Tento týden byl pro mě doslova nabitý událostmi a i když vlastně všechny byly skvělé, neobyčejné a obohacující, docela se těším, až zase nastane nudnější období, během kterého budu mít čas nejen přemisťovat se v rychlosti z místa na místo, potkávat spoustu báječných lidí a vršit zážitky, ale taky se k tomu všemu v duchu vrátit, v klidu se zamyslet a zpracovat a utřídit vše, jak se patří a jak si to zaslouží. Hodně věcí jsem v poslední době odložil a zařadil mezi resty (což doufám, postupně napravím). Aspoň že zbyla (byť tentokrát nikoli v klidu kavárny ale v rušném vlaku) trocha času na Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu"
a vychází už déle než 15 let. Vítám vás tedy opět nad
tradiční
nedělní stránkou,
shrnující, co se taky
odehrálo v politice a společnosti v uplynulých dnech, a usilující o to,
aby se některé věci aspoň v neděli nebraly tak vážně, jak vážné často ve
skutečnosti jsou.
Navzdory zmíněnému kalupu jsem i v minulém týdnu zde na blogu publikoval dva nové
blogové články (resp. rozpracoval a dotáhl dříve rozepsané koncepty): Tím prvním byl fotočlánek Barevné vltavské fotoexperimenty, ve kterém jsem předvedl (snad) poněkud netradiční obrazové náměty, které je překvapivě možné fotit přímo v centru Prahy. Ve druhém článku O korespondenční volbě jsem po notné době otevřel jedno aktuální politické téma, o kterém se dost diskutuje a mnoho lidí je (na rozdíl ode mne) považuje za naprosto zásadní, přičemž pohledy dvou hlavních názorových bloků a jejich příznivců jsou jako obyčejně diametrálně odlišné. Z nedávných článků ještě jednou připomenu čerstvý příspěvek do rubriky o češtině Jazykové hrádky, tentokrát zaměřený na Neposedná čísla a za zmínku snad stojí i plakát mé Jubilejní desáté sólové fotovýstavy v chotěšovském klášteře, která bude mít název POVZNÁŠENÍ a na kterou vás samozřejmě všechny srdečně zvu.
Z
archivu dnes kromě 11 let starého článku Kostra čaje,
určeného především pro milovníky přesmyček a kritického oka, povytáhnu i Miniaturu z roku 2016 Ptakopysk na pražském sídlišti, reflektující podle dobového podtitulu "... frustraci nadšeného zoologického experimentátora ze zoufale malých českých poměrů."
Příští týden bych vám chtěl blíže ukázat, v jakých prostorách budou v létě k vidění moje fotky, a je docela možné, že se vydáme na nějaký nový výlet do minulosti v rubrice Po paměti. Taky připravuji nový článek do oblíbené rubriky Pražské drobnůstky, ale to, co původně vypadalo opravdu jen jako drobnůstka, v mém záměru postupně nakynulo, ne moc, jen asi jako Míla Myslíková jako vodnice Matylda na konci staré a výborné filmové Vorlíčkovy komedie Konec vodníků v Čechách. Každopádně přeji
všem milým čtenářům Nedělních miniglos co nekrásnější jarní dny a ať se vám
v příštích dnech daří
vše,
na
co sáhnete, i to,
na co byste si sáhnout přáli.