Tři setkání s tornády a jedno haiku k tomu

V době, kdy se na Hodonínsku teprve začíná s přesnější identifikací obrovských škod po čtvrteční bouři a také s aspoň základní obnovou několika téměř zničených obcí, jsem si řekl, že stejně teď nemám moc jiných možností, jak postiženým pomoci, než projevit účast všem, kteří přišli při přírodní katastrofě o své blízké nebo byli sami vážně zraněni, a poslat na obnovu zničených míst nějaký finanční příspěvek. Ale protože jsem dlouholetým blogerem a s překvapením jsem zjistil, že o tornádu se na mém blogu za více než 12 let jeho života ani jednou nepsalo, zkusím ve stručnosti shrnout, kdy mi jaká tornáda zkřížila životní cestu. Nebylo to často, vlastně všehovšudy třikrát: Pokaždé v jiném čase, s jinou intenzitou a hlavně - byl jsem při tom vždy v úplně jiné roli.

 

Setkání č.1 - literární

 

"Dne 30. července ve středu, když se již den chýlil k večeru, prudký vichr, ba sám satan v podobě víru, udeřiv náhle od jižní strany na knížecí palác na hradě Vyšehradě, vyvrátil od základů starou a tedy velmi pevnou zeď, a tak - což jest ještě podivnější zjev - kdežto, obojí strana, přední i zadní, zůstala celá a neotřesená, střed paláce byl až k zemi vyvrácen a rychleji, než by člověk přelomil klas, náraz větru polámal hořejší a dolejší trámy i s domem samým na kousky a rozházel je. Tato vichřice byla tak silná, že kdekoliv zuřila, v této zemi svou prudkostí vyvrátila lesy, štěpy a vůbec vše co jí stálo v cestě." 

 

Tenhle popis je z dnešního pohledu přece jen trochu starosvětský (použil jsem překlad K.Hrdiny z vydání z roku 1972), ale obsahuje i vypjaté emoce (nejspíš z autorova osobního zážitku) a ten "satan v podobě víru, udeřiv náhle..." dokazuje nespornou literární erudici. Však také není divu, když autorem této kompaktní zprávy je sám Kosmas, autor proslulé Kroniky české. Popisovaná událost se stala vprostřed léta roku 1119 a odborníci se shodují, že jde nejspíš o první záznam tornáda síly F4 a jeho děsivých účinků na českém území. Samozřejmě, tehdy se ještě lidé zdaleka tolik nepletli přírodním silám do cesty, takže satan v podobě víru se mohl volně rozběhnout po hlubokých českých hvozdech, kde narazil maximálně tak na nějakého negramotného lapku nebo uhlíře. Vlastně byla neuvěřitelná klika, že tenhle divoký úkaz na své krátké cestě světem potkal člověka, jehož svědectví se uchovalo v psané formě víc než 900 let, jinak by teprve měli různí dnešní ideologové tendenci tvrdit, že za tornáda a tromby v naší oblasti si naše moderní civilizace může sama, protože tu něco takového nikdy dřív nebylo a jakmile planetu dostatečně ochladíme studeným obkladem na čelo, tyhle úkazy ustanou jako mávnutím kouzelného proutku. 

K tomuto popisu jsem se dostal na gymnáziu, samozřejmě výhradně jen proto, že jsem chtěl občas pronést nějaký zasvěcený citát z Kosmovy kroniky před děvčaty, abych jejich krásné oči občas přiměl k obdivným pohledům, jaký že jsem to teoretický znalec přelomu 11. a 12. století, i když to byla taktika, která se - jak už teď dobře vím - v přímé konkurenci praktiků století dvacátého stejně nemohla dlouhodobě prosadit :-).

 
Setkání č.2 - vědecké

Když jsem studoval na vysoké škole, dostal se mi do rukou text staré studie, popisující velmi precizně chování ničivého vzdušného víru, který prošel 13. října 1870 Brnem. Číst si ten text byl pro mne jako studenta zabývajícího se hlavně přírodními vědami opravdu požitek a jako čtenář jsem musel smeknout před věcností a mnohostranností popisu děsivého jevu; bylo zřejmé, že člověk, který toto první opravdu ucelené moderní pojednání o tornádu sepsal a prezentoval, měl vštípenou na tehdejší poměry naprosto neobyčejnou a systematickou vědeckou metodu. Tím pozorovatelem byl člověk proslulý dnes nikoli jako meteorolog, ale jako faktický zakladatel genetiky: Gregor Mendel.  

"Bylo to zmíněného dne několik minut před druhou hodinou odpolední, když se vzduch náhle tak ztemnil, že zůstalo jen matné pološero. Současně se budova ve všech částech prudce otřásla a začala se chvět, že dveře zavřené na kliku se otevíraly, těžké kusy nábytku se posunovaly a místy padala omítka ze stropů a zdí. K tomu se družil zcela nepopsatelný hluk, skutečně pekelná symfonie provázená řinkotem okenních tabulí, rachotem střešních tašek, které byly roztříštěnými okny vrženy až na protější zdi místnosti."

Škoda, mnich augustiniánského kláštera ve Starém Brně neměl k dispozici mobilní telefon, aby úkaz nahrál na video, i tak si ale poradil a jeho svědectví je pozoruhodně výstižné; mimochodem, jasně rozlišuje to, co viděl na vlastní oči a které informace jsou jen zprostředkované, což dodnes činí řadě "očitých svědků" značné problémy:

"Obloha byla převážně - zvláště k západu - zatažena slabou světlešedou oblačnou pokrývkou. Na tomto světlém pozadí se ostře rýsoval obrovský sloup tromby. Skládal se ze dvou ohromných kuželů, z nichž hořejší byl obrácen špičkou dolů, přičemž se zdálo, že visí na izolovaném kupovitém oblaku nevelké rozlohy, na němž bylo možné pozorovat velký nepokoj, prudké vlnění sem a tam. Spodní kužel měl svoji základnu na zemi a zvedal se kolmo vzhůru tak, že tupé špičky obou byly spojeny. Horní kužel, stejně jako oblaky obklopující jeho základnu, byl velmi tmavé až černé barvy, podobný kouřové vlečce, jak ji někdy vídáme vystupovat z komínů našich továren při zcela klidném a vlhkém ovzduší, která se nahoru pravidelně rozšiřuje. Spodní kužel byl šedohnědého zbarvení, které směrem k zemi postupně nabývalo tmavšího odstínu. Bylo možno zřetelně pozorovat otáčení tohoto sloupu kolem vertikální osy. Dále bylo možno vidět, jak oblak tvořící základnu horního kužele vždy v krátkých intervalech pravidelně vzplanul elektrickým světlem. Jeden gymnazista sděluje, že viděl, jak blesk sjel z horního do spodního kužele, přičemž uslyšel hřmění. Oba tyto úkazy mému pozorování unikly."

"Rychlost postupu tromby nad budovou kláštera se dá přibližně odhadnout. Poněvadž zde její průměr činil asi 190 m a její trvání je odhadnuto na 4 až 5 sekund, vyplývá z toho postup asi 40 až 45 m/s, neboli přibližně 135 až 170 km/h, tedy rychlost téměř třikrát větší než rychlost našich železnic, rovná rychlosti našich nejprudších vichřic."

"Směr otáčení tromby se dá určit s jistotou. Rotovala ve stejném směru, kterým se pohybuje ručička položených hodin, tedy od východu k jihu a na západ. Naše tromba tedy učinila výjimku ze zákona (který současná meteorologie stanovila pro rotující atmosférické víry na severní polokouli), podle něhož se má otáčení dít vždy proti směru hodinových ručiček, jak je tomu u tajfunů a hurikánů. Omyl v případě naší tromby považuji za sotva možný. Když jsem ji poprvé spatřil ze vzdálenosti asi 280 m, dal se směr rotace zcela přesně a lehce poznat."

Mendel se snaží k pozorování dodat co nejvíce konkrétních dat:

"Určit vertikální rozsah jevu není lehké, protože odhad úhlů byl velmi nejistý. Dá se říci jen přibližně, že spodní kužel měl výšku asi 230 m, horní asi 300 m... Neméně obtížný byl odhad průměru kuželové základny, protože spodní základna nebyla zřetelně viditelná pro velké množství prachu, který byl vymršťován do výšky asi 9 až 11 m, podobně základna horního kužele byla zahalena do bouřlivě se zmítajícího oblaku. Průměr spodní základny mohl měřit 11 až 15 m, průměr horní asi o polovinu více."

Dál pak Mendel přesně popisuje i napáchané škody: 

"Jen ve starobrněnském klášterním kostele bylo napočítáno 1300 rozbitých okenních tabulek, a přibližně stejný počet v budově kláštera. Účinky této vzdušné strojní pušky zde byly skutečně zdrcující. Ve zmíněném 6 m pásu, který se táhne nad mým bytem, nezůstala na střeše jediná taška, všechny latě byly strženy a odneseny, ba i krov byl poškozen. Z jednoho komínu byla horní, necelé 3 m dlouhá a několik stovek kg vážící část urvána, ve výšce rotovala a v určité vzdálenosti byla shozena dolů. Prázdné sudy, klády, prkna atd. létaly vzduchem jako stébla slámy."

No a pak následují i precizně formulované a široce zdůvodněné hypotézy, jak může takový jev vzniknout, jak ho podmiňuje střet vzdušných mas, atd. atd. Včera jsem poslouchal podobné vysvětlování meteorologů a nemohu říct, že by bylo - ač podpořeno pokročilou počítačovou technologií - v podstatných věcech jiné, než závěry geniálního brněnského mnicha, které si udělal na základě tehdy dostupných kusých meteorologických dat ze stanic v Praze, Vídni a Krakově.  

Dohromady to pro mne byla jedinečná praktická ukázka vědecké metody v praxi, v mnohém užitečnější než řada školních seminářů či laborek.

Pozn.: Protože se mi nepodařilo ve své knihovně po létech a několikerém stěhování původní překlad Mendelovy studie najít, dovolil jsem si citovat některé původní pasáže z článku "Gregor Mendel - meteorolog", který publikoval v roce 1981 Jan Munzar. Nemohu ostatně vyloučit, že to byl právě onen článek (tehdy ještě docela čerstvý), který jsem kdysi na koleji okouzleně studoval.

Ilustrační obrázek, tornádo na pobřeží jižní Itálie (2018), zdroj Profimedia, tn.cz

Setkání č.3 - osobní

Konec června 1997 byl pro mě dost hektický i emotivní: Právě jsem odcházel z báječné práce učitele chemie a fyziky na plzeňském gymnáziu do zcela neznámého prostředí i oboru (ještě v pondělí 30. června odpoledne jsem zkoušel plzeňské propadlíky a následující den 1. července ráno už jsem se hlásil na pražské centrále jedné velké banky). V noci z pátku na sobotu 27/28. června jsem si v Rokycanech užíval poslední "učitelský víkend", zpytoval jsem svědomí, jestli je taková radikální změna dobrým krokem a do toho ještě od pozdního večera venku za okny "padaly trakaře", což kulminovalo velkou bouří s kroupami a prudkým vichrem asi hodinu po půlnoci. Nicméně bral jsem to celé jako normální letní bouřku, která se rychle přežene a po ní nastane příjemný letní víkend.

Tak nějak se to sice napohled odehrálo; že něco nehraje, jsem si uvědomil hned při sobotní procházce lesem na okraji Rokycan, kde jsme narazili na široké čerstvé průseky lesem. Staré silné smrky ovšem nebyly poraženy; byly zpřelámány uprostřed kmene, navíc divným způsobem, který jsem do té doby neviděl - jako kdyby je ukroutila nějaká neobyčejná síla. Až s odstupem jsem mohl v meteorologických datech vypátrat, že podle všeho té noci okrajovými částmi Rokycan a blízkým okolím prošlo tornádo. Protože se vše odehrálo v noci, nikdo jev nenatočil a dokonce ani nespatřil, ale projevy v pruhu, kterým tornádo prošlo, byly nezaměnitelné: Průseky lesem, způsob zničení stromů, několik zdevastovaných budov v blízké obci Díly a velmi pozoruhodná "vybíravost škod" (např. v jedné usedlosti bouře úplně zničila dvě zděné budovy a přitom kousek od nich zůstal stát neporušený skleník).

Podle toho, co jsem si byl později schopen najít o "rokycanském tornádu" na mapách, náš dům a zahradu to minulo asi o 900 metrů. Nepopírám, jsem tomu rád. Dům zůstal stát, což mu umožnilo v následujících letech projít jedním požárem a jednou velkou povodní, o které bych byl jinak - v případě, že by v roce 1997 bylo tornádo o něco zvědavější - zřejmě ochuzen. 

Pevně věřím, že popsaný trojlístek mých setkání s tornádem už je kompletní a nebude se v dalších letech rozšiřovat. Dokážu uvěřit, že některé přírodní síly nás mohou lusknutím svého pomyslného prstu zničit a nepotřebuji to za každou cenu doprovodit osobním prožitkem. Těm, co takové zkušenosti bohužel v minulých dnech nebyli uchráněni, přeji hodně síly a co nejrychlejší návrat do aspoň relativního bezpečí.

 

A protože v neděli tentokrát nevyjdou Nedělní miniglosy (proto si ostatně můžu dovolit publikovat nový článek netradičně v sobotu), přidávám na závěr jako malý odpustek tematické haiku:

V dusném objetí 

tančí dnes černá mračna

pekelný čardáš. 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.