Čas od času se stává, že na svém blogu zveřejním "dárkovou básničku" pro čtenáře, který je mi mezi všemi milými blogovými návštěvníky už mnoho let tím úplně nejmilejším. Dnešní článek lehounce inspirovaný nedávnou olympijskou atmosférou, je přesně takový, tedy speciální a dárkový! Vím, je to dnes trochu jednodušší a na pohled možná ne tak propracovaná básnička, jako byl třeba na Štědrý den publikovaný Vánoční sen z prosvítající látky, ale snad se i v tom dnešním dárkovém balíčku najde aspoň nějaká drobnost, která hlavního adresáta potěší. Protože k čemu jinému by takové drobné dárkové texty měly být, než k potěšení těch, pro které jsou určené, kvůli kterým byly napsané a bez kterých by svět méně voněl, slunce méně hřálo, melodie méně ladily a dobroty méně chutnaly. I já jako nepříliš sportovní typ pojedu na takovou olympiádu, o které se v dnešním "kousku v řeči mírně vázané" píše, vždycky moc rád, i když budu vědět, že to nejspíš "necinkne" :-).
Olympijské vloupávání
Už roky holduji
úchvatnému sportu:
Vloupávám se ti tiše
do rtů
a do objetí
z konejšivého plyše
a jako lupič
v duchu mám i disciplínu třetí,
kterou však držím
v přísném utajení.
Namísto medailí
kradu po nocích tvé chvění
a podle přísných tréninkových řádů
v lupičském trojboji
počtvrté připravuji se
na olympiádu.
Každá trofej cenná
podle hesla
barona Coubertina
jako lupiči
je mi ukradená.
Chci u toho jen být,
podléhat tvým chutím
po ránu, přes den
a taky před usnutím,
vkrádat se ti tiše
do rtů,
do objetí
i do té třetí
skrýše.
Mezi další prosté
účastníky přijat
pod stupni vítězů
si překvapeně všimnu,
že už počtvrté
z tvých deseti olympiád
dojatě zpívám právě tvoji hymnu,
co se mi neomrzí,
ani když ji hrají posté.
A tak - když se mne zeptáte,
slíbím rád
že na olympiádu
přijedu i popáté,
jako vždy
vloupaný předem popaměti
do tvých rtů,
do objetí,
kde tak dobře je mi
s tebou víc než s medailemi,
i do tajné skrýše
třetí :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.