Poznámka: Tuto neděli považuji zatím za celkem klasickou, takže úvodník článku píšu ráno v Dobřichovicích a pak se (s několika mezipřistáními) přesunu do Prahy do své "miniglosové kavárny" naproti Bílé labuti, kde tradičně píšu hlavní text v době od cca 14 do 17-18 hodin, podle toho, jak mi to v daný den jde od ruky.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Minulou neděli oslavily Nedělní miniglosy, náš blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a téměř každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v české i světové politice a společnosti, své 17. narozeniny, které jsme si připomněli i odkazem na "historicky významné" (aspoň z pohledu tohoto blogu) Nedělní miniglosy č.1. Ale čas se nezastavuje ani na podobných "občerstvovacích stanicích"; jsme zase o týden dál (a o týden blíž k jaru) takže mám to potěšení vás dnes přivítat už u 814. vydání vytrvale vycházejícího blogového nedělníku.
Minulý týden se u mne nesl dominantně v rytmu určovaném mým zaměstnáním, které mi už začíná trochu neomaleně dávat najevo, že pět let, která jsem v něm strávil, se nebude natahovat donekonečna. Kromě pracovních věcí jsem během uplynulého týdne stihl např. další moc příjemné setkání s mými třemi fotografickými přáteli, se kterými připravujeme společnou červnovou výstavu "Viděno čtyřmi" na zámku v Dobřichovicích (vernisáž by měla být v pátek 5. června od 17:00). Dá se říct, že tento týden byl i určitou možností se pořádně nadechnout, protože naopak příští týden má už teď obsazené všechny večerní chlívečky, takže každý večer se budu účastnit nějaké zajímavé akce, vernisáže, přednášky nebo workshopu. Jak to v takovém cvrkotu bude s přidáváním nových blogových článků, to mi zatím vůbec není jasné, ale však ono to nějak dopadne.
Tento týden to z uvedeného pohledu dopadlo celkem dobře, protože se mi podařilo publikovat standardní dva blogové články: Ve středu jsem se v článku O pamětnících Vítězného února vrátil do svých čtrnácti let, kdy jsem - tehdy ještě na plzeňské základní škole - zažil setkání ne nepodobné legendární besedě s příslušníkem ve známém filmu Pelíšky, a dozvěděl jsem se tak, že "tehdy v tom únoru byla fakt děsná zima". V sobotu jsem pak přidal krátký fotočlánek Jen co bude volnějc..., který je pro mě příslibem, že se možná někdy na chvilku vrátím i ke klasickému analogovému fotoprocesu, protože by přece byla škoda nevyužít 100 let starý přístroj i jinak než k prohlížení. Z předchozího období ještě jednou připomenu i text O ztracené lítačce, který popisuje jednu čerstvou nepříjemnou zkušenost s dobrým koncem, a fotoreportáž Na skok v Athénách na velkém fotofestivalu., ve které malou roličku hraje i moje v Athénách minulý týden vystavená fotka Symetrie gotického ambitu, kterou mám právě kvůli athénskému mezinárodnímu festivalu černobílé fotografie pořád ještě na úvodní stránce svého fotowebu. No a aby to tu bylo žánrově pestré, přidám i "valentýnskou" básničku Že prý jen sen... (shodou okolností to byl jubilejní 2700. článek na tomto blogu) a tradiční (a hojně komentovaný :-)) bilanční článek Komentáře a komentátoři na mém blogu v roce 2025.Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a do dalšího týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.