úterý 20. prosince 2022

O vánočních dárcích z vlaku

Nevím, jak je tomu u vás, ale já když cestuji vlakem, nevyhledávám společnost, ale zalezu si vždy do nejprázdnějšího prostoru, který najdu. Čím liduprostší vakuum najdu, tím lépe. Není tedy divu, že pro lidi mého typu je požehnáním, když přijede dlouhý, prázdný a navíc dobře temperovaný vlak, který pár postávajících zájemců o cestování slupne po příjezdu k nástupišti jako malinu a vy marně přemýšlíte, čím se takový spoj Českým drahám vyplatí. A přesně to se mi nedávno stalo na pražském hlavním nádraží: Napřed odjel směrem na Dobřichovice zpožděný vlak, který už jsem nestihl, a hned nato přijel ve stejném směru - přesně podle grafikonu - další vlak, který byl skoro prázdný, protože ten předchozí už mu sežral skoro všechny cestováníchtivce. Vybral jsem si jeden z mnoha vagónů předimenzované soupravy a zjistil jsem, že celá jeho polovina je úplně prázdná a je k dispozici nejspíš jen pro mne. Vypadalo to, že mě čeká další z mnoha nevzrušivých cest mezi Prahou a Dobřichovicemi, které musí dopravce každý druhý den uměle vylepšovat mimořádnými událostmi, technickými výpadky a výlukami, aby cestující na trase - když se na ni tedy kvůli všem těm mimořádnostem vůbec dostanou - nezemřeli nudou.

Pak jsem si ale všiml, že nahoře v místech určených běžně pro zavazadla, jsou položené dvě krabice; moc jsem nestudoval náplň, bylo to cosi výtvarnického, zjevně vánoční dárky. Kruci, pomyslel jsem si, to bude někdo smutný; právě pro někoho blízkého pořídil krásné dárky, že by se po nich i sám Ježíšek oblízl a teď je zapomene ve vlaku. Souprava se na hlavním nádraží hned obrací a jen co se strojvůdce stihne přesunout z jedné strany vlaku na druhou, zamíří zase směrem na Beroun. Jestli si někdo vzpomene až venku na chodníku nebo někde v metru, že mu něco důležitého chybí, má jen mizivou šanci, že se stihne do vlaku vrátit. No, zkusím se podívat, jestli nebude na dárcích nějaká stopa, která by mohla identifikovat majitele. Jestli ano, zapojím sherlockovský vodopád dedukce a to by bylo, abychom právoplatného vlastníka společnými silami nevypátrali.

Krabice jsem otáčel opravdu jen chvilku a žádné složité deduktivní mechanismy jsem aktivovat nemusel, protože jsem hned na první krabici narazil na maličkými číslicemi vytištěné telefonní číslo. Jasně, může to být jen reklama na výrobce, obchodníka nebo prezidentského kandidáta, ale co když to je nejkratší cesta k tomu správnému člověku? Do odjezdu vlaku chybí jen pár minut, takže rychle... Ozval se mi trochu nedůvěřivě znějící hlas, který asi chvilku váhal, než zvedl hovor z neznámého čísla. Hned, jak jsem se zeptal majitele toho hlasu, jestli něco náhodou nenechal ve vlaku, ale nedůvěra pominula a původně trochu chladný hlas roztál: "Ano, dvě krabice. Už jsem zalarmoval České dráhy, které slíbily, že budou pátrat..." (asi měly i v pátrání drobné zpoždění, jak velí firemní kultura) "...a rychle jsem volal synovi, jestli nestihne doběhnout na nádraží, slíbil, že to zkusí...". Hlas trochu zaváhal: "Tedy, vy přece jste průvodčí, ne?" zeptal se v naději, že věci třeba zafungovaly tak, jak by asi ve spolehlivé firmě zafungovat měly. Kdepak průvodčí, holenku, obyčejný neuniformovaný cestující. O to větší pak nastalo děkování, když se ukázalo, že nevolám proto, abych se dotyčnému vysmál, o co právě přišel, ale že se mu chystám nalezené krabice vrátit; až jsem se bál, že se nestihneme na ničem dohodnout a vlak se se mnou i s krabicemi rozjede. Představoval jsem si, že s nákladem vystoupím, v klidu počkám na další spoj a mezitím třeba někdo stihne pro dárky na nádraží doběhnout. V tu chvíli už ovšem do vozu vstoupil mladík, který pozorným zrakem projížděl střídavě napravo i nalevo všechny zavazadlové prostory a pro jistotu i sedadla a podlahu. Záměna nebyla možná.

"Nehledáte tohle?" zamával jsem na mladíka škatulemi s nadšeným hlasem jeho otce u ucha. Ano, vyslaný syn opravdu stihl přijít včas, krabice si ode mne s úlevou vzal (doufám jen, že to nebyl tajný dárek právě pro něj) a ještě nám zbyly nejmíň dvě minuty rezervy do pravidelného odjezdu. Šťastný pán pak ještě poslal návdavkem košatou děkovnou esemesku a slíbil, že mi mou pomoc jednou určitě oplatí. Nu, myslím, že se jen tak snadno na svých cestách nepotkáme, ale bude mi bohatě stačit, když to třeba jednou za vhodné konstelace okolností "pošle dál".  

A mně nezbývá než apelovat: Milí obdarovávající, pište na dárky svá telefonní čísla; je to praktické a můžete se před Vánoci seznámit se zajímavými lidmi. A navrch... Tedy nevím, jak je tomu u ostatních, ale - čistě mezi námi - čerfovská dedukce má do jasnozřivosti té sherlockovské dost daleko, tak bych na ni radši moc nespoléhal :-).

26 komentářů:

  1. Krásný příběh s dobrým koncem, moc milé čtení.
    "Pošli to dál" - tohle nepsané pravidlo se mi obecně moc líbí, je fajn, když to funguje.

    Jinak u nás teď díky sněhu laboruje MHD a nedávno jsem na zastávce, než přijel můj spoj, viděla přijet jeden totálně narvaný autobus, minutu nato další středně plný a posléze jeden úplně prázdný. Ten první zpožděný, jak polyká všechny ty čekající, tak nabírá zpoždění dál a dál. Tak jsem si říkala, jestli je oba pak ten poslední, téměř prázdný, někde předjede... (což teda u autobusů jde realizovat jistě lépe než u vlaků :-) )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobré konce, ty já rád :-). Kdysi jsem měl zážitek v obráceném gardu: Já byl v roli toho, kdo šel hledat do vlaku důležité zapomenuté zavazadlo - desky s asi dvacítkou kreseb, které vznikaly postupně celé léto a byla v nich spousta práce. Přestože jsem dokonce chytil vlak ještě na trase, než stihl dojet do cíle, desky už tam nebyly a nikdo o nich nevěděl. Docela by mě zajímalo, co lidi vede k tomu, že si prostě odnesou vcelku neužitečnou a nezpeněžitelnou cizí věc.

      Vymazat
  2. Toz dobre, hlavne ze darky nakonec potesili..Sam jsem jednou zspomnel ve vlaku pristroj z prace za cca desitky tisic, nastesti se nasel...Nejak mne to pripomnelo, jsk jsem si v detstvi oredstavovsl, co jsou ci by mohli bytdarky pod stromeckem ve skolni druzine, i kdyz jsem vefrl, ze ty baliky jsou atrapy...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to zatím dotáhl jen na jednu zapomenutou (a už nenalezenou) bundu. ale jsem optimista, ještě není všem dnům konec :-).

      Vymazat
  3. Neboj, ten prázdný vlak se po příjezdu na hlavák hodně rychle naplní. Nebo už na Smíchově. Zajímavý příběh a odteď na všechno s čím budu cestovat píšu telefonní číslo. Ovšem je otázkou kolik Čerfů se mezi lidmi najde. Že zavolají a ne že to prostě jednoduše zbalí..... obzvlášť v dnešní době.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A heslo celého projektu zapisování telefonních čísel na dárky bude "Najdi si svého stalkera!"

      Vymazat
  4. Lezarts

    Věru, Vánoční příběh s dobrým koncem! Shoda dobrých náhod. Když je člověk empatický a poctivý, je to vlastně takový pohádkový skříněk😉, který splní naději ve štěstí a radost!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme se s tím pánem hned dohodli, že o tom příběhu dáme na obou stranách vědět, protože jsme z toho měli oba dobrý pocit :-).

      Vymazat
  5. Krásný příběh :-) Škoda, že si takové nevyprávíme častěji. Těch hrozných a děsivých by bylo i tak dost. Firemní kultura mě každopádně velmi pobavila :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Příběhy s dobrým koncem se moc nevyprávějí, protože mají ve srovnání s horory obecně slabší marketingový potenciál :-).

      Vymazat
  6. To je pěkný příběh. Je vidět, že i v meziměstské hromadné dopravě lze zažívat dobrodružství, o to my v autech přicházíme.
    (Kdysi jsem jednu svou seminární práci, která spočívala ve velkoformátových fotografiích v tvrdých deskách, zapomněl v Praze v Koruně, blahé paměti. A když jsem si pak na ni po delším čase vzpomněl a jal se ji hledat, oslovila mě a zavedla do svého kamrlíku žena, co tam mokrým hadrem utírala stoly: "Nehledáte tohle, mladíku?" Dobří lidé žijí v každé době a v každém režimu...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, při své zapomětlivosti jsem měl možnost podobné lidi několikrát potkat. Pravda, zažil jsem i zástupce jiné skupiny, byť těm člověk může pohříchu málokdy poděkovat osobně :-).

      Vymazat
  7. Mám rád příběhy se šťastným koncem.
    Pozitivních zpráv bylo letos jako šafránu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šafrán, šafrán... Myslím, že o tom mi vyprávěla babička :-).

      Vymazat
  8. Při jedné procházce v lesoparku a následném posezení na lavičce ve stínu zapomněl manžel, na ledvinku z doklady. Spadla za lavičku,po zjištění ztráty vydali jsme se zpět do lesoparku. Jaké bylo milé překvapení,když na můj telefon volal nálezce. Manžel má u dokladů kontakt na mě. Poctivý nálezce projížděl na kole a odpočíval u té osudné lavičky. Platební karta, veškeré doklady, finanční obnos ,naše radost a děkování nemělo konce,odměna odmítnuta rezolutně . Dobří lidé stále žijí.👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žijí a je vždycky radost na nějakého narazit. Jednou jsem ale narazil i na konkrétní příklad z druhé strany: Moje bývalá manželka zapomněla mobil ve vlaku a povedlo se ho zachránit jen tím, že jsem na něj poslal zprávu o finanční odměně. Už v něm byla napůl smazaná data, nálezce nelenil a bez toho, že by se pokusil cokoli podniknout, prostě mobil shrábnul a začal předělávat na svůj. A navíc to byl zbabělec, protože pro peníze poslal svého desetiletého syna. Lidé jsou fakt různí :-).

      Vymazat
  9. I tobě Petře hezké Vánoce a zdraví a plno krásných fotek v Novém roce. :) Pavel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za návštěvu i za přání, Pavle, a užij si pokud možno klidné svátky.

      Vymazat
  10. Vlaky jsou teď spolu s autobusem, letadlem a autem moje nejoblíbenější dopravní prostředky, tedy co se angličtiny týká. Učíme se zrovna nastupovat, vystupovat, vzpomínáme na různá zpoždění a zrušení spojů a sdělujeme si, kde jsou zrovna dopravní zácpy či nehody. No prostě mazec....:⁠-⁠):⁠-⁠):⁠-⁠)
    Přeji ti klidné a pohodové Vánoce a hodně zdraví v Novém roce ❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Renato, já bych možná kvůli častým výlukám na trase do Prahy mohl rozšířit i svůj zatím chudičký slovník anglických vulgarismů :-).

      Přeji ti taky klidné a spokojené Vánoce a těším se na další blogové setkávání.

      Vymazat
  11. Krasny vanocni pribeh, takovy darek poresi snad o to vic!:) A za ta telefonni cisla na krabicich se primlouvam - nasi babicce se presne takhle vratil zapomenuty balik ve vlaku, a to diky krabici z eshopu, kde bylo jeji jmeno a cislo uvedene. Krasne Vanoce a at se ti efektem motylich kridel vrati zase zpatky:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle vypadalo na stejný případ. Jej, mně už se toho vrátilo... jaksi předem. Mám až do konce co splácet.

      Vymazat
  12. Krásná příhoda a pro adresáta dvojnásobný dárek.
    Mně se kdysi v autobuse podařilo nechat tašku s klíči a doklady, tehdy jsem měl totiž kvůli několikadennímu pobytu mimo Brno ještě kufr a při návratu jsem se zaměřil jen na něj a vystoupil bez tašky.
    Naštěstí autobus nejel hned v opačném směru, ale měl někdy odstávku a řidič tašku odevzdal do kanceláře dopravní společnosti a tam jsem si ji mohl vyzvednout.
    Kdyby ji našel nějaký lapka, podle dokladů by si našel adresu a klíči si mohl odemknout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už se mi párkrát stalo, že jsem něco zapomenutého v duchu už odepsal a pak mě překvapilo, že to na mě počkalo na původním místě. Asi lapkové nestíhají být úplně všude, i když pokrytí mají jistě slušné :-).

      Vymazat
    2. Mě se takhle docela nečekaně vrátila krytka na objektiv. Vypadla mi jeden týden v autobuse při zájezdu a hned následující na mě koukala z poličky u sedadla.... přitom autobusů které s cestovkou jezdí je víc. Měla jsem štěstí že to šofér nevyhodil, že jsem jela s tím samým autobusem a že jsem seděla hned na první sedačce kde byla ta polička..... jinak bych si jí nevšimla a byla ztracená nafurt.

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.