Jak to vypadá v místě mé letní výstavy?

Mám takový zvyk, že když mám mít někde výstavu s vernisáží, snažím se zajít se podívat na vernisáž výstavy, která se v tom sále koná přede mnou, abych viděl místní zvyklosti, které se můžou místo od místa velmi lišit - jak pokud jde o průběh vernisáže (průvodní slovo, kulturní program,...), tak pokud jde o občerstvení. Někdy probíhá vše v režii pořadatele, jindy je zase všechno na vystavujícím, no a ten zbytek jsou různé varianty s kombinovanou odpovědností. No a protože se 19. července bude konat vernisáž mé výstavy v chotěšovském klášteře (zdá se být ještě dost času, ale je ještě spousta věcí, které před zahájením musím zařídit, např. taková drobnost jako vytištění a adjustace části vystavených fotek :-)), zajel jsem se podívat na to, jak probíhá taková vernisáž, ke které nemám žádný osobní vztah, takže si můžu dovolit hlavně pozorovat a nasávat informace, abych pak nebyl v den D zaskočený nějakou překvapivou skutečností.  

A hlavní překvapivý bod mě čekal hned na začátku: V Chotěšově je totiž zvykem zahajovat rovnou dvě výstavy naráz! Výstavních sálů je tu totiž víc, v některých jsou instalované stálé výstavy (velmi zajímavá je třeba ta, která ukazuje, které filmy se v areálu kláštera natáčely - od Kunderova Žertu režiséra Jaromila Jireše až třeba po Bad Company s Anthony Hopkinsem) a dva jsou určené pro výstavy "sezónní". No jo, ale umíte si představit něco jako společnou vernisáž určenou pro dvě úplně rozdílné výstavy, které se navíc odehrávají v různých sálech? Já to neuměl, tak jsem se byl v Chotěšově poučit.

 

Zjistil jsem, že vernisáž obou výstav má v Chotěšově společný úvod v nejreprezentativnějším místě kláštera - v tamější nádherné Kapitulní síni. Dobře si pamatuji, jak to tam vypadalo, když jsem se do prostoru kláštera dostal poprvé po roce 1989 - tento sál byl prakticky zničený, na omlácených zdech byly kolem dokola klasické vojenské vzkazy a výkřiky typu "HANDLOVÁ, za 158" a mně z toho bylo smutno, když jsem si uvědomil, jak krásně to muselo vypadat dřív. Dnes, po více než 30 letech, je Kapitulní síň opět opravená a vyzdobená, takže je tu radost (většinou v pátek) zahajovat výstavu nebo (většinou v sobotu) i manželství :-).

 

 

 

 

Když návštěvník vernisáže vyjde ze dveří Kapitulní síně a přejde chodbu, ocitne se na ochozu klášterního kostela Nejsvětějšího Srdce Páně. I zde se čas od času něco natáčelo, např. jeden díl oblíbeného televizního seriálu Dobrodružství kriminalistiky.   

 

  

 

 

O patro níž mě zaujal jeden pootevřený sál, který - jak se ukázalo - má krásnou stropní fresku. Lépe řečeno, mohla by to být překrásná stropní freska, jen by potřebovala zrestaurovat. No a právě teď k fresce na stropě sálu vedou vachrlaté kovové žebříčky, takže na opravě nejspíš někdo pracuje.

 

 

 

 

Podíval jsem se skrze konstrukci lešení lépe a uviděl jsem nějakou postavu, kterak na stropě cosi maluje. To mě samozřejmě zaujalo, postavu jsem oslovil a docela neomaleně jsem se zeptal, jestli by jí nevadilo, kdybych se přišel na tu její práci podívat zblízka. Odpověděla, že nevadilo. Řekl bych, že restaurování klášterní fresky je docela osamělé zaměstnání, tak možná ona postava byla docela ráda, že se během vernisáže objevilo několik živáčků se zájmem o její práci.

 

 

 

 

Pravda, žebříčky byly stavené spíše na váhu a šikovnost paní restaurátorky než na tu mou, nicméně nakonec jsem se po lešení nahoru vyškrábal, protože jsem si řekl, že si takovou jedinečnou příležitost nesmím nechat ujít, protože by mi čtenáři mého blogu určitě neodpustili, kdybych si tuhle svéráznou "kancelář" neprohlédl zblízka a neudělal nějaký reportážní záznam.

 

 

 

 

Laicky bych řekl, že paní restaurátorku musí z její práce bolet za krkem, ale prý už je zvyklá a má na to nějaký speciální nákrčník. No, nevím, co je horší - pořád malovat něco nad hlavou nebo nepřetržitě koukat dolů do mobilu...

 

 

 

 

Na stejném patře jako sál s restaurovanou freskou je i "můj" výstavní sál. Musím říct, že je fakt krásný, tři okna z něj vedou směrem do údolí s přilehlou obcí a je odtud krásný výhled do kraje, dvě okna (na fotce) vedou do upraveného prostoru před hlavním návštěvnickým vchodem do konventu. Mám v plánu umístit do tohoto báječného sálu 25-26 fotek, přesný počet i složení se ještě bude dolaďovat při instalaci.

 

 

 

 

Stejně jako v červenci ta moje, i vernisáž, kterou jsem navštívil, začínala v 17 hodin, takže po společném úvodu a dalším navazujícím programu se v této části konventu začalo postupně trochu smrákat a já raději přešel s fotkami do černobílého podání. Myslím ale, že schodišti propojujícím 1. a 2. patro konventu černobílá docela sluší, co myslíte? 

 

 

 

Světlo slunce pomalu se přibližujícího k západnímu horizontu nicméně v protilehlé části velké budovy čtvercového půdorysu vykouzlilo docela zajímavé světelné efekty na stěnách klášterní chodby. V průběhu vernisáže se mimochodem mohou hosté přístupnými částmi objektu volně procházet, takže občas bývá docela obtížné na konci programu všechny návštěvníky najít a vyvést z bludiště nekonečných chodeb a místností :-).

 

 

 

Průhled klášterní chodbou v 1. patře směrem ke dveřím "mého" výstavního sálu (to je to světýlko na konci chodby). V této chodbě mezi oběma výstavními sály je při vernisáži instalované improvizované občerstvení, kterému vládnou místní dámy, připravují pro ně různé domácí dobroty a nalévají víno. Spolupráci v této oblasti ode mne nežádají a neočekávají, což je pro mě příjemná změna, protože na většině předchozích výstav bylo zajištění občerstvení jednoznačně na mně. Se všemi ochotnými dámami jsem se moc rád seznámil a vzájemně jsme se ubezpečili, jak se těšíme na příští setkání v červenci.  

 

 

 

 

Protože jsem měl těsně před osmou hodinou večerní trochu času do odjezdu vlaku, vzal jsem to z kláštera ještě dolů do městečka a podařilo se mi nakouknout do přilehlé zahrady, ze které je na průčelí kláštera docela pěkný pohled. Tři krajní okna vlevo na hlavní budově (z tohoto pohledu jde o to nižší patro) jsou tři okna výstavního sálu, kam se budete moct přijet v létě povznést nad běžnou realitu dneška na výstavu POVZNÁŠENÍ (pro případné cizince UPLIFTING)

 

  

    

 

Po téhle "pracovní návštěvě" si už vernisáž probíhající v těchto prostorách umím docela dobře představit. Snad mi nic nebude bránit, abych její součástí udělal i stručnou komentovanou prohlídku pro zájemce; nechtěl bych totiž, aby vernisáž byla jen čistě společenskou událostí, při které se na sebe budou lidé jen usmívat (i když zaplaťpánbůh za to, zas tak často se to neděje), potřásat si rukama a vzájemně si při sklence vína lichotit. Mám rád dělné prostředí, tak si v definovaný čas snad budeme moct s těmi, co přijdou, o vystavených fotkách i něco říct. Řekl bych, že praktická komentovaná ukázka vystavených fotek udělá o moc lepší službu, než opulentně vzletná slova - byť pronesená v nádherné Kapitulní síni.