Neumím říct přesně proč, ale vůbec nemám rád první dny nového roku. Když to jen trochu jde, beru si v práci volno a zůstávám doma, snad jako kdyby na mě dolehla skutečnost, že se po radostných Vánocích zase musíme vrátit k normálnímu běhu věcí a navíc jsme konfrontováni s realitou pošmourných zimních dnů, které jako kdyby vůbec neodpovídaly představě krásných a úspěšných dnů, jež si navzájem přejeme při vstupu do nového roku. Tentokrát jsem se na celé tři první dny roku zavřel doma o samotě se svými neučesanými myšlenkami a se svými mnohačetnými resty; něco málo jsem stihl napravit, učesat a dohnat, většinu ovšem ne. Ale Nedělní miniglosy, náš svérázný
blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy
ještě o něco víc než pravdu" a už déle než 15 let skoro každou neděli
shrnuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti, se neptají, jestli je člověku právě báječně nebo naopak pod psa; je prostě neděle a ta bývá na mém blogu spojená s dalším dílem nedělníku, od kterého zdejší návštěvníci očekávají nějaké nápady, humor a dobrou náladu, takže není možné jednoduše říct - pro dnešek nic nebude, anžto do vtipkování se mi fakt nechce. Sice mi nic nebrání to tak udělat, ale přece nenechám "nenáladu cloumat svým majestátem", že? The show must go on!
Od
minulé neděle jsem zveřejnil dva nové články: Na silvestra to bylo očekávatelné Přání do nového roku 2005 aneb šestnácté péefko do série, v pátek jsem připojil malé ohlédnutí za tím, co jsem doma vyváděl na Štědrý večer, v článku Jak se efektivně (při)zabít ve svátečním klidu domova. Z předešlého vánočního období znovu připomenu fotografické výsledky své tradiční procházky po Malé Straně Čtrnáct fotek z mých čtrnáctých volitelných narozenin či pozvání do budovy Ministerstva obchodu a průmyslu od známého architekta Josefa Fanty a připomenu i úvahu Co vědí šatní moli o Austrálii. Mimochodem, výstavu WOMEN na Hlavním nádraží v Praze, která měla původně končit 9. prosince, pořád ještě nikdo nerozebral, takže jsem si ji mohl včera večer při návratu z České Třebové při čekání na vlak domů znovu projít :-).
Dnes podruhé povytáhnu z archivu článek o knížce filmového režiséra Jana Němce Nepodávej ruku číšníkovi,
díky které se mi kdysi tento dávný (a dnes již zemřelý) rebel
československé filmové nové vlny ozval osobně, protože mu můj článek
doporučil jeho vyhledávač :-). A na dobré usínání přidám deset let starou básničku Na vesmírnou dobrou noc.
Přeji vám všem,
milým čtenářům Nedělních miniglos, ať podobné "přechodové období" na hranici starého a nového roku na rozdíl ode mne nemáte. Hlavně buďte zdraví a jako
obyčejně vám
i tuto neděli přeji, ať se vám daří
vše,
na
co sáhnete, i to,
na co byste si sáhnout přáli.