pátek 10. ledna 2025

Postava v záběru

I v novém roce 2025 bych vás rád občas pozval do své blogové fotolaboratoře, ve které se snažím dávat najevo, jak o fotkách a focení přemýšlím, aby to čas od času přineslo zajímavý výsledek. Dnes se vrátíme do poslední adventní neděle, dva dny před Štědrým dnem, která byla druhým ze dvou dnů, na které jsem měl půjčený speciální širokoúhlý objektiv Canon EF 11-24 mm. Jedno z mnoha míst, která jsem měl vytipovaná pro focení s tak širokým sklem, byl i průchod Novou scénou na náměstí Václava Havla. Říkal jsem si že právě tady by se dal širokoúhlý objektiv uplatnit, protože ten je dobrý do všech sevřených a stísněných prostorů podobného typu. Chtěl jsem to prostě zkusit a ještě jsem to stihl před tím, než se pak odpoledne hodně silně rozpršelo (za deště se tam chci mimochodem ještě vrátit, protože když se fotí zevnitř, fotograf je v suchu a dlažba se pěkně leskne :-)).

Napřed jsem to zkusil bez lidí, nebo téměř bez lidí, ti v dálce jsou - snad se neurazí - z kompozičního pohledu bez významu. Ehhmmm... Jak se to druhdy říkalo v pořadu Zavěste prosím, volá Semafor: Je to jako když koukáte z okna a nikdo nejde! V tomto případě nikoli obrazně ale doslova. Tohle zjevně není dobrá cesta.

  

Tak jsem se asi na půl hodinky stal součástí tohoto průjezdu, abych si počkal na toho správného kolemjdoucího. Občas sem zavítá nějaký bezdomovec, občas tu jezdí skejťáci, turisti se jdou podívat k plastice Srdce pro Václava Havla. Z druhé strany bývá na Národní třídě celkem rušno, jezdí tam tramvaje a proudí chodci kolem vchodů Národního divadla, ale na náměstíčku byl toho dne docela klid. Ono nebylo divu; Vánoce za dveřmi, lidé dopékali cukroví, dolaďovali dárky, sháněli kapry. Kdo by v tu dobu chodil na takové místo?  Snad jen ten, kdo tudy spěchal zkratkou domů hlouběji do Nového Města.

Další pokus byl velmi neúspěšný. Postava má sice pěkně nakročeno, ale na fotce vypadá divně, právě si nějak upravuje vlasy. Ale hlavně: Postava jde obrazem přesně kolmo na základní linie určené čarami na stropě průchodu a v méně nápadné podobě i na dlažbě. Ano, to jsou ty linie, které se perspektivou navzájem přibližují a postava by měla podle mého držet stejný směr, ne jít rebelsky naštorc! Kromě toho - proč zahrnout do obrazu i reklamní panely na představení Národního divadla? O ty mi přece nejde, nefotím tu primárně život naší Zlaté kapličky; jde o průchod jako takový. A pro takovouhle fotku ten těžký širokáč, co mám právě na foťáku, nepotřebuji, ta jde udělat obyčejným mobilem.

  

 

Popošel jsem tedy trochu dopředu. Sice tím povylezl původně milosrdně zastíněný odpadkový koš vpravo a lavička za levým rohem, ale pořád to vypadá líp než ten temný tunel na předchozím snímku. Tihle tři teenageři v typicky vánočních krátkých rukávech vypadali na první pohled nadějně, směr pohybu je lepší než u minulého obrázku, ale já bych ho z důvodů už popsaných potřeboval obráceně. Sorry kluci, dnes to neklapne, ale přeju pěkné svátky.

 

 

Jako na potvoru v tom kýženém směru dlouho nikdo nepřicházel. Až se napravo objevila jakási paní s malým batůžkem a její směr byl přesný; paní jde přesně tam, kam směřují linie na stropě, jako kdyby jí pomáhaly navádět, jako to dělají linie světel, co navádějí letadla na přistání. Velikost je akorát, postava musí být, jsem přesvědčen, výraznějším prvkem než všechny ostatní. To zaručuje hodně krátké ohnisko objektivu: stačí pár kroků a postava se razantně zmenší, však se podívejte na další postavy v záběru, které nejsou o tolik dál, jak to z obrázku vypadá.

 
 
Ještě jsem zkusil tutéž paní rychle cvaknout o zlomek vteřiny později a už je vidět, že je to špatně: Postava vpravo už není v obrázku zdaleka tak dominantní, takže řád prvků v obraze se úplně rozsype, zbyde jen chaos, oko diváka už se nemá pořádně o co opřít. Velikosti se sice ještě úplně nesrovnaly, ale moc jim k tomu nechybí. Zdánlivě je to jen maličká změna, vedla ale podle mě k tomu, že fotka přestala fungovat i z pohledu toho mála, co původně fungovalo.

 

 

Tak jsem se pokorně vrátil o obrázek zpět, převedl jsem ho do černobílé podoby a trochu doladil v pluginu Silver Efex Pro, ve kterém většinou zpracovávám černobílé fotky. Zvýraznil jsem ty několikrát zmíněné linie stropu, které by měly být hlavním prvkem obrazu, postava vpravo určuje "mantinel", o který se oko úspěšně zarazí a odrazí zase zátky do středu, podobně jako o kousek zdi vlevo.


 

Ještě zkusím na závěr trochu oříznout dolní část, která, zdá se mi, nenese žádný podstatnější význam - pokud tedy nechceme speciálně zdůraznit, že ona postava vpravo právě vychází z hájemství temnoty do světla (byť jde o nijak zvláštní světlo hodně zataženého dne a olověné oblohy, ale zaplaťpánbůh za každé) - což by mohlo ještě trochu zvýraznit hlavní prvky obrazu. A taky jsem ve druhé verzi vyretušoval jednu kruhovou nálepku při horním okraji fotky, která v tomhle formátu sice není skoro vidět, ale v pořádném formátu dost rušila tím, že si přitáhla oko ještě dřív, než si stihlo uvědomit, že má sledovat nějaké linie :-). Ponechám si obě výsledné černobílé alternativy a ještě se na ně podívám s odstupem, která u mě nakonec získá víc bodů, zatím pevně rozhodnutý nejsem. Samozřejmě, můžete mi zkusit napovědět :-).


Fotek jsem v průchodu Nové scény udělal celkem asi dvacet s různými kolemjdoucími, některé z obrázků už jsem rovnou vyhodil, jiné ještě mám, ale nezdály se mi být pro naši fotolaboratoř přínosné. Další ještě vyhodím, včetně těch, které jsem dnes v tomto článku pomluvil. Jedna fotka zbyde, asi zpočátku v obou předvedených verzích; možná časem, až si vyberu, zůstane jenom jedna varianta. Není to rozhodně nic světoborného, to je zřejmé, na soutěže a výstavy to nevypadá, ale snad je to fotka použitelná.  

Kdyby pro nic jiného, tak pro naši fotolaboratoř :-). 

 

 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.