Poznámka: Dnes se po minulém drobném vykolejení opět vrátím ke klasickému časovému programu většině svých nedělí: Úvodník článku píšu dopoledne v Dobřichovicích a pak se přesunu do Prahy do své "miniglosové kavárny" naproti Bílé labuti, kde tradičně píšu hlavní text v době od cca 14 do 17-18 hodin, podle toho, jak mi to v daný den jde od ruky.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Sláva, leden, který je pro mě tradičně nejméně oblíbeným (a tedy i pocitově nejdelším) měsícem roku, je za námi a nastává únor, který už vnímám jako předjaří, tedy mnohem optimističtější období. Hned první den nového měsíce přináší další "mírně jubilejní" číslo Nedělních miniglos, našeho blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už téměř 17 let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v české i světové politice a společnosti. Vítám vás už u 810. vydání Nedělních miniglos a na začátek se jako obvykle pokusím shrnout to, co se u mne v období od posledního vydání NMg odehrálo.
Minulý týden byl pro mě dost intenzivně pracovní, protože jsem musel do pátku připravit celkem důležitý a také pracný materiál (už aby tyhle věci přebrala ta vzývaná umělá inteligence!). Zároveň jsem měl na tři večery zcela nepracovní program: V úterý jsem byl v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea na první ze série přednášek Denisy Vostré o japonské společnosti a kultuře, ve čtvrtek jsem v jednom smíchovském pivním baru ochutnával různé produkty místních pivovárků při dobré večeři a povídání s jednou dávnou známou, a v pátek jsem se opět sešel s přáteli fotografy, se kterými budeme mít v červnu společnou výstavu na zámku v Dobřichovicích (nezapomeňte, vernisáž bude v pátek 5. června!). Včera skončila mezinárodní fotovýstava Filling the Frame ve PhotoPlace Gallery v americkém Vermontu, kde byl mezi 35 vystavenými fotkami z celého světa i můj snímek Struktura okna. Zároveň mě čeká poslední týden mé malé fotografické výstavy Černobílá minima v Divadle Kámen na pražské Invalidovně, poté budou moje fotky nahrazeny malbami nového vystavujícího (měl by to být malíř Jerry Svoboda, se kterým se už řadu let známe a na své výstavy si vzájemně chodíme). Žádnou širší komentovanou prohlídku své končící výstavy už pořádat nebudu, ale pokud by někdo chtěl ještě stihnout mimořádnou individuální prohlídku, dejte mi prosím vědět co nejrychleji, možná to ještě půjde zařídit.
V příštím týdnu se chystám na nejméně dvě fotografické vernisáže (pondělí a pátek), na sobotní vycházku s Pražskými domy a taky na to, že možná budu muset zase po pěti letech začít přemýšlet, čím bych jednou ve svém pracovním životě chtěl být :-).
Protože jsem každý den chodil domů velmi pozdě, v době od posledního vydání NMg jsem na blogu stihl publikovat jediný článek, a to ještě článek docela rychlý, který jsem stihl připravit ve vlaku pod Vyšehradem, když se našemu strojvedoucímu nějakou dobu nedařilo znovu nahodit vypadlou elektriku :-). Šlo o fotočlánek Co zbylo z pána v klobouku? s jednou pro mě dost netypickou fotkou. Ještě jednou proto připomenu fotočlánek Kaskáda kdybychů a pár nočních fotek z Hradčan, tradiční bilanční článek Co mi také přinesl rok 2025, ve kterém jsem jako obyčejně vybral jen pár zvláštních jednotlivostí, zatímco dost důležitého jsem si nechal pro sebe, a taky docela podrobný článek shrnující všech 43 knih a knížek, které jsem přečetl v právě uplynulém roce: Co jsem si všechno přečetl v roce 2025.Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a do dalšího týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.

