středa 25. března 2026

Nádražní šachovnice

Letošní zima se obešla téměř bez slunce. 

"Samozřejmě, to dělá klimatická změna", řekli mi ekologičtí aktivisti. 

"Kdepak, to je tím sajrajtem, co na nás sypou z ajroplánů," odhalili mi milovníci chemtrailu a dvojhlásky "aj".

"Takhle zataženo bude celou dobu, co bude u lizu tahle vláda. Prostě doba temna," prozradil mi pravicový obdivovatel Jiráska.

"To oni dělají schválně, aby měli lidi deprese a zlikvidovali se navzájem," dodal milovník spikleneckých teorií, "mluvilo se o tom už přece kdysi dávno v Davosu!" 

"Když mohlo kdysi 40 dnů v kuse pršet, proč by nemohlo být 40 dnů takhle zataženo?", pravil usměvavý vykladač bible a vtiskl mi do ruky vizitku, kdybych si chtěl o věci pohovořit podrobněji .

Ještě ten den ráno byla hustá mlha a dlouho to vypadalo jen na další zasmušilý den.

A pak jsem přijel do Prahy a po vystoupení z vlaku mě přivítalo pravé únorové slunce, které v konjunkci s členitou prosklenou střechou nádražní haly proměnilo první nástupiště v šachovnici. Chyběl jen nějaký ten Aljechin či Capablanca nebo aspoň náš starý dobrý místní Steinitz. 

Cestující, zdálo se mi, se po světelné šachovnici pohybovali chaoticky, nebrali v potaz systematický rozvoj figur, místní kapsáři dovedně brali mimochodem a ti, co čekali na zpožděné spoje, z nudy rochovali.

Jako předvoj jara to nebylo špatné, řekl jsem si, když světelnou exhibici ukončil zatoulaný mrak, pohříchu zrovna v okamžiku, kdy jsem hodlal přejít do dynamické koncovky. Těžko ale dávat šach, když není jasné, které pole je teď v zimě bílé a na které z neviditelných řad se znenadání proměníte v dámu.

Tak to celé aspoň vyfotím, ať si moji čtenáři nemyslí, že už mi straší ve věžích :-). 

 
Nádražní šachovnice (2026)
Hlavní nádraží v Praze, průhled nástupištěm č.1 a 1a směrem k Vinohradskému tunelu.


 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.