Vypadá to, že mrazy se nám až do podzimu podařilo zapudit, však škod nadělaly dost a až si budeme na podzim pochutnávat na jablkách z Uruguaye a v duchu si představovat (a z kapsy platit) jejich uhlíkovou stopu, možná si na to ještě vzpomeneme. Důležité je, že nám nepomrzly i Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu"
a vychází už déle než 15 let. Vítám vás tedy opět zčásti ze svého
dobřichovického obýváku, kde ráno píšu tento úvodník, a zčásti z přítmí
kavárny na pražském Poříčí
naproti Bílé labuti, kde v neděli odpoledne psávám hlavní text, nad tradiční
nedělní stránkou,
shrnující, co se taky
odehrálo v politice a společnosti v uplynulých dnech, a usilující o to, aby se některé věci aspoň v neděli nebraly tak vážně, jak vážné často ve skutečnosti jsou.
I
v minulém týdnu jsem zde na blogu publikoval dva nové
blogové články: Tím prvním byl nový příspěvek do rubriky o češtině Jazykové hrádky, tentokrát zaměřený na Neposedná čísla. Ve druhém jsme po dlouhých dvou letech znovu rozšířili i pozapomenutou rubriku Miniatury čtyřverším Slovní příklad. Z předchozího období ještě jednou připomenu, jak vypadá plakát mé Jubilejní desáté sólové fotovýstavy v chotěšovském klášteře, která bude mít název POVZNÁŠENÍ a na kterou jste samozřejmě všichni srdečně zváni, a taky malý výlet do českého
rockového dávnověku v článku Páni, já vám dneska slyšel zpěvačku...,
ve kterém jsem zavzpomínal na to, jakým zjevením pro mě byla začátkem
roku 1986
energická mladá zpěvačka Bára Basiková a celé tehdy vzniklé seskupení
kytaristy Michala Pavlíčka s výbušným názvem Stromboli.
Z
archivu dnes povytáhnu 11 let starý článek Kostra čaje, takže lidé, kteří mají rádi přesmyčky, mě možná přestanou považovat (tedy pokud vůbec někdy považovávali) za celkem slušného člověka; já ovšem tvrdím, že tento výraz má velký duševně-hygienický význam a mělo by se o něm vědět.
Mě
by mělo v příštích dnech čekat další mezinárodní setkání lidí, kteří se občas snaží psát haiku, jeden večer zabere divadlo a jeden večer pro změnu inspirující setkání nad krásnými fotografiemi. Od čtvrtka pak budu opět v Plzni, kde bych se měl nakonec v sobotu setkat se svými gymnaziálními spolužáky. Jak to bude v příštím týdnu s prostorem na psaní blogu, teď úplně neumím říct jinak než slovem UVIDÍME, tak tedy, prosím, VIĎME. Určitě nebude čas na to, abych se pustil do dvou komplexnějších reportáží, které nosím v hlavě a které vyžadují časově náročnější sběr informací, ale rád bych se k nim dostal ještě před vypuknutím letní výstavy, jinak budou čekat na dlouhé zimní večery, a to by, myslím, byla škoda.
Přeji
všem milým čtenářům Nedělních miniglos co nekrásnější májové dny a ať se vám
v příštích dnech daří
vše,
na
co sáhnete, i to,
na co byste si sáhnout přáli.