Poznámka: Úvodník k tradičnímu nedělnímu článku píšu opět ráno doma v Dobřichovicích. Protože však dnes od 16 hodin budu povídat o několika svých fotkách v kavárně u minoritů při svatém Jakubovi na pražském Starém Městě, nebudu odpoledne přítomen ve své miniglosové kavárně naproti Bílé Labuti na Poříčí. Buď stihnu vše napsat ještě v průběhu dopoledne (což se mi zatím moc nezdá, protože jsem ještě pořádně ani nezačal) nebo pak budu text dokončovat až pozdě večer, jestli právě v kavárně nebo už zase doma, to se teprve ukáže.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Vítám všechny čtenáře u 847. čísla Nedělních miniglos, našeho vytrvale vycházejícího blogového nedělníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a už více než 17 let téměř každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v české i světové politice a společnosti.
Po krátkém pětidenním výletu do Paříže jsem skočil rovnýma nohama do období, kdy se každý den po běžné práci něco mimořádného děje, a proto nestíhám nic moc dalšího, třeba doma (kam přicházím až velmi pozdě večer a prakticky jen přespat) docela obyčejně zamést nebo umýt nádobí. Během úterního státního svátku jsem se jako obvykle toulal po (tentokrát velmi deštivém) okolí Národní třídy a vzpomínal na dění roku 1989. Ve středu jsem povídal o několika svých fotkách a o pařížské výstavě na Večeru poezie v klášteře na Bílé Hoře (opravdu není v Praze moc odlehlejších míst), ve čtvrtek jsem byl na mikrovernisáži a divadelním představení v Divadle Kámen, v pátek večer jsme rozebrali podstatnou část naší velké výstavy fotek v ambitu kláštera Panny Marie Sněžné a v sobotu padlo celé odpoledne a večer na vycházku s projektem Pražské domy - tentokrát po první části Vyšehradského hřbitova.
Není pak divu, že od minulé neděle jsem zde na blogu stihl publikovat jen jeden nový článek, fotoreportáž z Vernisáže pařížské výstavy Px3 v Galerii 24b, na které se sešli fotografové doslova z celého světa a kde jednou ze 40 vystavených fotografií vítězů letošního ročníku velké soutěže Prix de la Photographie Paris byla i moje fotka Trojský most. Z mých toulek po Paříži si ale můžeme připomenout i články Setkání po třiceti letech, ve kterém jsem psal o obavách z pařížských nepokojů i o tom, jak se za tu dlouhou dobu v mém vnímání proměnila atmosféra města nad Seinou, Procházka po slavném hřbitově Père-Lachaise, kde jsem navštívil i hroby dvou významných českých rodáků, a článek Po pařížských výstavách - jedné velmi rozsáhlé malířské a dvou fotografických. Z těsně předpařížského období mohu ještě připomenout velmi realistický záznam svého lítého boje s časem v pražských ulicích Chodíte taky rádi včas? aneb Jak sobě procvičiti vulgarismy.Ještě i příští týden bude pokračovat v rytmu dosavadního listopadu, takže nevím, jak to dopadne s mými plány připravit ještě tři další pařížské fotoreportáže - jednu z dlouhých nábřeží Seiny, druhou z krásných kostelů Notre Dame a St. Roch a třetí přímo ze života pařížských ulic. V pondělí totiž vyrazím na komentovanou prohlídku nedávno zahájené výstavy člena naší fotografické Skupiny f/4 Carlose Sardá Vidala (vernisáž jsem bohužel nestihl), v úterý budou mít Klára Hášová a David Černý autogramiádu svých nových knížek v Jindřišské věži, ve středu půjdu večer na autorské čtení z básní Petra Motýla a Roberta Antropiuse a ve čtvrtek budeme mít pravidelný "summit" Skupiny f/4, kde chceme - mimo mnohé jiné - probrat naše chystané aktivity na příští rok. Že by mohl následovat volný páteční večer, ve kterém bych přece jen nakonec snad mohl i zamést a umýt nádobí, to je sice krásná vize, ale však víte, co vše se ještě do té doby může všechno odehrát a změnit plány :-).
Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za všechny vaše návštěvy i komentáře a i do příštího týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.


Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.