Předposlední letošní číslo (ano, jak už jsem hlásil minule, na Vánoce a na Nový rok redakce i letos vyhlásila prázdniny) Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", bude mít vzhledem ke své veskrze neblahé symbolice trochu netradiční charakter. Zkusil jsem se totiž podívat do více než 13 a půl roku dlouhé historie našeho nedělníku se značkou NMg, jestli jsme se něhodou někdy nedotkli ďábelského, satanského či pekelného tématu. Pár kousků jsem našel a doplnil jsem je několika novými, tak věřím, že to mocnosti pekelné nevezmou zle. Celou dlouhou dobu, po kterou NMg vydávám, se totiž snažím, aby ze zdejších glos nekapala zloba a žluč, tak bych rád, aby ani dnešní šestisté šestašedesáté vydání nebylo výjimkou. K příspěvkům, které se již v NMg objevily, připíšu pro rychlou orientaci číslo a rok jejich premiérového vydání.
Patnáct let života, víc než 2500 autorských článků a asi dvakrát tolik vlastních fotografií - to vše obsahuje můj žánrově velmi pestrý osobní blog. Jsem moc rád, že jste si sem přišli počíst, a věřím, že tu najdete něco, co vám udělá radost. Krásné dny přeje Petr/Čerf.
neděle 11. prosince 2022
Nedělní miniglosy č.666
V
uplynulém týdnu jsem zde na blogu zveřejnil opět dva nové články: Jako první to byla (z velké části černobílá) fotoreportáž ze sněhem poprášeného hlavního města Lehce pocukrovaná Praha. Jako druhý text jsem pak přidal Haiku blížícího se slunovratu (huráá, za pár dní se konečně zase začne prodlužovat den!). Z minulého týdne ještě jednou připomenu novou básničku Zima v podzimu a celkově už třetí díl Zápisků z čerstvě popsaného sešitu
formátu A6 s tvrdými deskami.
Když máme dnes to speciální číslo, přizpůsobíme mu i naše tradiční nakouknutí do archivu, odkud jsem vybral pět starších příspěvků tak, aby to bylo - přímo či aspoň nepřímo - v intencích dnešního tématu: Jsou to dvě kraťoučké básničky, u kterých velmi rychle sami přijdete na to, proč se ocitly v tomto vydání: Lehce promiskuitní Přelétavý den a kosmologická Stručná historie povidlového času. K tomu přidám fotoreportáž z nefalšovaného "pekelného" místa v Japonsku Peklo přímo pod nohama - Noboribetsu, Jikagu-Dani. A nedávná reportáž s názvem Na houbách zase ukáže, jak jsem si (mylně) představoval, že vypadá hřib satan :-). No a když už je řeč o satanech, není od věci podívat se i na článek Tři setkání s tornády a jedno haiku k tomu, kde "...sám satan v podobě víru, udeřiv náhle od jižní
strany na knížecí palác na hradě Vyšehradě, vyvrátil od
základů starou a tedy velmi pevnou zeď."
Jak to bude probíhat v příštím týdnu, zatím ještě netuším; je ale docela možné, že se v článku vrátím k tomu, jak jsem byl nedávno na jednom báječném jazzovém koncertě, a taky se možná zmíním o tom, jak jsem našel ve vlaku zapomenuté krásné vánoční dárky. Ale znáte mě, možná přijde nějaký náhlý poryv inspirace a všechno dopadne úplně jinak. Tak zatím vám všem přeji krásné pokračování adventu a těším se zde na
blogu zase brzy na shledanou. Ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na
co byste si
sáhnout přáli :-).