Konečně zase jednou pořádně hloupý název, můžete si říct. Kdo z vás pije čaj, může potvrdit, že čaj patří zoologicky mezi bezobratlé a málokdy po něm v hrnku zbyde kostřička, jako když oberete pstruha nebo celou husu. Přesto kostra čaje svůj velký význam má, alespoň tedy pro mne. Jen díky kostře čaje si totiž pořád mohu udržovat svoji pověst celkem distinguovaného člověka, který se dokáže chovat přijatelným způsobem i v okamžiku, kdy je vystaven působení ne zcela inspirujícího prostředí.
Možná mi to nebudete věřit, ale jsem člověk snadno vytočitelný drobnostmi. Zásadní věci řeším se skoro nekonečnou trpělivostí, ale maličkost, která přijde ve správný okamžik, mě dokáže rozžhavit do běla. Když se tak stane, shodím ze sebe omezující skořápku gentlemana a vykřičím světu v ústrety v několika slovech zkoncentrovaný zdrcující odsudek, který by - pokud by mne v tu chvíli slyšel - přeměnil i jinak netečnou tvář zasloužilého dlaždiče v rudou pivoňku. V tu chvíli se můj názor nedá říct slušnými slovy, na to je zkratka příliš hutná. Těch několik vulgarismů vmetu nepřátelskému světu do pomyslné tváře, během pár vteřin krev zase opustí bělmo mých očí a já jsem opět klidný.
Jedná se o moc dobrý způsob, jak si ulevit, ale bohužel je společensky zcela nepřijatelný, protože někdy překvapím svou slovní zásobou i sám sebe (o autorech Slovníku českých vulgarismů ani nemluvě), tak si vůbec netroufám představit, co by to udělalo s lidmi v okolí, kteří mě doposud považovali za slušného člověka. Co když na mě přijde můj záchvat upřímnosti v metru při čtení novin? Nebo v plné galerii? Nebo při slavnostní filmové projekci? Tam přece - obklopený mnoha lidmi, kteří nejsou zvědaví na moje výlevy - nemůžu úplně popustit uzdu démonům značně citově zabarvujícím obsah mých slov. Ještěže mám možnost utéct se ke kostře čaje!
Jak rád bych byl tím, kdo kostru čaje objevil (pozn.: ve skutečnosti to byl zřejmě Tomáš Baldýnský, tehdy redaktor Lidových novin). Takový úžasný prostředek duševní hygieny, umožňující ulevit si bezpečně, ať už právě stojí kolem kdokoli! Rozčílí mě třeba to, jak může nestát za nic nový film, který spolykal několik set milionů dolarů na nákladech. Někdo by možná podlehl zintenzivňujícímu se bušení ve spáncích hrozícímu hlavě rozskočením. Ale kdepak já… Znám přece kouzelnou formuli: "Kostra čaje!" Řeknu ji s divadelní výslovností sousednímu divákovi, který na mne jen překvapeně hledí v nejasném domnění, že snad zase z nějaké skříně vytáhli dalšího bránícího se kostlivce, aby ho prohlásili za mrtvého.
Užasle si v avantgardní galerii prohlížím vepřovou hlavu naloženou ve formaldehydu a vedle stojící ženě, která se snaží těkajícíma očima najít kartičku s názvem kontroverzního díla, napovídám: "Kostra čaje." Chápavě přikývne a je vidět, že takový název nepovažuje v dané souvislosti za nic podivného.
"Nevíš, jak hrajeme?" volá na mě kolega, když vidí, že cosi sleduji na mobilu. "Kostra čaje!" odsekl jsem mu, když jsem viděl, že naše chrabré hokejové reky právě válcují trpaslíci ze Slovinska. Kolega se mne od té doby už ani jednou na nic nezeptal, a myslí si o mně nejspíš dodnes, že pracuji pro tajnou službu.
Prostě od té doby, co kostru čaje místy používám, jsem výrazně omezil počet vulgárních výrazů, takže jsem opět řazen mezi víceméně slušné lidi, a kdyby se mi neeklovalo zapojovat se do internetových diskusí, myslím, že bych mohl svůj názor na mnohé příspěvky díky kostře čaje zadávat do počítače bez stálého rizika, že mě někdo blokne.
Ještěže v češtině tak skvělou věc, jakou jsou přesmyčky, máme :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.