Uplynulý týden byl opravdu prazvláštní: Pořád jsem něco dělal, fakt jsem se neflákal, ale když se poohlédnu po výsledcích, kde nic, tu nic. Ani v práci, ani na blogu, ani ve fotkách. A aby to bylo ještě nepochopitelnější, vlastně tou skutečností ani nejsem nějak rozladěný, protože se domnívám, že jsem jednak udělal pár věcí, které byly snad správné, i když vůbec nebyly vidět, a aspoň částí svého konání jsem snad založil na nějakou další výhledovou "sklizeň" - článkovou i fotografickou, takže všechen ten čas nepřišel úplně vniveč, jako když se třeba člověk sveřepě hádá s neznámým oponentem na sociálních sítích :-). Ani jsem se nenadál a zdánlivě mezi prsty proklouzaný týden vrcholí další nedělí, která přináší další vydání Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a už déle než 15 let skoro každou neděli shrnuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Dnes je to už sedmisté dvaašedesáté vydání a taky letošní poslední lednové.
Sice jsem plánoval zveřejnit i tentokrát v týdnu dva články, ale musím přiznat, že letos se mi ten tradiční bilanční článek "Co mi přinesl minulý rok" píše nesnadně, moc nevím, kudy do toho, protože je mi jasné, že můžu napsat jen o té optimističtější části skutečnosti. Tak píšu spoustu jiných věcí, dokonce už mám vše připravené a spočítané pro další tradiční článek o blogových komentářích a komentátorech, ale tomu, co mi rok 2024 přinesl, se vlastně vyhýbám, přestože toho byla spousta, byly to věci různorodé a mnoho z nich bylo doslova jedinečných. Ale ještě si to prostě musím všechno srovnat v hlavě. Publikoval jsem tedy nakonec jen jednu drobnost, fotočlánek Módní koláž na slavné výstavě. Ale - když už jsme u ročních bilancí - ještě jednou mohu připomenout aspoň výběr ze svých průběžných poznámek v článku Rok 2024 v zápisníku formátu A6 s tvrdými deskami nebo souhrn Co jsem si přečetl v roce 2024, ve kterém je základní informace o všech 35 knížkách, u kterých jsem se jako čtenář loni dostal až na konec (v lednu už mimochodem přibyly tři další, které se v souhrnu objeví nejdřív za rok, samozřejmě - pokud to tu ještě bude fungovat).
Dnes povytáhnu z archivu 11 let starý text Sedm z tisíců podob Lásky, který jsem kdysi napsal na blogové "Téma týdne", tedy pod tematickým nátlakem, jinak bych si samozřejmě o lásce nedovolil napsat ani písmeno, protože o ní nevím nic opravdu podstatného, co by nevěděli i všichni ostatní. A jako druhý článek sem dám pro dnešek básničku z roku 2016 s názvem Nekompletní.
A protože můj blog tento týden slaví neuvěřitelné šestnácté narozeniny, neodpustím si sem dát i tradiční narozeninový odkaz na svůj historicky úplně první blogový článek z 25. ledna 2009 s názvem O chřipce a psím blogu, abyste viděli, jaké náhody a souhry okolností občas vedou k tomu, co pak třeba ovlivňuje život člověka i o dlouhých šestnáct let později.
Tentokrát to vypadá, že mám "dramaturgický plán" na příští týden hotový: Budu vás chtít v úplně čerstvé fotoreportáži zavést na neobyčejnou výstavu Honzy Kočího (alias Kočičáka) do chrudimského divadla, jejíž vernisáže jsem měl v pátek večer příležitost se zúčastnit. Tak schválně jestli budete valit oči jako jsem je valil já nebo pan trumpetista na výstavním plakátu...
Děkuji vám všem, kteří v tomhle bláznivém blogovém konání už rok, dva roky, čtyři, osm nebo dokonce celých šestnáct let jedete se mnou a protože mě to ještě pořád celkem těší, vypadá to, že si ještě pár týdnů dáme, co vy na to? Tak vám do těch dalších týdnů přeji jako obyčejně, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.