Poznámka: Tento víkend je pro mě povýtce pracovní, část nezbytností do práce jsem stihl včera, část přijde na řadu ještě dnes večer, ale neděle bude mít i tentokrát své speciální miniglosové okénko, takže opět dopoledne v Dobřichovicích píšu úvodník a v Praze ve své "miniglosové kavárně" naproti Bílé labuti, budu zase jako tradičně psát hlavní text v době od cca 14 do 17-18 hodin, podle toho, jak mi to půjde.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Za okny bylo tento týden příjemné předjaří (pro mne opravdové, protože místní štamgasti vědí, že pro mě začíná mé soukromé jaro s malým předstihem oproti astronomům už 16. března, tedy zítra) a já mám to potěšení vás dnes přivítat už u 816. vydání našeho vytrvale vycházejícího blogového nedělníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a už 17 let téměř každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v české i světové politice a společnosti.
Tento týden u mne byl přece jen o něco méně zavalený večerními akcemi než ten minulý, o to dramatičtější byl v mé práci, kde podle očekávání dochází k celkem převratným změnám a o tom, jakým směrem se vše bude ubírat do budoucnosti, se rozhodne v následujících dvou týdnech.
Jak jsem slíbil v minulém úvodníku NMg, k dění předešlého kulturními událostmi nabitého týdne jsem se vrátil tento týden ve speciálním článku Týden plný vernisáží a jedno haiku k tomu a ze stejného bohatého inspiračního zdroje vycházel i sobotní fotočlánek Tváří v tvář. Z dřívějšího období mohu ještě jednou připomenout osobní vzpomínku O pamětnících Vítězného února, text O ztracené lítačce a básničku Že prý jen sen..., která se bez speciálních postranních úmyslů nakonec stala jubilejním 2700. článkem na tomto blogu.Vrchol mého příštího týdne přinese hned pondělí, protože začátek soukromého jara je jistě událostí bohulibou a oslavyhodnou, takže bych na blog rád dal tomuto krásnému jaru, jehož čerstvá vůně pro mě dokáže zaplnit nejen jaro, ale i všechny dny všech dalších ročních období, nějaký výtvarný nebo textový dárek (nejlépe samozřejmě ve smysluplné kombinaci), byť se, přiznávám, podobné maličké dárky a obětiny snažím snášet na stejné místo po celý rok a celá léta. Tak mi nezbývá než doufat, že tady tu velikánskou "dárkovou hromádku" mé milé jaro čas od času najde a rozhrne :-).
Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a do dalšího týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.