Píše se - nerušit!!!

Do ranního ticha narušovaného jen tlumeným zpěvem nejotužilejších ptáků z nepřátelského světa za utěsněnými okny zarachotila domácí tiskárna, ze které vylezl papír s okrasně vyvedeným nápisem: PÍŠE SE - NERUŠIT!!! Domácí pán přilepil kousky izolepy papír s nápisem na dveře kumbálu, trochu nakřivo, pravda, ale přesto si výsledek své práce s odstupem zálibně prohlížel. Dlouho zvažoval, zda použije PÍŠU nebo PÍŠI, ale jednak se nemohl rozhodnout, co je správnější, jednak mu použitá první osoba přišla pro začátek až příliš intimní, bylo to skoro jako kdyby se veřejně přiznal k odsouzeníhodnému poklesku. Neutrální PÍŠE SE, je mnohem lepší, jako by přesněji vystihovalo vichry vnější inspirace, které se chystají v kumbálu v příštích týdnech a měsících vát. To nepíšu já, přemýšlel domácí pán, to něco silného ve mně a možná dokonce mimo mne, snad vnuknutí, kterému jen stačí nastavit své citlivé prsty s propiskou.

Ani infinitiv NERUŠIT neměl oslovovat nikoho konkrétního; stejně v tomto bytě už nikdo jiný, reálný, než domácí pán dlouhá léta nebyl. Ten strohý slovesný tvar měl být pohrůžkou pro všechno a pro všechny, kdo by snad projevil touhu proudy nekonečné vesmírné inspirace narušovat: Sirénu svolávající místní dobrovolné hasiče k požáru, strakapouda zlostně cupujícího odchlíplé polystyrénové obložení domku, zvonící pošťačku, nebo chroupajícího červotoče ve staré truhle se vzpomínkami. Jen ty tři vykřičníky jsou asi trochu přehnané, pomyslel si a dva z nich přeškrtl obyčejnou tužkou a za to přeškrtnutí ťuknul ze zvyku tečku, jako by jeden zbylý vykřičník byl už definitivní mírou naléhavosti vytištěného sdělení.

 

Přemýšlel, jestli by neměl svůj kumbál odhodláním přeměněný na pracovnu před započetím práce aspoň lehce poklidit, ale nechtěl si dnešní slavnostní iniciační okamžik kazit námahou. Dost na tom, že shrnul ze stolu na zem štůsky různobarevných prázdných sešitů a knih, které léta kupoval, ale při obraně před útoky vnějšího světa neměl sílu číst. Vlhkým hadříkem setřel letitý nános prachu, a když plocha stolu oschla, položil na stůl několik čistých papírů a přesně rovnoběžně s nimi svou oblíbenou propisku. Spokojeně si mohl přiznat, že takhle nějak si okamžik svého přerodu ve spisovatele představoval.

Snad ještě… Ne, nikdy předtím nic psát nezkoušel, ale i tak se cítil být předurčený k velkým literárním činům. Vždy, když o něčem přemýšlel, si totiž v duchu řadil do vět slova, která toužil napsat, laskal se s nimi jako by se snad dokázal laskat se svými milenkami, kdyby mu blízký kontakt s jinými lidmi nebyl od malička nepříjemný. Snad ještě... to slunce nakukující do kumbálu malým oknem orientovaným k východu mu dělalo vrásky. Zdálo se mu, že bude při tak delikátní činnosti, jakou je právě jeho psaní, sledován, že mu vševidoucí slunce narušuje jeho soustředěné soukromí a snaží se mu nahlížením přes rameno učíst dosud nehotové formulace, dříve než je vybrousí do kýžených faset. Neměl ráno vůbec roztahovat závěs, protože přílišné světlo v pracovně spisovatelské práci nesluší, pomyslel si a hned vše napravil. Jako by nestačilo, že se nad ním sklánějí čtyři zašedlé stěny, které kolem sebe toleroval jen proto, že mu připomínaly moudré sudičky věštící jeho vznikajícímu dílu slávu a nesmrtelnost. V sevřeném přítmí mezi nádechy zprostředkovávajícími vůní kolem poletujících múz několikrát usnul a jeho spánek šlo jen těžko odlišit od usilovného přemítání, kam pohnout napínavým dějem.

Hodiny ubíhaly a papír stále stejnou neposkvrněnou bělobou dál svítil do zšeřelého prostoru. Domácímu pánovi běžely pokorně skloněnou hlavou příběhy takové vroucnosti a autenticity, že by nad nimi jistě svorně zaplesala srdce čtenářů i odborné kritiky. Věty, které ho napadaly, byly tak oduševnělé a obsahově významné, že by je snad mohlo přímo znesvětit, kdyby je jen tak zapsal na obyčejný papír, jako si jiní lidé zapisují, co chtějí cestou z práce koupit v obchodě. Jako kdyby tyto dva způsoby psaní snad byly nějak souměřitelné, jako by se dal srovnat jejich význam pro lidstvo! Ulekl se. Kdyby tomu tak mělo být, raději dnes ponechá svůj připravený bílý list nepopsaný. Stejně už na psaní není vpodvečer pořádně vidět; uznal, že se po celodenní vysilující práci setmělo, a pomyslel si, že si do své nově zřízené pracovny bude muset na stůl pořídit aspoň malý zdroj světla, protože hlavní lampa uprostřed stropu nervózně poblikávala a nesnesitelně pískala ve vysokých frekvencích. Jistě mají své speciální světlo na psaní i jiní slavní spisovatelé! Odtrhl malý proužek připraveného papíru a zapsal si: Koupit lampyčku!!! Pak se ale vlastní rukou napsaného imperativu zhrozil a v náhlém poryvu smířlivosti dva vykřičníky ze tří jako tradičně škrtl. Hlavně si při psaní hlídat patos, měl předsevzetí domácí pán, protože o sobě věděl, že k civilnosti se musí trochu nutit. Tááááááák, prohlédl si pyšně výsledek celodenní práce a popsaný útržek papíru obřadně přeložil napůl.

Spokojeně unavený opustil kumbál (tedy pardon, pracovnu), vešel do obývacího pokoje a zavřel za sebou dveře. Ještě jednou se s pocitem dobře vykonané práce zadíval na nápis na dveřích. PÍŠE SE - NERUŠIT! a po krátkém zaváhání přeměnil v náhlém vzedmutí kreativity poslední zbylý vykřičník v dlouhou čárku, za kterou připojil závěrečné PROSÍM, jako gesto nezasloužené vstřícnosti vůči civilizaci, která jako obvykle v noci ulehne do zákopů okolo domu, ale jen proto, aby si v předstíraném klidu odpočinula a hned po rozbřesku vzala zdejší oázu klidu opět útokem. I když se chystal začít psát velký román o opravdu podstatných věcech, přemluvil sám sebe, aby odolal a zůstal umírněný a slušný, až ho jeho velkomyslnost dojala a slzy divže neopustily vymezený prostor očí.

Je to úžasné povolání, ale hlavní je neusnout na vavřínech, nespokojit se s dobrým začátkem a nasazenou laťku rozhodně nesnižovat, pomyslel si domácí pán a začal přemýšlet, jak linie obklíčení kolem domu nepozorovaně překonat, aby zítra mohl koupit kýženou lampu. A když už bude jednou ve městě, nechá si po létech vytisknout i nové vizitky.

To nenápadné, ale po dnešku konečně plně zasloužené slůvko spisovatel se na nich bude skvostně vyjímat.