Módní koláž na slavné výstavě

Už to tak na světě je, že člověk nemívá realitu úplně na povel, o to překvapivější umějí občas být nenápadné a povětšinou i nevědomé intervence do oficiální a dobře naplánované skutečnosti kolem nás.

Když jsem před několika dny vešel do největšího sálu překrásného Domu U kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, bylo hned zřejmé, že právě zde se pro mne nachází vrchol výstavy slavného fotografa Bruce Webera (už skončila minulou neděli). V tomto prostoru jsem našel ty fotky, které mě nejvíc oslovily, přestože (nebo, kdoví, možná právě proto) byly téměř bez výjimky z oblasti módní fotografie, ve které je Bruce Weber světovou špičkou, a já naopak dobře vím, že se této fotografické disciplíně nikdy věnovat nebudu. Udělal jsem si v původně prázdném sále pár ilustračních záběrů mobilním telefonem (když jsem z batohu vyndal normální slušný foťák, hned přiskotačila hlídací paní, která mi oznámila, že prý  "mobilem se smí, ale foťákem NIKDY!", což je, myslím, docela originální příspěvek do systému galerijních "best practices", aspoň já toto pravidlo, takto pregnantně vyslovené, zaznamenal poprvé :-)). Zvlášť na jedné ze čtyř stěn visela řada povětšinou černobílých skvostů a do středu prostoru, osvětlovaného třemi velikými gotickými okny, autor výstavy zavěsil tři průhledné velkoplošné obrazy (už nevím přesně, myslím, že šlo o nějaké módní kampaně pro Calvina Kleina). Nic nenaznačovalo, že by se tu snad dalo vyfotit něco zajímavého.

A pak přišla ta postava. Vlastně ani nevím, jestli to byl muž nebo žena (podle obdivného tvaru nohou v džínách bych soudil na muže). Postava se postavila do lehce majetnické pózy a jala se prohlížet četné obrazy na stěně. No a já si úplnou náhodou všiml, že její nohy z mé strany docela dobře navazují na mužské fototorzo visící od stropu. Stačilo jen udělat malý úkrok stranou, aby se linie fotky a skutečnosti dobře propojily, a při pomalém hledání správného nastavení (mobilem prakticky nefotím a nejsem přece, hergot, žádný paparazzi, který loví momentky o překot!) se tiše modlit, aby postava ve strnulém úžasu nad vyzněním okolních fotografií ještě chvilku setrvala na místě a posečkala s neodvratným úkrokem, až starý mobil přeperu. V rychlosti (pro mne protiúkol!) jsem pak ťuknul dvakrát na spoušť a už jen doufal, že bude obrázek aspoň trochu ucházející

Když fotím na nějaké výstavě ilustrační obrázky pro blogový článek, většinou se snažím - pokud to jde - návštěvníkům v záběru vyhýbat. Návštěvník na dnešní fotce se ale dokázal do výstavní scenérie začlenit natolik přirozeně, že dostal protentokrát výjimku :-). Výstava fotografa Bruce Webera, Praha, Dům U kamenného zvonu, 11.1.2025.

Snad se světoznámý Mistr Weber neurazí, že jsem zabudoval jeho vymazlené snímky do úsměvného setkání dvou odlišných světů. Nedělám si srandu z mramorového klasika (ta jeho výstava byla mimochodem opravdu DOST DOBRÁ a rozhodně stála za zhlédnutí) ale ze situace, se kterou nikdo nepočítal, kterou nikdo nearanžoval ani hned nežhavil photoshop. Však mě znáte, že nejsem žádný fotopistolník, který má své "objektivy zavěšené proklatě nízko" a obrázky jimi střílí po tuctech od boku. O to víc mě těší, že mi tentokrát drobný úsměvný námět úplně neproklouzl mezi prsty a mohl jsem se o něj s vámi podělit :-).