úterý 22. června 2021

Jak jsem soutěžil na "svém" zámku

Jak už jsem se tady na blogu několikrát zmiňoval, v tom nejhorším a nejdepresivnějším covidovém období, kdy se nic nesmělo a nikam se nemohlo, zdejší Kulturní centrum Dobřichovice vyhlásilo fotografickou soutěž Dobřichovice vaším objektivem. Sběr soutěžních fotek mohl běžet na dálku, elektronicky, stejně tak mohla fungovat porota, a protože se po určitém váhání nakonec našlo i dost fotografů, kteří soutěž svými fotkami obeslali, bylo to nakonec asi optimální využití toho prapodivného epidemického "bezčasí". Soutěže se mohl zúčastnit kdokoli, kdo už měl anebo se teprve chystal vytvořit nějaké fotky přímo odtud z Dobřichovic. Nějakou dobu jsem váhal, jestli se mi chce se takové soutěže zúčastnit, ale pak jsem si řekl, že nebudu "dělat zagorku" a přihlásím se - hned, jakmile budu mít v ruce nějaké fotky, které jsou viditelně z Dobřichovic a nebudu se za ně stydět. Což, jak nejspíš tuší většina z těch, co si sem občas chodí číst, není úplně jednoduché naplnit :-).

Nakonec jsem se přece jen k účasti dokopal (napadlo mě, že je to vlastně první česká oficiální soutěž, do které jsem se přihlásil, i když jsem se zúčastnil už několika soutěží a přehlídek v různých zajímavých koutech světa), dal jsem dohromady "reprezentační tým" tří fotek (tři kousky byly maximum, co bylo možné do soutěže poslat), z nichž na jedné jsem chtěl mít něco "ikonického", co Dobřichovice jednoznačně ilustruje, na druhé jsem chtěl mít něco světlem i kompozicí zajímavého, co by mělo nějaký zřetelný dobřichovický atribut, a na třetí fotce jsem chtěl zachytit nějaký ne zcela tradičně podaný místní detail, kolem kterého vlastně všichni chodí, ale málokdo si ho všimne. Poslední fotku jsem pořídil na prvního máje, takže jsem s přehledem stihl květnovou uzávěrku, a pak - jak už jsem tady psal ve speciálním článku Dobřichovická fotosoutěž - jsem s úžasem zjistil, že se jedna z mých fotek objevila na plakátu k výstavě soutěžních fotek. Velmi rád jsem pak minulý pátek večer dorazil na dobřichovický zámek na slavnostní vernisáž spojenou s vyhlášením výsledků. Mimochodem, kvůli epidemickým opatřením jde skoro po půl roce o první výstavu na zámku od té doby, co jsem v lednu sbalil a odnesl domů přibližně padesátku fotek z mé výstavy Jedním obrazem, jednou větou.

Jak tedy vypadali moji reprezentanti a jak na soutěži dopadli?

Snímek č.1: Silvestrovské slunce

Jediná z fotek, kterou jsem měl hotovou už před soutěží. Zatím jsem ji na žádné výstavě nepoužil a splňovala skoro všechno, co jsem od soutěžní dobřichovické fotky chtěl, tak jsem ji vyslal do soutěžního klání po dlouhém flákání v archivu. Pro mě trochu překvapivě (musíte být asi trošku fotofajnšmekr, když vás upoutá, není to rozhodně nic okázalého) dopadla v soutěži nejlépe a v mé "dospělé" kategorii obsadila 7. místo z 86 zúčastněných fotek. Stručné resumé: Fotka dopadla o dost líp, než jsem čekal.

 
Snímek č.2: Plynutí mrazivého dne
 
Tohle už je fotka, kterou jsem dělal se zřejmým úmyslem uplatnit ji v soutěži. Je to asi ten nejčastěji focený dobřichovický motiv, něco jako v Praze otřepané Hradčany z Karlova mostu nebo z Novotného lávky, tak jsem aspoň fotku udělal po svém, tedy na extrémně dlouhou expozici, která zviditelní pohyb oblačnosti. Výsledkem je 11. místo v soutěži, což přibližně odpovídá mému očekávání: Kompozice nic moc, černobílé podání taky není nic moc pro běžné oko, ale má to celkem šmrnc a dynamiku. Na plakátu k výstavě se fotka vyjímá hezky a musím upřímně dodat, že kdybych nebyl jejím autorem ale osobou odpovědnou za propagaci výstavy, asi bych si ji na plakát vybral taky. 

 
 
Snímek č.3: V soutěži pod původním názvem Úsměv
 
Kvůli téhle fotce jsem za dobřichovickou soutěž rád, protože bez ní by tenhle obrázek nevznikl a myslím, že by to byla škoda, protože jsem přesvědčený, že ho nikdo jiný nemá :-). Fotografii jsem na blogu představil ve speciálním článku Úsměv, prosím Na fotce jsem si dal opravdu záležet, aby kompozice byla možná ne přesně taková, jakou vyžadují učebnice, ale právě taková, jaká se líbí mně, a se všemi liniemi, plochami, úhly a stíny jsem si umanutě hrál tak dlouho, až to bylo "ono"přesně pro moje oko (mezivariant bylo opravdu mnoho). Výsledné až 71. místo v soutěži z celkových 86 fotek vypadá skoro jako propadák, ale na druhou stranu mě to ani v nejmenším nezviklalo v názoru, že je to fotka povedená a že mám dost důvodů na ni být hrdý. Snad to nebude znít namyšleně, když řeknu, že v tomhle ve mně nepříliš dobrý soutěžní výsledek nezasel ani maličké semínko pochybností. Vždycky jsem byl přesvědčený, že negativní zpětná vazba slouží hlavně k tomu, aby si člověk důrazně položil otázku, jestli by i při vědomí takového přijetí udělal svou fotku stejně, což v tomto případě platí stoprocentně.
 

 

 

Ještě jedna věc, přiznávám, potěšila mé fotografické oko. Pozorně jsem si prohlédl všechny zúčastněné fotky a vybral jsem si poměrně jasného vítěze, který je podle mého názoru kvalitativně o třídu výš než ostatní přihlášené fotky, což nakonec potvrdila i odborná porota, protože tahle fotka celou soutěž vyhrála. Jedná se o fotografii s názvem Zrcadlení od pana Pavla Tichého (mimochodem, jde o velmi sympatického správce místního zámku, se kterým jsem díky své loňské zámecké výstavě docela intenzivně spolupracoval, a vím, že velmi rád a dobře fotí). Jen musím upozornit na jednu věc: Jsem přesvědčený, že fotka na webu v menším formátu funguje o dost líp než její zvětšený tisk ve výstavním sále. Protože vím, jak rozdílné umějí být světelné podmínky v zámeckém sále, zkoušel jsem se na fotku, kterou mám moc rád, přijít podívat v různou denní dobu, ale ani za těch nejlepších podmínek ta fotka nefunguje tak jako malý obrázek na webu, což je mi docela líto. Důvodů může být celá řada, většinu z nich jsem si vyzkoušel na svou vlastní kůži, ale to by bylo na speciální článek a zvláštní "laboratorní fotocvičení". Tak třeba jednou... :-)

Jak už jsem zveřejnil hned po vernisáži na facebooku, dost jsem se těšil, až návštěvníci vernisáže uvidí naživo mou "fotku z plakátu" a zjistí, že je to fotka právě ode mne. Takovou namyšlenost pochopitelně museli škodolibí organizační šotci náležitě ztrestat, takže mou fotku "zámku za mrazivého únorového odpoledne" sice mohli v zámeckém sále všichni návštěvníci obdivovat naživo, bohužel ale s chybnou popiskou, podle které jde o úplně jinou fotku  úplně jiného autora. Velmi dobře jsem se tak dokázal vžít do pocitů inspektora Trachty, jehož mistrovsky vyřešený případ byl sice v novinách popsán naprosto přesně, jen s tím drobným rozdílem oproti realitě, že ho vyřešil někdo jiný :-). 

Požádal jsem tedy o nápravu, dostal jsem příslib urychlené opravy, a když jsem se dnes odpoledne šel podívat, jestli slovo "urychleně" znamená to, co bych si představoval v ideálním světě, narazil jsem na zamčené zámecké dveře, na nichž se skvěl plakát s mou fotkou a velkým nápisem, že výstava je otevřena denně od 9:00 do 21:00 hodin. Ehmmmm... Věřím, že tohle všechno jsou jen úvodní porodní bolesti, které se nakonec přerodí - jak to tak u porodních bolestí bývá - ve velkou radost. Velká společná dobřichovická výstava, která bude těšit návštěvníky zámku celé prázdniny, obsahuje úplně všechny soutěžní fotky a musím říct, že podívat se na tu různorodost je moc poučné a inspirující. Jen se zatím trochu zdráhám začít vás lákat, abyste se - až budete mít náhodou cestu přes Dobřichovice - určitě zastavili na zámku a prohlédli si, co jsme tady se sousedy všechno vyblejskli. Ale až počáteční organizační zmatky ustanou, rád dám vědět.

Ještě jednou díky organizátorům za nápad a vytrvalost; moc pěkné bylo sledovat při vernisáži třeba místní nadšenou fotodrobotinu, která měla své speciální věkové kategorie a jedné z oceněných fotografek byly např. pěkné čtyři roky! :-) Jsem přesvědčený, že když se to vezme za správný konec, může se z téhle soutěže stát tradice, kterou budou místní lidé považovat za "svou", a jednou, možná, po půl století někdo k 50. výročí už dávno etablované tradiční fotosoutěže vytáhne naše staré pobledlé fotky z roku 2021 a všichni budou moudře pokyvovat hlavami, jací to kdysi v Dobřichovicích blahé paměti tvořili machři :-).


Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

25 komentářů:

  1. Možná porotcům připadal úsměv až příliš ironický.
    A ironie se dnes nenosí.

    OdpovědětVymazat
  2. Gratuluji ke krásným místům i k hezkému zážitku :-) Myslím, že s úsměvem jste se jen s porotou minuli vkusem a očekáváními; hodnotit to já, to by bylo jiné umístění! A Zrcadlení je skutečně skvostné. Předpokládám, že se nebudeš zlobit, když řeknu, že mi docela připomnělo některé z tvých vodních fotek :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je zjevné, že takhle usměvavě si tedy porotci "svoje Dobřichovice" nepředstavovali :-).

      Samozřejmě se nemám vůbec důvod zlobit. Však jsem si na vernisáži pana Tichého našel a řekl jsem mu bez servítků, co si o jeho fotce myslím :-). Jen vím, že když se má udělat opravdu dobrý velký tisk, musí se mu věnovat opravdu velká pozornost jak od fotografa při přípravě definitivního digitálního souboru, tak na straně tiskaře - a obě strany ještě musí mluvit stejným jazykem, což při různých způsobech zobrazování není snadné. Mě pak moc mrzí, když ta fotka je ve skutečnosti skvělá, ale tisk na zdi vypadá jako nic moc a to je bohužel tento případ.

      Vymazat
  3. a problematika zvětšenin je opravdu široké téma.

    OdpovědětVymazat
  4. Napadlo mne že možná i u jiných fotek jsou špatně popisky...😄

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to možné, prý nějaké reklamace byly. Já jsem zkontroloval jen svoje fotky, pak to, jestli moje jméno není i někde jinde, a nakonec ještě ty fotky, které mě něčím zaujaly a znal jsem je předem.

      Vymazat
  5. Jak se říká, doma není nikdo prorokem ;-). Vítězná fotka Zrcadlení je hodně zajímavá. Já včera zadala v tiskárně tisk dalších šesti fotek do výlohy, tentokrát čb. Takže jedu dál ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Výborně, gratuluji. Já jsem zase dnes v tiskárně vyzvedl 8 nových tisků na další akci. Letos si vysloveně užívám, že nic nesháním, ale čas od času se prostě někdo ozve mně, to je moc příjemný pocit :-).

      Vymazat
    2. A není to nějaká soutěž nad soutěží? Typu přiřaď k fotce správného autora. Gratuluji a nedoceněný Úsměv dobřichováci hold ocení až po tvé smrti, jak už to u ikonických děl bohužel bývá...:)

      Vymazat
    3. Až po smrti? No co nadělám! Ale stejně se těším :-).

      Vymazat
  6. Jestli oni pořadatelé nevycítili tvou náklonnost k Řecku, tam mají všichni na všechno taky dost času 😀. Gratuluji k umístění, i když není na bedně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Užívám si, že je to tentokrát společná výstava a ne moje vlastní. Když se mi během mé výstavy stalo (a stalo!), že jsem narazil na zamčené dveře zámku, které měly být otevřené, hned jsem ztropil výtržnost, protože představa, že se přijde někdo podívat na moje fotky a nedostane se kvůli nějakému šlendriánu do sálu, pro mě byla absolutně nepřijatelná. Když tam teď mám jen 3 malé fotky z asi 150, tak to logicky tolik nehrotím, takže se, myslím, organizátorům docela ulevilo :-).

      Vymazat
  7. Petře, i já gratuluji ke krásným umístěním ve fotosoutěži. 👍👍👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, musím říct, že mě výsledky potěšily :-).

      Vymazat
  8. Vybrat vítěze v tak velkém počtu soutěžících je nevděčná role. Mám zkušenosti z role porotce v soutěžích SVOČ, naším alibi je, že k pořadí se dojde uplatněním kolektivního rozumu a zodpovědnost za něj se rozmělní :).
    A se záměnou autorů mám také zkušenost. Kdysi jsem zaslal editorovi jedné knihy 40stránkový odborný text a pak vydavatel tam jako autora uvedl toho editora. Nakonec to vyřešili tak, že do mně zaslaného výtisku vlepili opravenou stránku obsahu, ale v dalších to určitě zůstalo v původní podobě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nějakou dobu byla ve hře i varianta, že bych byl v porotě, ale jsem moc rád, že to nakonec nebylo třeba. Asi bych neměl tak velký problém vybírat a porovnávat, ale zjistil jsem, že bych asi nezvládl diskuse plynoucí z diametrálně odlišných pohledů různých porotců :-)

      Vymazat
  9. Líbí se mi Silvestrovské slunce, moc a je moc dobře, že se konají takové akce, jako ta vaše fotografická.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem za tuhle soutěž rád. Vlastně je to jediné, co se tady v kulturní oblasti v době lockdownu dělo. A jsem rád, že vernisáž už mohla proběhnout naživo :-).

      Vymazat
  10. Gratuluji, myslím, že na rozjezd kultury po takové pauze je to úspěch!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, bylo vidět, že jsou lidé po tak dlouhé době už natěšení, takže výstava, myslím, přišla v pravý čas.

      Vymazat
  11. Porota spíš vybírala "budovatelské" fotky Dobřichovic, ne? A ty vaše do nich mají hodně daleko. Naštěstí. Ale vzpomněl jsem si, že díky vám mám taky par snímků z tohoto utěšeného městečka nedaleko Prahy (https://dokapsy.blogspot.com/2018/10/dobre-obrazy-z-dobrichovic.html?q=Dob%C5%99ichovice).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Budovatelské" ty fotky ani moc nebyly, ale zvolený způsob hodnocení (pětičlenná porota + prostý součet bodů) trochu zvýhodňuje fotky, které nejmíň vadí a jsou "nejpřijatelnější".

      Ano, na ty vaše dobřichovické fotky si dobře pamatuji. Za rok se můžete taky zúčastnit :-).

      Vymazat
  12. Měl jsi obsadit aspoň stupně vítězů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně podle populárního anticoubertinovského hesla "Není důležité zúčastnit se ale vyhrát!" :-)

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.