutí už tak trochu k této akci patří a i letos patří k vrcholům jeho (tentokrát) černobílá fotka na toto téma (mimochodem: loni zvítězila ve své kategorii v prestižní mezinárodní soutěži Fine Art Photography Awards a jsem přesvědčen, že patří k nenápadným vrcholům výstavy). Rovněž se mi moc líbil ojíněný Petřín Jana Urbánka (je spolu s labutěmi i na plakátu k výstavě - viz konec článku), Úplněk mezi věžemi Týna Valerie Semenové nebo podloubí v Loretánské od Olgy Smrčkové. Jsem přesvědčený, že pražských krás je na výstavě k vidění opravdu hodně a každý návštěvník si pro sebe nějakou najde.

 

 

 

Fotografky a fotografy, kteří aktuálně vystavují v Jindřišské věži, většinou sleduji a trochu znám (ovšem jen podle jména) už řadu let díky jejich aktivitám na sociálních sítích případně i díky jejich webovým prezentacím. V loňském roce jsem ovšem měl možnost díky několika úžasným náhodám některé z nich poznat i osobně a musím říct, že to jsou moc fajn pro fotografii zapálení a neobyčejně tvůrčí lidé, kteří zasluhují - když už nic jiného - aspoň abych se přišel podívat na výstavu, na níž se podílejí. I proto jsem byl rád za možnost kromě individuální návštěvy výstavy bez přítomnosti dalších lidí (ze které jsou i fotky k tomuto článku) prozkoumat vystavené fotky i jejich autory přímo na vernisáži výstavy, která proběhla 10. dubna; tam jsem ale nefotil, bylo tam dost nabito a hlavně vnášení dalšího fotoaparátu do prostoru zaplněnému fotografy připomínalo klasické rčení o nošení nejmenovaných nočních ptáků do řeckého hlavního města :-).

 

 

 

Mimo vernisáž, na které bylo možné potkat asi všechny na výstavě zúčastněné autory, spokojené organizátory i nejrůznější zástupce médií (ano, David Černý dokáže dobře "prodat" příběh spojený s touto výstavou a ve většině minimálně pražských médií výstava dostala opravdu velmi dobrou příležitost se prezentovat), bývá prostoru na vychutnávání různorodých pražských motivů na všech stranách dost a dost.

 

 

 

A ještě na závěr přidám oficiální plakát akce, na kterém si můžete přečíst, kdo všechno je na této společné výstavě autorsky zastoupený a dokdy výstava potrvá. Možná stojí za zmínku připomenout potenciálním návštěvníkům i to, že na závěr výstavy se skuteční dobročinná aukce vystavených fotek, přičemž výnos z prodeje půjde organizaci Nedoklubko, pečující o předčasně narozená miminka a podporující jejich rodiny. 

 

 

Poslední dobou se pořád něco děje v kladném i záporném smyslu slova a svět kolem mne je doslova v poklusu, což poznám i podle toho, že se v takové době ještě zhoršuje moje pověstná neschopnost včas a dostatečně slyšitelně popřát k narozeninám těm, co si to nejvíc zaslouží. Ale občas se snad z toho mumrajovitého kvasu podaří vydestilovat i nějaký zajímavý výsledek, takže se např. povedlo "mimo plán" domluvit jednu zajímavou podzimní akci, které bych se měl zúčastnit mimo jiné i společně s několika lidmi z dnes představené výstavy. Samozřejmě, pokud se ještě něco zásadního nezmění, dám vám všem včas vědět všechny důležité informace; věřím, že se bude na co těšit, byť teď má u mne prioritu příprava výstavy v chotěšovském klášteře, která začne už za tři měsíce. Pěkně jedno po druhém! :-).