Poznámka: Jako poslední dobou již obvykle, dopolední úvodník píšu doma v Dobřichovicích. Dnes budu ale nejspíš v Dobřichovicích i pokračovat, protože mi chůze momentálně moc nejde a pražská "miniglosová kavárna" je pro mě aktuálně příliš daleko. Ale sedět zatím ještě můžu, tak hlavní text během podvečera napíšu, ať už to bude odkudkoli.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Už je to skoro měsíc od jubilejního výběrového vydání Nedělních miniglos č.800 a chytili jsme už zase správný rytmus běžných čísel. Jen předem oznamuji, že v letošním roce to dotáhneme jen do čísla 805, protože 21. a 28. prosince si Nedělní miniglosy, náš blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už více než 16 let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v české i světové politice a společnosti, dají vánoční přestávku a další číslo pak vyjde až v novém roce, 4. ledna. Ale dnes vás ještě moc rád vítám u normálního adventního a celkově už 804. vydání Nedělních miniglos a na začátek se jako obvykle pokusím shrnout to, co mi právě končící týden přinesl.
Užuž se zdálo, že mé "věci bederní" se poněkud uklidňují, což se v pátek dost razantně otočilo špatným směrem; musel jsem tak bohužel zrušit celý páteční a sobotní program mimo domov (omlouvám se ještě jednou všem, se kterými jsem byl na něčem domluvený). Vypadá to, že tentokrát bude moje domácnost na Vánoce dost rozvrácená, protože na úklid a nějaké přípravy nemám zatím ani pomyšlení. Protože ale Vánoce považuji za svátek, který s povrchem věcí zas až tolik nesouvisí, protože jeho pravá podstata sahá mnohem hlouběji, z pouhé této skutečnosti si nedělám nijak těžkou hlavu.
Využil jsem aspoň nečekaného prostoru pro práci doma a vyřídil jsem pár věcí aspoň takto: Zajistil jsem doručení své fotografie Struktura okna na lednovou výstavu Filling the Frame v americké PhotoPlace Gallery (vernisáž výstavy je hned 2. ledna od 16 do 19 hod a měl bych mít zajištěnou aspoň rozumnou fotodokumentaci, abych vám mohl výstavu na blogu taky ukázat. Vytvořil jsem "péefko" na rok 2026, abych měl na přelomu roku i později co rozdávat a rozesílat. Sestavil jsem kolekci pěti fotek se kterými se chci ucházet o přítomnost na velké výstavě černobílé fotografie v Athénách. A domluvil jsem se na přesnějším časování letní výstavy Viděno čtyřmi (půjde o společnou výstavu s mými třemi přáteli - fotografy) na zámku v Dobřichovicích, která - jak to zatím vypadá - bude probíhat od 3. června do 3. července 2026 a vernisáž bude mít nejspíš v pátek 5.6. No a protože moje aktuální malá výstava Černobílá minima v Divadle Kámen na pražském sídlišti Invalidovna bude pokračovat i v lednu, dohodl jsem s pořádajícím divadlem, že ve středu 21. ledna od 17:00 uspořádáme ještě jednu mimořádnou (a závěrečnou) veřejnou komentovanou prohlídku. Stejně tak existuje i varianta, že vás po výstavě provedu individuálně (jako jsem to s několika lidmi udělal při příležitosti středečního představení Memeruňka), možnosti jsou po dohodě s vedením divadla skoro každý podvečer či večer podle aktuálního programu, jen to vyžaduje předem se se mnou domluvit a říct, kdy se vám to hodí, já se rád přidám, pokud mi to moje záda jen trochu dovolí.
V uplynulém týdnu jsem zveřejnil dva nové články: Prvním byla Malá inventura facebookových přátel, kterou jsem se trochu připravil na to, že snad zanedlouho přivítám jubilejního pětistého takto propojeného uživatele sociálních sítí. Ve druhém novém článku O Kristýně, Albertovi a taky trochu o Věře Čáslavské jsem se svěřil s radostí, kterou bývalému kantorovi umějí udělat úspěchy jeho bývalých studentů (a respektovanou Cenu Thálie fakt za úspěch považuji!). Z předchozího období připomenu ještě jednou odskok do říše klasické hudby za Klavírním koncertem Roberta Schumanna v podání francouzské klavíristky Hélène Grimaud, básničku Probuzení a fotoreportáž Je-li 17. listopad, musíme být na Národní třídě, kde jsem se pokusit zachytit pár střípků zajímavého dění ve svátečním centru Prahy i své přátele - fotografy, se kterými jsem se mohl na Národní ke své velké radosti sejít.
Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a do dalšího předvánočního týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.