Na první pohled by se dalo říct, že týden před zahájením fotografické výstavy je (nebo by aspoň mělo být) všechno důležité připraveno:
Fotografie jsou hotové, popisky k nim také, rámy jsou zajištěné v dostatečném počtu, vypotil jsem i stručný text o sobě, který bude na výstavě viset (na rozdíl - aspoň doufám - od samotného autora fotek :-)). Je dohodnutý malý koncert, je zajištěná ochutnávka vín, plakáty visí, v místních tiskovinách se objevují upoutávky. Účast na vernisáži by mohla být kolem stovky lidí a jsem vždycky zároveň překvapený i potěšený, když se mi ozve někdo mně zcela neznámý, že by na vernisáž taky rád přišel, kdyby to ještě šlo. Dalo by se říct, že zbývá jen počkat pár dní, fotky pověsit na zeď, otevřít dveře a mávnout.
Přesto činorodý ruch neustává, neboť období hektického kompletování materiálu je postupně střídáno obdobím předstartovních dilemat a rozhodování. Někdy drobounkých a vlastně bezvýznamných (bude stát piáno v tomhle nebo v druhém rohu? budou návštěvníkům na nakrájený sýr stačit malá "párátková" napichovátka, nebo je dobré mít v záloze i něco většího?), ale některá předstartovní dilemata mohou mít docela zásadní dopad na to, co divák na výstavě na vlastní oči uvidí:
Začal jsem například váhat, že do kolekce zařadím fotku, která v ní původně být neměla a zvětšeninu jsem původně udělal jen jako zkoušku. Technicky se mi nezdála být tak dobrá, jak bych si "výstavní" fotku představoval, ale čím déle si ji prohlížím, tím víc se mi zdá, že právě v ní je možná úplně nejlíp obsažené téma výstavy Obrazy "ze zásvětlí". Dokonce jsem si uvědomil, že tento zvláštní název mě kdysi napadl právě na místě, kde jsem onu fotku udělal, což možná taky není úplně náhoda. A původní pevný plán se najednou začíná bortit, ve fotkách jako by se něco zvláštního přelévalo, jako kdyby to byl živý organismus se svými skvělými i horšími okamžiky, se svými náladami, radostnými chvilkami i splíny, a v nově formovaných souvislostech najednou některé z fotek postupně ztrácejí své původní kouzlo a jiné ho zase nečekaně nabývají. Jak se rozhodnout? Pokračovat v dlouhodobém plánu nebo reagovat na okamžitý podnět a dát na intuici? Ti z vás, kteří mě tochu znají, asi moje osobní preference dokážou odhadnout.
Protože jsem jako emeritní přírodovědec náchylný k experimentům, půjčil jsem si jeden z rámů, ve kterých budou fotky vystavené (rámy jsou majetkem pořadatele), abych si předem vyzkoušel, jak bude fotka v rámu vypadat a jestli rozměry odpovídají (není snad nic horšího, než když na poslední chvíli zjistíte, že fotky je třeba v obou rozměrech o milimetr oříznout :-). Dávno jsem byl rozhodnutý rámy použít v původní podobě, tedy i s plexi vrstvou, která fotku chrání. Když jsem si ale doma zkusil zasadil do rámu "živou" fotku, zaskočilo mě, jak to obrázek striktně oddělilo od očí diváka. Jako když porovnáte normální příjemný rozhovor z očí do očí v kavárně s úředním jednáním s nepříjemnou osobou za skleněnou přepážkou. A je tu další zásadní dilema: Mám použít plexi fólie, které fotku chrání a zpevňují (při tomto rozměru a delším vystavení už hrozí i to, že se fotka bude bez zpevnění prověšovat a v ploše se pomačká)? Anebo dám přednost tomu, že fotka bude divákovi "otevřená" co nejvíc, eliminuji odlesky (za určitých světelných podmínek hrozí, že v rámu uvidí návštěvník spíše sám sebe než obraz na fotce) a ochrannou vrstvu odstraním (ale jde to vůbec? A bude majitel rámů souhlasit, že mu jeho majetek rozeberu?). Ano, myslel jsem si, že už mám v hlavě hotovou představu, jak budou fotky na výstavě vypadat, ale ukazuje se, že se stejně hodně věcí bude muset rozhodnout až na místě při instalaci. Ale ti z vás, kteří mě tochu znají, asi moje osobní preference dokážou odhadnout.
Někteří čtenáři tohoto blogu mě povzbuzovali, abych k fotkám připsal básničky. Tuhle variantu jsem zavrhnul okamžitě, protože jsem příliš líný na to, abych napsal tolik básniček. Ale přesto mi ta myšlenka pořád vrtala hlavou aspoň v omezené formě, a tak se před startem objevilo další dilema: Mám zkusit napsat aspoň úvodní a téma trochu ilustrující básničku? Má na fotovýstavě taková forma vůbec smysl anebo ne? A bude se mi do něčeho takového chtít jít? Ti z vás, kteří mě tochu znají, nicméně nejspíš moje osobní preference dokážou odhadnout.
A tak bychom mohli pokračovat. Zbývá posledních pár dní na to, aby se všechna technická, obsahová i formální dilemata vyřešila. To hlavní a nejdůležitější rozhodování už naštěstí nebude na mně, ale na všech těch, kteří se na výstavu přijdou podívat: Bude se jim výstava líbit anebo ne?
V tomhle směru moje osobní preference asi můžou odhadnout dočista všichni :-).
Pozn.: Aktuální podrobnější informace o fotografické výstavě jsou na speciálních webových stránkách Obrazy ze zásvětlí
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.