Poznámka:
I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu v
Dobřichovicích, a protože dnešní den je pro mě dnem svátečním, doplnil jsem ho o mimořádný sváteční hudební dovětek. Vlastní obsah článku pak přidám jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět
v
kavárně naproti Bílé labuti, kde bývám v neděli k zastižení pravidelně nejméně mezi 14:00 a 17:00 hod. :-).
--------------------------------------------------------------------------------------------
Po týdnu, který byl pro mě do značné míry vykolejený kvůli vyšetření, jemuž jsem se několik let úspěšně vyhýbal, aby mě nakonec přece jen k mé nelibosti dostihlo, obklíčilo a přemohlo, jsem zase nabral celkem normální směr a rytmus, takže s nastávající nedělí opět přicházejí tradiční Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u vydání s číslem 788.
V uplynulém týdnu jsem zveřejnil dva nové články: Napřed jsem pro své čtenáře popsal, Jak jsem si koupil obraz a co z toho vzešlo (ostatně nově pořízený obraz, o kterém v článku byla řeč, mám i teď při psaní úvodníku na dohled a i po týdnu se mi pořád líbí :-)). Druhým článkem byl fotočlánek Malování velmi krátce zapadajícím sluncem, ve kterém jsem představil několik nových experimentů se svou originální fototechnikou, na které bylo při mé poslední návštěvě na staňkovské zahradě opravdu jen pár chvilek času, než se obloha zatáhla. Z předchozího období ještě jednou připomenu fotoreportáž Večer pro klášter v Chotěšově a zprávu o moc zajímavém nálezu v dobřichovické knihobudce Svérázné knižní vzpomínky na Šimka s Grossmannem. No a na závěr tohoto bilančního odstavce připomenu, že rozsáhlá fotografická Výstava Tona Stana v Městské knihovně v Praze byla prodloužena až do 5. října 2025.
V našem archívním okénku dnes ještě jednou zopakuji odkaz na čistě textovou reportáž (tehdy mi ještě nešlo na blog přidávat fotky) ze své účasti v maratónu v Helsinkách z roku 2009 v článku Maratón Helsinki - díl osmý. Nově přidám 12 let starý fejetónek O pohyblivých Madlách a mohu všechny, kteří se snad na název článku dívají podezřívavě, ubezpečit, že je možné si text bez rizika přečíst i před 22. hodinou.
Jak už jsem se zmínil v úvodu, dnes je jeden z nemnoha dnů, které jsou pro mě každý rok svátkem. No a protože to není mou zásluhou, rozhodl jsem se najít pro toho, kdo za tenhle můj dnešní soukromý svátek může, aspoň maličký hudební dárek. Jde o velmi jednoduchou písničku v - myslím - skvostné interpretaci Hany Hegerové s krásným něžným textem Pavla Kopty, písničku, která je podle mě jednou z těch, které jsou v přepracovaném kabátě lepší než originál (původně jde o písničku německého písničkáře Reinharda Meye s názvem Fast ein liebeslied). Tak přeji moc pěknou slunečnou neděli všem, kteří mají tu neuvěřitelnou moc dělat nám z původně úplně obyčejných dní dny sváteční :-).
Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a i do dalších prázdninových dnů vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.