Nedělní miniglosy č.302

Po soudcích, kteří jsou připraveni vést spory o výši svých platů, chtějí doplatek za ušlou mzdu v minulých letech i kominíci. "I kdybychom pominuli nevyplacené příspěvky za práci ve výškách při vymetání komínů, musíme vzít v potaz, že nosit v této zemi lidem štěstí je čím dál náročnější," vysvětluje jeden ze signatářů kominické petice za zvýšení platů. "Navíc příplatek za nošení štěstí a "knoflíkovné" nebylo valorizováno již několik desítek let!" Česká vláda zpětné doplacení části kominických mezd nevyloučila, připustila ale, že celá rezerva státního rozpočtu padne na uspokojení soudců, takže dlužné prostředky budou nejspíš kominíkům muset být vyplaceny ve speciálních poukazech na štětky.

-----------------------

Informace o úspěšných testech nové vakcíny na spavou nemoc vyvolávají v celém světě velké očekávání. V České republice již učinila předběžnou objednávku velkého objemu vakcíny organizace Lékaři bez hranic a srovnatelný objem si rezervovalo i předsednictvo TOP09.

 

Jeptiška

V posledních týdnech jsem začal čas od času psát pro jednu malou, roztomilou a v budoucnu určitě velmi zvídavou osůbku kratičké jednoduché textíky, u kterých bych byl rád, aby se trošku rýmovaly, aby svou komplikovaností neodrazovaly děti, ale přitom aby si v nich něco našli i dospělí. Tyhle drobnůstky většinou vznikají v nějakém dopravním prostředku - ve zpožděném vlaku, v narvaném autobusu uvízlém v dopravní zácpě, nebo při čekání na tramvaj, během pár minut, takže nečekejte žádné velké umění, ale jen - maličkosti. Nedávno založená stejnojmenná rubrika, ve které je zatím jediný osamocený kousek (Hořký konec milovníka módních výstřelků), je pro podobné droboučké a lehké rýmovánky úplně akorát.

Jeptiška

Když se mi zjevila v kostele,

vypadala trochu při těle.

Drcnul jsem jí lehce do bříška

a ona v něm měla

........................Ježíška.

O informačním paradoxu

Na první pohled by se zdálo logické, že čím více informačních zdrojů má člověk k dispozici, čím více různých pohledů na věc může vzít v úvahu, tím lépe může profilovat vlastní názor na dané téma. Dalo by se proto říct, že internet jako informační zdroj by tedy měl být neocenitelným darem pro všechny, kteří si chtějí na danou věc udělat co nejobjektivnější názor. Poslední dobou si ale ze svých občasných toulek různými internetovými diskusemi odnáším pocit, že výsledek je paradoxně přesně opačný. Jako kdyby od určité informační úrovně platilo, že čím více je k dispozici různých informací, pohledů a stanovisek, tím neochvějnější a nevyvratitelnější jsou názory diskutujících. Toto tvrzení - uznávám, že poněkud zjednodušené, ale myslím, že mající určitou oporu ve skutečnosti - si nejspíš nechám zaregistrovat pod nějakým pěkným marketingovým názvem - třeba Vápeníkovo informační paradoxon :-).

 

Nedělní miniglosy č.301

Milí čtenáři, po speciálním jubilejním třístém čísle, ve kterém jsme si minulý týden připomněli 50 vybraných miniglos z posledních dvou let vydávání našeho tradičního týdeníku, se dnešním 301. číslem vracíme k běžnému rytmu pěti miniglos týdně. Věřím, že Nedělním miniglosám zachováte věrnost i poté, co příští neděli oslavíme šest let od vydání úplně prvního čísla. Děkuji za vaši přízeň a těším se na další setkávání s vámi nad lehce úsměvně pokřiveným pohledem na dění v naší zemi a občas i v zahraničí :-).

----------------------------------------

Poté, co se začalo proslýchat, že by Miroslav Kalousek mohl jako finanční expert jet do Řecka radit nové řecké vládě v ekonomických otázkách, byl vyloučen z Asociace českých sov. "Pan Kalousek má velmi špatnou pověst, což se nepříjemně odráží i v tom, jak jsou veřejností vnímáni třeba obyčejní slušní puštíci, kulíšci nebo výři," řekl nám předseda asociace Jiří Pálený. "Nechci sýčkovat, ale pokud pojede pan Kalousek do Řecka, a byl by přitom nadále členem naší asociace, mohlo by to být interpretováno jako nošení sov do Athén." Podle dobře informovaných zdrojů by uvolněné místo v asociaci mělo být nabídnuto Ladislavu Chudíkovi.

 

Pomůžete mi s výběrem fotky?

Za normálních okolností se skoro nezúčastňuji fotografických soutěží, minulý týden jsem ale objevil zadání soutěže, které mne zaujalo: Jde totiž o soutěž fotografií z Japonska, které jsem měl příležitost během dvou svých cest projet a navštívit mnoho zajímavých míst. Cílem soutěže je podle zadavatele najít neotřelé motivy nafocené v Japonsku, přičemž hlavním požadavkem je vyhnout se běžně foceným turistickým památkám. Ze svých zásob japonských fotek jsem vybral čtyři kandidáty, za které se jako fotograf nestydím. Každý z nich do určité míry splňuje a do určité míry nesplňuje to, co bych od ideální fotky do podobné soutěže očekával. Mám možnost do soutěže poslat dvě fotografie a potřeboval bych se s vámi - pravidelnými i náhodnými návštěvníky svého blogu - poradit, které by to měly být - mimo jiné i proto, že finále soutěže se odehraje (jak už se to stává v poslední době neblahým zvykem ve většině soutěží) formou "klikacího" hlasování na internetu.

Budu tedy velmi rád, když mi za sebe zkusíte poradit: Kterou z uveřejněných fotek bych podle vašeho názoru měl poslat do soutěže?

 

Nedělní miniglosy č.300

Třetí velká "bestofka" v historii Nedělních miniglos je zde! Jubilejní třísté číslo blogového týdeníku totiž oslavíme stejným způsobem jako sté a dvousté - výběrem z poslední stovky vydání. Prošel jsem si poctivě všech 496 miniglos z čísel 201 až 299 a vybral jsem pro následující výběr 50 z nich jako ukázku, co se všechno za přibližně dva poslední roky odehrálo a jak na to můj blogový týdeník reagoval. Některé miniglosy odolaly času lépe, některé hůře, samozřejmě jsem se pro dnešní výběr pokusil upřednostnit ty první, a pokud v nich zůstala i s odstupem nějaká stopa po vtipu, tím lépe. Děkuji všem pravidelným čtenářům za neuvěřitelnou vytrvalost, se kterou Nedělní miniglosy čtou, a těším se na vaše reakce. Mimochodem, kdo by si chtěl přečíst výběry z první a z druhé stovky, jsou připojeny na konci textu, který je dnes obzvlášť dlooooooooouuuuuuuuhýýýý. Tak ještě jednou dík za přízeň a těším se u "normálního" třístého prvního dílu zase příští neděli na shledanou.

 

Muž, na kterého se mělo zapomenout

Rubrika "Připomenutí" obsahuje zatím za poměrně dlouhou dobu své existence pouze dva články: První o Jiřím Voskovcovi (Kohopak mám asi na mysli) a druhý o režiséru Miloši Formanovi (Vzpomínka na filmy Miloše Formana). Proto se po létech sluší přidat třetí korálek na zatím jen chudičký náhrdelník postav, které si mne získaly jako svého fanouška. Ale zatímco u Jiřího Voskovce bylo snadné připsat, že šlo o vynikajícího divadelníka, herce a režiséra, a Miloš Forman je skvělým režisérem jaksi z definice, o třetím muži, jehož nastávající výročí chci dnes připomenout, je velmi obtížné krátce napsat, čím vlastně byl.

Pro mne byl cosi jako skutečně existující Jára Cimrman, protože byl úspěšným dirigentem, dramatikem, fotografem, písničkářem, cestovatelem, filmovým producentem, skladatelem operet, mořeplavcem, operním tenorem, trampem, kameramanem, padělatelem brazilského pasu a na konci svého života i obchodníkem se zdravou výživou. A protože mimo to vše byl i českým exulantem, který svou rodnou zem (byť se vlastně narodil ještě v Rakousku - Uhersku) v roce 1947 opustil, byl nastupujícím režimem, který měl ke svobodě diametrálně odlišný vztah než on se svou nepokojnou cestovatelskou duší, odsouzen k zapomenutí.

Jiří Kolář - Koláže v Muzeu Kampa

V sobotu jsem původně chtěl vyrazit na nějakou fotovýpravu, ale po jasném ránu u nás oblohu zatáhla tmavá mračna a začalo jemně sněžit. Na focení tedy nic moc světlo, zima (aspoň pocitově) jako kdyby Berounka byla sibiřskou řekou, tak jsem nakonec jen vložil foťák (s jediným objektivem) do batohu, stativ jsem nechal stát v koutě a rozhodl jsem se podívat se na to, jak svou výtvarnou práci odvádějí profesionálové: Vyrazil jsem na výstavu - tam bývá teplo, k vidění jsou zajímavé věci a ještě potkáte dost lidí, kteří se tváří jako bezbranní intelektuáové, ale můžete od nich snadno chytnout virózu. Nebo - v rámci reciprocity - oni od vás.

Je mým zvykem chodit na výstavy na poslední chvíli - tentokrát jsem přišel dokonce pár minut "po dvanácté", naštěstí výstava, která na Kampě začala už v září a která měla důstojně připomenout sté výročí narození básníka a kolážisty Jiřího Koláře, byla prodloužena o tři týdny až do 8.února. K vidění jsou především díla z 60. a 70. let 20. století, kdy jméno Jiřího Koláře získalo postupně světové renomé, což vyvrcholilo výstavou v Guggenheimově muzeu v New Yorku. Díla z této výstavy také zakoupili Jan a Meda Mládkovi, kteří udržovali s Jiřím Kolářem dlouhodobé osobní přátelství a jejich sbírka nakonec dosáhla asi 250 artefaktů, z nichž podstatná část je k vidění na Kampě.

 

Nedělní miniglosy č.299

Během jediného víkendu přišli dva čeští sportovci o medaile na vrcholných šampionátech kvůli pádům. Jak krasobruslař Michal Březina, tak i cyklokrosařka Kateřina Nash měli v rozhodujících chvílích každý dva pády, a skončili tak těsně pod stupni vítězů. Někteří zahraniční experti se domnívají, že to je způsobeno tím, že Češi mají ve svém jazyce pádů příliš mnoho, což se musí nutně odrazit i ve sportu. "Němci mají třeba oproti českým sedmi ve svém jazyce jen čtyři pády, takže je logické, že i při sportování padají méně často," řekl nám jeden ze zastánců této teorie. "A to ani nemluvím o Italech, kteří - jak mi potvrdil jeden z odborníků na severoitalské řeky - mají dokonce jenom jeden jediný Pád."

-----------------------

Řecko odmítlo ústy svého nového levicového premiéra Alexise Tsirase splácení svých dluhů, protože podle řeckých voličů je splácení mnohem nepříjemnější než půjčování, takže pokud se Evropská unie v tomto ohledu nezreformuje k obrazu řeckých občanů, Řecko raději vystoupí z eurozóny. Evropská unie bude Tsirasův podnětný návrh ještě analyzovat, ale již teď pozvala řeckého premiéra na přátelskou pracovní návštěvu do Kostnice, aby své reformistické názory obhájil při veřejném slyšení před zde jednajícím Evropským koncilem.

 

Na vesmírnou dobrou noc

Vesmír nekonečný

jak přerušená věta,

pohoda, která neodlétá,

a hned v zákrytu za ní

spánek, který se chystá

..............na přistání.

Do snové říše

zkratkou odnese tě záhy

nektar ze světel

..............Mléčné dráhy

upitý z té nejkrásnější číše.

Usínáš pod střechou

a přesto pod hvězdami,

v kolébce vesmíru

stlučené na míru,

kde nikdy a na nic

. ............nejsme sami.

Bradáč u Karlova mostu

Když jsem v létě roku 2012 založil rubriku Pražské drobnůstky, měl jsem v hlavě pár míst v Praze, která by byla pro rubriku jako dělaná. Všechna místa z této úvodní várky už jsem v rubrice představil; jedinou výjimkou byl dodneška reliéf Bradáče ve zdi u Karlova mostu. Důvod byl jednoduchý: Nebyl jsem schopen udělat aspoň trochu slušnou fotku. K originálu Bradáče se prakticky není možné dostat, pokud si nekoupíte jízdenku na projížďku po Vltavě od obskurní společnosti zaměstnávající černošské nahaněče v námořnických oblečcích - prostě stará a tradiční Praha jako vyšitá, Josef Švejk nebo pan rada Vacátko by se nestačili divit.

Fotografie z Karlova mostu se mi na tu dálku nedařila, přece jen - kamenný reliéf není velký a z mostu je to k němu docela daleko. No a suchou nohou jsem se k Bradáčovi nedostal, protože jsem se nedostal přes bdělé námořnické černoušky, kolem kterých se muselo projít. Asi bych se tam nakonec po určitých peripetiích dostal, ale nechtělo se mi vyvolávat zbytečné vášně. K Bradáčovi jsem se vrátil až dnes, když jsem si řekl, že bych mohl vyzkoušet objektiv z nové fotovýbavy. A ukázalo se, že nový objektiv se k Bradáčovi dostane tak blízko a s takovým rozlišením, že kýžený článek můžu konečně publikovat.

 

Nedělní miniglosy č.298

Po mnoha letech proběhlo přivítání státní návštěvy nikoli na letišti v Ruzyni, ale na pražském hlavním nádraží, kam přijel vlakem z Berlína na oficiální návštěvu České republiky mongolský prezident. České dráhy k této vzácné příležitosti připravily několik specialit: V den prezidentova příjezdu byla všechna zpoždění vlakových spojů hlášena i v mongolštině, v prostorách nádraží se podával zdarma kumys a na prvním nástupišti otevřely České dráhy speciální informační jurtu.

-----------------------

V nově připraveném dlouhodobém územním plánu rozvoje Prahy se objevilo několik nových kontroverzních staveb. "Je naší profesní povinností dívat se na velmi dlouhou dobu dopředu a předvídat budoucí vývoj v mnoha oblastech," řekl mluvčí úřadu hlavního architekta. "Mnozí lidé bohužel nedokážou vidět dál, než na špičku svého nosu, proto jsme určité námitky proti dostavbě minaretu svatého Víta na Hradčanech tak trochu očekávali."

 

Z japonského fotoarchívu 1 - Tokio a Kamakura

Jak víte ze včerejšího článku, věnoval jsem celý den různým svým restům. Kromě mnoha jiných akcí jsem taky po skoro pěti měsících poprvé s odstupem zabrousil do archívu fotografií ze své letní japonské cesty. Během prázdnin jsem do zdejších čtenářů sice "fedroval" jednu reportáž z cesty skoro každý den, a v reportážích jste už mohli vidět spoustu fotografií z různých míst japonských ostrovů, ale přece jen prostor reportážních článků byl omezený a fotek nebylo nikdy moc. Ubezpečoval jsem sebe i vás, že nějakou dobu po návratu nakouknu do archívu několika tisíc fotek, z nichž drtivou většinu jsem viděl pár vteřin při prvním prohlížení jenom já sám, a ještě jich pro vás pár publikovatelných vyberu. A když může v rámci svých archívních pořadů Česká televize mlít kolem dokola pořád stejné scénky až "do úplného zblbnutí", třeba vám nebude vadit, když v mém "japonském archívu" zveřejním některé fotky, které ještě nestihly mít na mém blogu ani premiéru. Nebudou to samozřejmě žádné výstavní výtvarné kusy, ale pro ty, kteří rádi cestují i prostřednictvím fotografií z dalekých míst, by to i tak mohlo být zajímavé. Tím spíš, že za okny je zima a z fotek dýchá příjemně vlhký tichomořský hic. Uvidíme. Do archívu spolu budeme nahlížet po nevelkých a doufám že pro návštěvníky stravitelných dávkách deseti fotek na každý díl.

O restovém dnu

Taky se vám děje to, že několik věcí, které chcete zařídit a které máte delší dobu v hlavě, před vámi stále prchá, kličkuje a uhýbá? Že si stokrát řeknete, že hned zítra, hned příští víkend, ale třeba - třeba už dnes večer, se do toho s chutí pustíte, ale když pak zítřek, příští víkend, nebo dokonce dnešní večer nastane, přimotá se vám do cesty něco úplně jiného a původní záměry vám zpoza skříně jen škodolibě strouhají mrkvičku? Něco podobného se už od Vánoc děje mně. Během svátečních dnů jsem sám, v klidu pod stromečkem, promyslel několik aktivit, které jsem chtěl hned po Vánocích uskutečnit. Ale od Vánoc už uplynul měsíc, a všechny zmíněné plány jsou stejně na dosah a přitom stejně vzdálené, jako na Štědrý den.

Rozhodl jsem se tuhle situaci vyřešit razantně: Vezmu si v práci jeden den volna a udělám si "restový den". Den, kdy od samotného rána pěkně jedno po druhém odvalím z cesty vše, co jsem chtěl udělat už dávno, ale neudělal, byť se nedomnívám, že jsem nějak mimořádně líný. Až se páteční večer překlopí do víkendu, doufám, že na mém seznamu restů zbyde jen nečitelně přeškrtaná změť původních dlouho odkládaných záměrů.

 

Nedělní miniglosy č.297

Aktivita teroristických bojůvek militantních náboženských uskupení v posledních dnech sílí. Bojovníci z řad budhistické fundamentalistické organizace Nirvanah Forever obsadili v centru New Yorku světovou centrálu Hnutí anonymních workoholiků. Deset členů jedné z terapeutických skupin bylo násilím donuceno k naprosté nečinnosti a je už několik hodin drženo jako rukojmí v ponižující pozici lotosového květu.

-----------------------

Podle Českého statistického úřadu vedlo snížení DPH na léky v důsledku k jejich zdražení. Proti tomuto výsledku protestuje kromě běžných občanů i Jednota českých matematiků. "Matematici jsou ve srovnání s progresivními ekonomy silně konzervativní," řekl nám děkan Národohospodářské fakulty VŠE, Miroslav Ševčík. "Matematici se nakonec dokázali smířit s podivnou skutečností, že mínus a mínus může dát plus, ale na rozdíl od liberálních ekonomů ještě ne s celkem přirozenou myšlenkou, že plus a plus může dát snadno mínus."

 

Nejvýkonnější blogoví komentátoři

Na konci minulého roku jsem si udělal malý přehled o tom, jak se na mém blogu v průběhu let komentovalo. Jak jsem minulý týden slíbil, dnes se spolu poprvé podíváme na pár zajímavostí, konkrétně na desítku nejvýkonnějších komentátorů, tedy těch, kteří od 25. ledna 2009, kdy blog vznikl, okomentovali nejvíce článků.

Vůbec první komentář se na tomto blogu objevil 5 dní po jeho založení. Jakýsi bloger s přezdívkou Neubík mi zanechal vzkaz: "Tjo pěknej článek, asi budu návštěvy opětovat :)" a - od té doby se už nikdy neukázal. Vůbec, první půlrok byl z pohledu komentářů velmi velmi střídmý, o mnoho střídmější, než jsem si ve své ješitnosti při zakládání blogu představoval. Několik komentářů jsem získal jen od svých osobních přátel a příbuzných, do kterých jsem tehdy informace o založení blogu nemilosrdně pumpoval. Prvním opravdu vytrvalým a vracejícím se komentátorem z virtuální sféry byla od července 2009 Pětišmidra, která dokonce svoji předzívku odvodila ze zdejšího článku O čtyřšmidrých lapítkách, který ji nejspíš zaujal. Tato "předskokanka" všech budoucích komentátorů nasadila během čtyř měsíců svých četných návštěv laťku proklatě vysoko. Než jsme se po listopadové a dost neurvalé blogové rozmíšce ve zlém rozešli, stihla okomentovat 115 článků a napsala celkem 426 komentářů, což by ještě dnes stačilo na bronzovou příčku mezi úplně všemi čtenáři. Ale já se rozhodl "výkonnost" komentátorů odvozovat především od počtu okomentovaných článků, protože ta je podle mého lepším důkazem komentátorské vytrvalosti než prostý počet komentářů, který se dá nahnat poměrně rychle.

 

Nedělní miniglosy č.296

Milí čtenáři Nedělních miniglos, chtěl bych se vám jen úvodem k novému vydání našeho blogového týdeníku omluvit za to, že se tentokrát ty opravdu nejdůležitější události uplynulého týdne v našem tradičním nedělním výčtu neobjeví, protože jejich povaha je zcela neslučitelná se sice lehce pichlavou a často absurdní, ale přece jen cílově vstřícnou a pozitivní "poetikou", kterou se snažím - někdy s větším, jindy s menším úspěchem - v textech NMg udržovat. Zároveň vám také děkuji za to, že vaše případné odlišné osobní názory i odlišný pohled na to, co považujete za vtipné, řešíte psanými komentáři nebo tolerantním mlčením a nikoli kalašnikovy, byť chápu, že to na první pohled nejsou ani zdaleka tak účinné metody.

Krteček se stal oficiálním maskotem březnového halového mistrovství Evropy v atletice. Původně měl být maskotem hokejového světového šampionátu, ale pořadatelé mistrovství světa se nedohodli s majiteli práv. Na druhou stranu se hokejovému šampionátu podařilo získat práva na oblíbený bojový pokřik fanoušků "Kdo neskáče, není Čech!", které teď fanoušci evropské atletiky používat nesmějí. "Nám tahle skutečnost příliš nevadí," řekl nám mluvčí organizačního výboru. "Protože se nám podařilo získat Krtečka, naši marketingoví kreativci vytvořili pro atletické fanoušky zcela nový a originální český slogan: "Kdo nehrabe, není krtek!"

 

Hořký konec milovníka módních výstřelků

Čtenáři, kteří sem občas zavítají, vědí, že se na těchto stránkách občas objevují kraťoučká haiku. Co ale dělat v případě, kdy je útvar rozsahem srovnatelný s haiku, ale jinak nesplňuje nic z toho, co se od haiku očekává, a zároveň bych se jako autor styděl zařazovat takové kousíčky textu k poezii, pro kterou mám specializovanou rubriku V řeči mírně vázané ?

Pro tyhle případy jsem si proto založil novou rubriku s názvem Miniatury. Ta první má trochu trychtýřovitý tvar a není ani tak odrazem mého aktuálního duševního rozpoložení, jako spíš akutního nedostatku času, kterým se vyznačoval můj první letošní pracovní týden. Ale nastává víkend, během kterého nás možná déšť a vítr uvězní v povánočních interiérech, tak věřím, že na tvůrčích aktivitách nebudeme šetřit :-).

Hořký konec milovníka módních výstřelků

Říkal, že si hodí mašli

a teď visí

na šli !

Blogový rok 2014

Jako obyčejně se chci na začátku nového roku krátce poohlédnout za tím, co zajímavého se vloni odehrálo na tomto blogu. I letos mi byl pro získávání faktů velmi dobrým pomocníkem progam Google Analytics, který mi poskytnul základní souhrnná data. Co je možné se z nich všechno dozvědět?

Tím "nejsouhrnnějším" údajem je logicky celkový počet návštěv na blogu. Přestože se počet článků snížil ve srovnání s rokem 2013 asi o desetinu, návštěvnost stoupla o víc než 16% na celkových cca 26 500 návštěv. Přístup přes klasický počítač se přitom zvýšil asi o desetinu, zatímco přístupy přes modernější tablety i přes mobilní telefony vzrostly meziročně skoro o 70%.

Když se na vývoj návštěvnosti podívám z dlouhodobého hlediska, nejde v posledních letech o žádný překotný nárůst, ale o zvyšování postupné, ale vytrvalé, což je mi mnohem sympatičtější než stále se střídající přílivy a odlivy. Návštěvníci si celkem otevřeli víc než 54 000 stránek, což je asi o 8% víc než loni. Návštěvnost byla v průběhu roku celkem vyrovnaná - se dvěma výraznými vrcholy, které logicky souvisejí s propagací dvou mých článků na titulce blogu.cz. Absolutní maximum nastalo 24.října, kdy přišlo rekordních 518 návštěv, naopak 23. května přišlo jen 27 lidí. Standardní týdenní návštěvnost se už ale velmi dlouho pohybuje mezi 400 a 600.

Nedělní miniglosy č.295

Česká armáda od Nového roku neprodyšně uzavřela Václavské náměstí v Praze, kam nesmějí vstoupit ani Pražané ani turisté, a dokonce jsou zavřené i všechny místní prodejny a hotely. "Ti, co sledují podobné případy v České republice, se uzavření prostoru faktického centra hlavního města nemohou divit," řekl nám mluvčí Ministerstva obrany. "Podobně jako ve Vrběticích musíme po silvestrovských oslavách počkat devět dnů od okamžiku posledního neřízeného výbuchu, pak budou do prostoru opatrně vysláni armádní pyrotechnici a bude-li vše v pořádku, otevření celého prostoru veřejnosti se dá očekávat v červenci nebo v srpnu."

-----------------------

Podle informací českých zpravodajských služeb by se měly výrazně zvýšit prostředky na boj s extrémismem, protože aktivita zdejších extrémistických skupin je aktuálně na extrémně nízké úrovni.

 

Co pro mne bylo důležité v roce 2014?

Přesně před rokem jsem na blogu poublikoval bilanční nebo možná spíš připomínající článek Co pro mne bylo důležité v roce 2013 a já si řekl, že by možná nebylo nezajímavé z takového textu udělat novoroční tradici. Proto si dnes v pár bodech připomenu některé důležité a zajímavé události uplynulého roku. Bez soutěže v důležitosti, bez pořadí, jen to, co by nejspíš stálo za to připomenout si v souvislosti s rokem 2014 i v daleké budoucnosti, přičemž jako velmi dalekou budoucnost teď vnímám vše, co leží za obzorem března či dubna tohoto roku. Opět si dovolím zcela sobecký přístup - tzn. půjde jen o události důležité pro mne osobně, nikoli o události světodějné a také se pokusím odstínit svou práci, protože to je téma, kterým jsem se zde na blogu nikdy nezabýval a věřím, že to tak může i nadále zůstat.

I letos jsem měl krátké a náročné období, kdy jsem se obával o zdraví a budoucnost člověka, který je už pěknou řádku let tím nejdůležitějším, o čem přemýšlím. Naštěstí to období bylo krátké a - aspoň je vidět, jak spolu opačné extrémy mohou bezprostředně souviset a sousedit - paradoxně se přeměnilo naopak v nejradostnější období uplynulého roku a možná nejen jeho.

 

Nedělní miniglosy č.294

Předseda Svazu českých neandrtálců se velmi tiše ohradil proti té pasáži vánočního poselství prezidenta Zemana, ve které se uvádí, že se neandrtálci dorozumívají řevem. "Domnívám se navíc, že přirovnání neandrtálců k prezidentovým oponentům je jen politováníhodné nedorozumění, protože podle mých informací drtivá většina členů našeho svazu českého prezidenta bezvýhradně podporuje."

-----------------------

Podobně jako v politických názorech je česká společnost výrazně polarizovaná i v pohledu na to, kdo nosí vánoční dárky. Zatímco ještě loni by v případě voleb měl Ježíšek ústavní většinu, protože podle průzkumů o jeho hlavní roli v nošení dárků bylo přesvědčeno 68% obyvatel České republiky, letos kleslo toto číslo díky ekonomickému oživení na 56%. Politologové soudí, že za dva až tři roky by mohla být Ježíškova dlouholetá hegemonie přerušena, protože by Santa Claus při troše vyjednávací šikovnosti mohl dohodnout koalici s Dědou Mrázem, byť jeho obliba je kvůli dlouhodobému oteplování na bodu mrazu a nedosahuje ani 2%. Očekává se proto, že Ježíšek bude muset v předvolebním boji přijít se zásadními a hlubokými vánočními reformami nebo aspoň s osvědčeným rozdáváním koblih.

 

Vánoční přání a štědrodenní "haikuprůvodce"

Dnes budu vyrušovat vaši sváteční atmosféru jen velice krátce. Pokud se k vám ještě nedostalo moje přání jinými cestami (osobně, telefonicky, e-mailem, na facebooku...), přikládám ho i zde na blogu. Jak už víte z předchozího článku Předvánoční fotoprocházka Prahou, slušný záběr pro přání k Vánocům - takový, který by aspoň trochu odpovídal mé představě a navíc byl pěkně čerstvý a dosud nepokrytý prachem archívu - jsem pořídil až předevčírem v noci. Právě včas, abych ho ještě stihl poupravit do podoby improvizovaného vánočního a novoročního přání.

 

Předvánoční fotoprocházka Prahou

Jak místní štamgasti už dávno dobře vědí, 22. prosince slavím své "volitelné narozeniny", tedy den, kdy jsem se sice oficiálně nenarodil a nemám ho ve svém rodném listu, ale je pro mě nejméně stejně důležitý. Pokud jde o věk, jsem zatím pořád ještě mrňous, však na mém volitelně-narozeninovém dortu jsou teprve čtyři svíčky. Přesto ale mám pocit, že víc než 90% toho, co jsem kdy zažil, se vměstnalo právě do čtyř posledních let, tak intenzivně poslední roky prožívám. Každý rok si myslím, že intenzivněji a radostněji už to nejde, a každý další rok mě přesvědčí o opaku. I konec toho čtvrtého dal předchozím třem fleka.

Jako tradičně, i letos jsem narozeniny oslavil fotografickou procházkou po Malé Straně, tedy po mém "volitelném rodišti". Snad se domažličtí patrioti neurazí, ale kam se v tomto srovnání na malostranské uličky hrabe moje skutečné rodiště, kde jsem se pouze "stihnul" narodit a rozhodně jsem nikdy neměl žádné nutkání o svých skutečných narozeninách jezdit bivakovat před domažlickou porodnici, tím spíš, že starý objekt, myslím, dokonce před nedávnem zbourali :-). Ale každého dvaadvacátého prosince měl to večer po práci naprosto neodolatelně táhne na Malou Stranu, do úzkých uliček pod Hradem, ve kterých dva dny před Vánoci panuje zvláštní atmosféra. Tentokrát bylo teplo a větrno, což vůbec neodpovídá situaci před čtyřmi lety, kdy mrzlo a bylo pěkně naklouzáno. Ale i když byly podmínky jiné, to důležité je pro mne v malostranských uličkách pořád: Ozvěna mého vědomého narození a duch upřímné - takřka antikafkovské - proměny.

 

Nedělní miniglosy č.293

Podle Ministerstva kultury výrazně roste kulturní povědomí občanů České republiky, čemuž nasvědčují statistiky potvrzující velký meziroční nárůst prodaných knih. Podrobnější analýzy ukázaly, že nejvíc se na tomto růstu podílela nová kuchařka Ládi Hrušky Laciné vaření s extra panenským motorovým olejem, které se na předvánočním trhu prodalo skoro půl miliónu výtisků. "Nejde jen o přímý dopad úspěchu tohoto bestselleru," potvrdil nám předseda Komory českých knihkupců. "Obrovský prodaný náklad Hruškovy knihy například vyvolal nepřímo i zmnohonásobení prodeje knih Domácí lékař a Všechno, co jste kdy chtěli vědět o žlučníku, ale neodvážili jste se zeptat.

-----------------------

Neúspěšné bylo první kolo veřejné soutěže na obsazení pozice tzv. superúředníka, jehož hlavním úkolem bude odpolitizování státní správy. Do soutěže se totiž přihlásili jen tři lidé a ti nesplnili stanovená formální kritéria. "Nemyslíme si, že kritéria byla příliš přísná," řekl nám pověřený vedoucí výběrové komise. "Uznáváme námitky neúspěných uchazečů, že na čtení i na psaní bude mít nový superúředník svůj početný aparát podřízených, ale trváme na tom, že se občas bude muset vlastnoručně podepsat."

 

O povětrnostních rekordech

Vypadá to, že už jsme přivykli tomu, že počasí je dovoleno prakticky vše: Nedivíme se, když je v zimě jaro, když v létě sněží, když dny bezvětří jsou co chvíli střídány orkánem, když během dvou dnů naprší tolik, co jindy za půl roku, když má babí léto saharskou podobu a chybějí mu k dokonalosti jen písečné duny s fatou morgánou nebo když celý stát potáhne několikacentimetrová ledovka. Pokusíme-li si namítnout meteorologům, že se počasí právě nechová úplně standardně a že si ho z dřívějška pamatujeme dočista jinak, ti jen krčí rameny: Počasí může občas nabývat extrémní podoby, na čemž není nic nenormálního. Ať je právě, jak chce, vědci vždycky dokážou, že už někdy v historii země bylo ještě hůře. Že právě zuří tisícileté povodně? Inu - žádný div! Něco takového se prostě jednou za tisíc let stává. Nebo čtyřikrát. Nejlépe čtyřikrát ve čtyřech po sobě jdoucích letech. Když se to stane, statistikům to vrásky nepřidělá: udělají příslušné přepočty a z tisícileté vody je rázem voda stoletá anebo historicky ještě bezvýznamnější, aniž by to ovšem na reálnou výšku hladiny řek mělo zpětně jakýkoli vliv. Přestože nám počasí může připadat nenormální, samo si připadá docela v pohodě a nejspíš se zrovna nechystá na návštěvu meteorologického psychiatra.

 

Co zbylo ze starého Semaforu?

V rubrice Pražské drobnůstky se dnes zmíním o jedné pozapomenuté památce na velkou a slavnou éru pražského divadla Semafor - logu, které po divadle zbylo na zdi původní budovy, v níž divadlo dříve sídlilo. Jde o zeď směrem do Františkánské zahrady a jde skutečně o zbyteček slavné historie, dnes zatím stále odolávající změnám pražského centra, ale již přece jen poznamenaný časem a nezájmem.

Pokud se chcete na původní divadelní logo podívat, je lepší nahlédnout do zahrady v zimě, kdy stromy v zahradě nemají listy - ty pak na jaře a v létě nápis z velké části zakrývají. Následující fotky jsou přímo z dneška, kdy jsem se poprvé rozhodl nakouknout do rušného předvánočního světa, ale aby to nebyl takový prudký náraz z pohody a radosti mých posledních dnů a týdnů, vzal jsem to s foťákem napřed k pasáži Alfa u Václavského náměstí. Vyfotit zbytek semaforské slávy jsem se totiž rozhodl již včera večer, protože přesně odpovídá názvu rubriky - jde jen o drobnůstku, kterou "nepamětníci" a zahraniční turisté skoro jistě přehlédnou. A protože vánoční dárky se dají obhlížet i po setmění, ale logo Semaforu speciálně osvětlené není, focení mělo přednost.

Nedělní miniglosy č.292

Ředitel školy v italském Bergamu zakázal vystavit tradiční jesličky, aby se křesťanský symbol nedotkl náboženského cítění místních jinověrců. Nakonec se ale díky zprostředkovatelkým aktivitám bergamských ateistů podařilo dohodnout ekumenický kompromis: Vánoční jesličky bude možné normálně vystavit, když Panna Maria bude mít na sobě burku a jesličky budou nainstalovány v nábožensky méně citlivém období letních prázdnin, kdy je škola zavřená.

----------------------

Několikaletý intenzivní výzkum prokázal, že přísloví "Jakej pán, takovej krám," funguje především v zemích s autokratickými režimy, takže Česká republika se podle něj nemůže tak docela řídit. V demokratických společnostech totiž podle výzkumu bohužel platí spíš "Jakej krám, takovej pán!"

 

Mikuláš ve zlaté Praze

K mikulášskému večeru ve velkoměstě patří někdy i velmi zajímavé výjevy: Čerti, Mikulášové i andělé bývají pozdě večer často v ne zcela křepkém stavu, je možné vidět čerta v objetí s andělem i dva anděly podpírající nejistě kráčejícího Mikuláše. Měl jsem pár veršů zapsaných (a možná i někde použitých) z dřívějška, laděné byly spíš do grotesky. Ale pak jsem se prošel kolem pár pražských bezdomovců a nějak se mi obě témata spojila do úplně jiné mikulášské imprese.

Spatřil jsem večer

docela

zfetovanýho anděla.

Jako na kolotoči

seděl tam v prachu

na schodech,

měl přerývaný rychlý dech

a nepřítomné oči.

Vyměnil křídla

za cigáro.

Přál by si kolem teplé jaro,

venku však bez bot zebe;

tak s Mikulášem

kdesi v šenku

chtěl koupit duhu za stravenku

a propil sedmé nebe.

Závidí tiše

letu ptáků.

Při ruce kostku krabicáku

a smutek skrývá

v žertu.

Andělským gestem

rychle schová

v špinavé dlani čistá slova.

Samotný v davu

čertů.

O tuctu slov

Jak pravidelní čtenáři tohoto blogu vědí, mám rád češtinu a rád si hraju se slovy. Někdy je ovšem skutečnost tak inspirující, že se dá obtížně popsat slovy existujícími, takže si čas od času nějaké to nové slovo vymyslím. Bývá to dáno kouzlem okamžiku, kdy se v životadárném a jazykově citlivém prostředí zkříží v jedné úrovni podoba slov a ve druhé úrovni jejich význam a přesně v duchu Mendelových zákonů vznikne obtížně zařaditelný potomek nesoucí geny obou rodičů, podobný oběma z nich a přitom někdy navíc přinášející vlastní novou kvalitu.

Taková nová slova přicházejí na základě rozličných podnětů zvenčí i zevnitř, které jsou někdy ve výsledku velmi dobře rozpoznatelné. Je například docela zřejmé, že slovo CIK-CAK LISTA může mít něco společného s hospůdkou čtvrté cenové, odkud se v noci místní podroušení štamgasti neradi rozcházejí pěšky. Jen pevně věřím, že se zázračné změknutí původního ypsilonu nestane paradoxní pastí na natvrdlejší uživatele českého jazyka, tím spíš, že je možné extrapolovat použité pravidlo i na CIK-CAK LUS a CIK-CAK LÁMEN.