Na skok v Athénách na velkém fotofestivalu

Poslední dva roky jsem se kvůli fotkám do Řecka nedostal (nejradši tam jezdím v květnu, a to jsem měl loni výstavu v Berouně a předloni jsem chystal výstavu v chotěšovském klášteře), tak beru jako malou oplátku skutečnost, že jedna fotka mě tentokrát aspoň symbolicky a v duchu přenesla do mých oblíbených Athén. Právě v Athénách se totiž v kulturním centru Serafio konal už čtvrtý ročník velkého mezinárodního festivalu černobílé fotografie, pro který bylo už na podzim vybráno více než 300 fotek autorů z celého světa. No a právě minulý víkend prodloužený o pondělí se celá akce odehrála.

 

Pořadatelům jsem nabídl celkem čtyři své vybrané černobílé fotky a jedna z nich byla "u přijímaček" úspěšná; šlo o fotografii Symetrie gotického ambitu pořízenou těsně před Vánoci 2024 vypůjčeným extra širokoúhlým objektivem ve volně přístupné části Anežského kláštera v Praze. Fotku jsem měl už v březnu na výstavě v Berouně a na athénskou výstavu se probojovala celkem logicky v kategorii Architektura.

Dnes, jen pár dní po skončení fotofestivalu, dostali všichni účastníci od organizátorů sadu asi stovky fotografií, které celkem dobře popisují podobu výstavy i těm, kteří nemohli osobně dorazit. Dnes tedy v blogovém článku budu mít z valné většiny cizí fotografie, vlastně ani neznám jméno fotografa či fotografů, takže mohu říct pouze "Foto: B+W Athens Photography." To by snad ale nemělo bránit tomu, abych vám zde představil malou reportáž z festivalových dnů. Když už jsem fotky tentokrát sám nevyfotil, aspoň jsem je pro vás vybral :-). Tak se pojďme projít po velkém výstavním sále kulturního centra Serafio, které stojí na Pireos Street, tedy "Pirejské ulici", což značí, že když se dáte z centra Athén tím směrem, dojdete kolem Serafia až do přístavu v Pireu.

 

 

Fotek bylo v sále opravdu požehnaně. Obrázky byly uspořádány do větších bloků po šesti, sedmi, osmi nebo devíti fotografiích a já měl kliku, že jsem hned na jedné z prvních fotek ze sálu svou fotku našel (je na následující fotce na panelu vlevo). Ale ještě ji uvidíme z bližšího záběru,   

 

 

 

V sále byl i velký panel se jmény všech 317 fotografek a fotografů, kteří svými obrázky zaplnili rozlehlý, moderně vyhlížející a příjemně světlý výstavní prostor. Jména byla řazena sice abecedně, ale trochu netradičně podle křestních jmen, takže na íránského Payama navazoval nizozemský Peter, po něm jsem byl já a po mně pak jeden řecký Petros, belgický Pieter a poté jsme pak jmennou štafetu předali řecké Polyxeně.  

 

Pokračujeme několika dalšími záběry zatím (nebo už zase) bez diváků. Podle číslování záběrů se domnívám, že záběry z prázdného sálu vznikly až po snímcích s lidmi, ale pro tento článek tuhle logiku svévolně otočím.

 

 

 

Přímo součástí výstavního sálu je i přednáškový kout, který byl po celé tři dny v plné permanenci (aspoň podle podrobného programu, který jsme jako zúčastnění autoři dostali od pořadatelů před začátkem akce). Což o to, mezinárodní tento festival sice byl a chlubil se tím, ale přece jen, jsme v Řecku, takže asi úplně nepřekvapuje, že program u řady přednášek či workshopů uváděl varování, že tento bod programu bude probíhat v řeckém jazyce. Nevím, nevím, jestli by na to moje začátečnické řecké Duolingo stačilo :-).  

 

 

 

 

 

Ještě další tři polocelky bez lidí...  

 

 

 

...a už tu máme natěšené návštěvníky ve fotkami zaplněném prostoru.  Na fotkách se jich zdá být docela dost, ale to zase není divu: Kdyby se zúčastnili jen vystavující umělci se svými partnery (když tedy pominu nás solitéry) a sem tam přibrali jedno dvě děti, myslím, že by bylo narváno. To by byly momentky!

 

 

 

Máte-li na sobě šaty s výraznými červenými květy, dá se předpokládat, že na fotkách budete nezaměnitelná jako muchomůrka červená v českém lese. tuhle paní jsem viděl ještě na několika dalších fotkách na jiných místech sálu a vypadá to, že si procházela výstavu docela pečlivě; mohla to ovšem být i členka organizačního výboru :-).  

 

 

 

 

Na začátku jsem vám slíbil, že ukážu svou fotku z "Anežky" ve větším přiblížení. Tohle byl největší detail, který jsem na zaslaných fotkách z výstavy našel. Pochopitelně byla obklopena ponejvíce fotografiemi ze stejné "architekturní" kategorie.

 

 

 

 

Výstavní sál se (tady na fotce zjevně už večer, ale to není žádný div, protože program běžel až do 22:00) se minimálně v některých okamžicích zaplnil velmi pěkně. Z toho, že si zúčastnění lidé mezi sebou v hloučcích povídají, bych řekl, že řada z nich budou patřit do segmentu autorů; aspoň tak to většinou vypadá, když se fotografové spolu potkají na společných vernisážích, což v poslední době zažívám - ke svému velkému potěšení z příjemné a inspirující společnosti - docela často. 

 

  

 

No a na závěr ještě ona cedule se jmény všech, kdo velký sál zabydleli svými snímky. Hned jsem se vrhnul na řecká slovíčka: Jasně - onómata jsou jména, ethnikótites začíná na "ethnikó" což bude něco s národností, kallitechnís je umělec (jé, to se v souvislosti se sebou pěkně čte, dokonce i v alfabetě :-)). Mimochodem, s údivem jsem zjistil, že kromě mé maličkosti se téhle akce nikdo další z naší české kotlinky nezúčastnil, takže kdybych do athénského výstavního sálu svou klášterní fotku neprotlačil, neměla by Česká republika na výstavě svou vlaječku, což by - uznejte - byla škoda a promarněná marketingová příležitost, takže jsme to přece do takového stavu nemohli nechat dojít, no ne? :-) 

 

 

Ještě na úplný závěr dodám, že s fotkou vystavenou v Athénách počítám i pro červnovou výstavu na zámku v Dobřichovicích. Půjde o výstavu s názvem Viděno čtyřmi - to proto, že budeme vystavovat čtyři a naše fotografické vidění se pochopitelně v mnohém liší. Výstavy by měla být otevřena minimálně po celý červen, termíny se budou ještě upřesňovat, ale už teď víme, že vernisáž výstavy bude v pátek 5. června 2026 od 17:00, tak si to napište někam do diáře, ať vám černobílá Symetrie gotického ambitu a další spousta fotek od čtyř fotografických přátel (přece jen, seznam autorů bude o něco kratší než ten athénský) neuniknou.