Sedmnáct let života, víc než 2700 autorských článků a asi dvakrát tolik vlastních fotografií - to vše obsahuje můj žánrově velmi pestrý osobní blog. Jsem moc rád, že jste si sem přišli počíst, a věřím, že tu najdete něco, co vám udělá radost. Krásné dny přeje Petr/Čerf.
neděle 30. srpna 2020
Nedělní miniglosy č.555
pátek 28. srpna 2020
A pak že prý nefotím lidi...
Ano, vím to já a vědí to i ti, kteří znají moje fotky: Fotit lidi prostě moc neumím a hlavně to dělám jen výjimečně (těžko rozmotat, co je v tomto případě příčina a co následek). Když mě někdo požádá o to, abych mu třeba vyfotil svatbu ("Seš přece fotograf nebo ne?!"), prchám bez mobilu do hlubokých lesů, odkud se vracím až po hostině a pro jistotu i po svatební noci. Ještě po létech se budím hrůzou z odpoledne, kdy jsem se nechal přemluvit, že jednomu známému vyfotím "pár fotek z kanclu" a vyklubalo se z toho standardní "firemní focení" početného kolektivu i s portréty různorodě anglicky otitulovaných ředitelů. Jen málokdy si troufnu někoho vyfotit jen tak na ulici a když se přece jen překonám, s fotkou nejsem skoro nikdy spokojený. A že bych třeba zachytil někoho ze svých blízkých na běžných rodinných momentkách? Ne nadarmo se říká, že kovářova kobyla chodí začasté bosa. Kdybych použil divadelní žargon, focení lidí je pro mě protiúkolem podobného druhu, jako kdyby měl Chuck Norris zahrát bojácného metrosexuála, který tráví své tiché domácí večery vyšíváním.
úterý 25. srpna 2020
Polibek rtěnkou z červeného tramínu
Polibek rtěnkou
z červeného tramínu
kladu si
(moc rád)
za vinu
Tvůj otisk ve mně
co se nedá smýt.
Polibek rtěnkou
z červeného tramínu
kilometrovník
který snad nikdy neminu
K čemu je radost
o kterou se
nejde podělit
když se něco zdaří?
Na co hned nemyslí
má hříšná ozvěna
Možná ne já
snad jen ten tramín na mé tváři
se dnes červená.
neděle 23. srpna 2020
Nedělní miniglosy č.554
Popravdě, asi jsem nezažil v životě moc rušnějších "dvoutýdnů", jako byl ten, který uplynul od zatím posledního vydání Nedělních miniglos: Tři dny překotného celodenního zálohování dohasínajícího blog.cz, likvidace dvou fotografických výstav v Horních Počernicích a v Plzni, zjišťování a náprava chyb po migraci blogu, třídenní příprava a instalace nové velké výstavy na zámku v Dobřichovicích, otevírací vernisáž s cca 70 báječnými návštěvníky, několik skupinových prohlídek výstavy, atd., atd. Ale horký rušný týden uplynul a máme tu první Nedělní miniglosy, které vycházejí výhradně na tomto mém novém blogu. Po výběrovém jubilejním 550. čísle jde o už čtvrté standardní číslo svérázného blogového týdeníku, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", a první vydání, které dokazuje, že Nedělní miniglosy po 11,5 letech fungování přežily svůj rodný blog.
pátek 21. srpna 2020
Hattricková vernisáž
Jestli jsem v nedávné bilanci psal, že v průměru mi napsání článku trvá asi 4 hodiny, dnes to musí být o něco méně, protože se mi právě nedostává dostatečného času. V tomto týdnu jsem se totiž věnoval své letošní poslední a nejrozsáhlejší fotografické výstavě Jedním obrazem, jednou větou na zámku v Dobřichovicích. Tři dny mi trvala příprava, instalace a doladění všech detailů. Napřed jsem celý den od rána do večera obrazy rámoval a hledal pro ně nejlepší místo. Druhý den jsem rozměřoval, porovnával, věšel. Ani jsem radši nepočítal, kolikrát jsem křepce vyběhl (no dobře, spíš vyfuněl) na schůdky ke stropu sálu a přilehlé chodby, zvlášť když jsem si po první instalaci sedl na židli doprostřed výstavního prostoru, nechal k sobě kolem visící fotky asi hodinu promlouvat a stěžovat si, načež jsem půlku výstavy převěsil a pracně rozměřené sestavy a vymyšlené vztahy zpřetrhal a nastavil jinak. Nakonec si o to správné místo řekne nejlíp sama fotka, ne autorovo ego, to je velmi nespolehlivý nástroj :-).
pondělí 17. srpna 2020
Z poslední návštěvy mé kouzelné zahrady
Po velmi dlouhé době jsem se před nedávnem konečně zase jednou dostal do Staňkova navštívit svou rodinu a vidět tamní zahradu, na které vzniká už víc než 10 let dlouhodobý fotografický cyklus Kouzelná zahrada. Ono je to docela těžké: Do Staňkova se i za normálních okolností dostanu tak 3x, 4x za rok, natožpak v době, kdy začal společnost dirigovat koronavirus. Z těch několika návštěv se jen jednou za čas podaří trefit vydařené světelné podmínky, optimálně krásný západ slunce, nutný k tomu, aby fotky za něco stály. Reálně se tedy dá použít tak jeden, maximálně dva večery za rok pro focení, a to ještě ne vždy. V té přibližně půlhodince optimálních podmínek pak vznikne tak 200-300 fotek, z nichž - dopadne-li to dobře - vyberu pro další využití tak dvě až pět. Paradoxně pak zpracování a výběr fotek zabere mnohonásobek času ve srovnání s focením samotným. Není to úplně můj preferovaný styl práce, ale karty v tomto případě rozdávají vhodné světelné podmínky a zvolená technika focení - tedy poměrně dlouhá (sekundová) expozice spojená s řízeným pohybem objektivu. Během té "fotící půlhodinky" se mnou ovšem není žádná řeč, neodpovídám na otázky, mezi různými zákoutími zahrady se přesunuji nečekaně rychle a nahlas povzbuzuji slunce, aby se zapadáním nespěchalo a ještě chvíli vydrželo. Teprve až i poslední kousíčky slunečního kotouče zapadnou za horizont vzdáleného lesa, focení tím okamžikem definitivně skončí a já se můžu naladit zpět do komunikačního módu a zeptat se bezelstně: "Co že jste to říkali?"
sobota 15. srpna 2020
Haiku na rozloučenou s blogem
středa 12. srpna 2020
Stručný souhrn 12 let s blogem
Úvodní poznámka: Tento článek je předposledním článkem vydaným na právě končící platformě blog.cz a shrnuje moje dlouholeté působení na mém původním blogu pvapenik.blog.cz (tohle je asi historicky poslední odkaz na můj starý blog, který někam přikládám :-)).
------------------------
Když říkám, že jde o stručný souhrn, bude opravdu stručný. Dokonce bodový. Tucet sezón na blog.cz v pouhém tuctu jednoduchých bodů:
1. Nebylo to celých 12 let ale přesně 11 let a 7 měsíců, tedy od ledna 2009 do srpna 2020.
2. Za tu dobu jsem publikoval 1924 článků (ani jediný týden nebyl bez článku). Protože mám zkušenost, že jeden průměrný článek mi od prvotního nápadu po závěrečné kontrolní přečtení textu zabere cca 4 hodiny času (mimochodem, tento nedlouhý článek byl z tohoto pohledu silně nadprůměrný :-)), vychází to celkem na 320 dnů čistého času.
3. Celkově mě moji čtenáři poctili cca 295 000 návštěvami a prohlédli si přitom 605 000 stránek.
4. U mých blogových článků se objevilo téměř 38 000 komentářů od 954 komentátorů.
neděle 9. srpna 2020
Nedělní miniglosy č.553
Ano, asi by se ještě jednou slušelo připomenout jubilejní Nedělní miniglosy č.550 se speciálním výběrem 40 nejlepších miniglos za poslední rok. Přesto je hlavní informace dnešního úvodníku jasná: Právě vycházejí poslední Nedělní miniglosy na platformě blog.cz. Vycházely tam dlouhých 11,5 roku a dotáhli jsme to až k číslu 553. Příští neděle bude posledním dnem v životě blog.cz a Nedělní miniglosy ten den nevyjdou: Ne snad ze smutku nebo na truc, ale hlavně proto, že závěrečný článek na blog.cz chci vydat v sobotu a první článek čistě na novém blogu - pro mě ovšem sváteční zdaleka nejen tím - naopak v pondělí. Takže si v neděli dáme zase po dlouhé době (poprvé od 17. listopadu) volno. Od 554. čísla bude už náš svérázný blogový týdeník, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", vycházet jen na nové blogové adrese www.petrvapenik.blogspot.com stejně jako všechny moje ostatní blogové příspěvky.pátek 7. srpna 2020
Jak si sbalit svých dvaatřicet švestek
Ve středu odpoledne jsem měl na své výstavě Třicet tváří světla v Divadle Horní Počernice poslední pozvané hosty, se kterými jsem absolvoval dvě půldruhahodinové komentované prohlídky. No a když už jsem v tom prostoru spolu s fotkami byl, udělal jsem si pár památečních záběrů, abych si jednou po létech pamatoval, jaké to tam tenkrát bylo: Kouknu se pak na ilustrační záběry a uvidím: Bylo mi tam příjemně, svobodně, byli tam fajn lidé. A myslím, že hlavně mým fotkám tam bylo dobře.
Ještě dva dny, říkal jsem jim, a přijedu si pro vás. Jen se mi to zdálo anebo opravdu posmutněly? Zase zpátky domů? Za skříň? Do velkých desek? Na matraci pod deku? Nebo jen tak ležérně opřít o stěnu. "Víš, jak se ti tam práší? A nikdo nás tam neobdivuje, nikomu tam o nás nevyprávíš žádné historky jako tady!" vyčítaly. "Nech nás tu, tady je nám fajn! Občas na nás někdo mrkne, jak nám to sluší, občas jen tak projde okolo, většinou nuda, ale pořád lepší než doma." Jo, holky, kdyby to bylo tak jednoduché.
úterý 4. srpna 2020
Ragtime
K filmu Ragtime, který natočil v roce 1981 režisér Miloš Forman podle bestselleru E.L.Doctorowa, mám specifický vztah. Poprvé jsem ho viděl už v roce 1986 na speciální projekci Jaromíra (Mikyho) Kučery, filmového historika, pedagoga a příležitostného herce. Pan Kučera tehdy měl v našem VŠ klubu několik večerů (už si nepamatuji, kolik jich přesně bylo, nejmíň pět), na kterých nám představil kompletní tvorbu Miloše Formana včetně několika tehdy zcela nedostupných amerických filmů. Jednalo se o verzi upravenou pro výukové projekce na FAMU, takže jsme viděli celkem asi dvě třetiny z plné více než dvě a půl hodiny dlouhé filmové fresky, to vše v nezapomenutelné podobě: Film byl v původním znění s německými titulky, které Miky Kučera průběžně tlumočil do češtiny a do toho svým nenapodobitelným překotným způsobem za vydatné pomoci máchajících rukou ještě vysvětloval dějový kontext, souvislosti s dalšími Formanovými filmy, upozorňoval na zajímavá filmařská místa, na herce a na historické reálie (kdysi jsem o těch zážitcích už psal v článku Vzpomínka na filmy Miloše Formana) Vůbec jsem tehdy netušil, do jaké míry tyhle nenápadné večery pro pár desítek lidí ovlivní mé vlastní budoucí vnímání filmů; dnes to beru jako nejlepší "školu pro filmové diváky", jaké se mi mohlo dostat.neděle 2. srpna 2020
Nedělní miniglosy č.552
Po výběru 40 nejlepších miniglos z posledního roku v jubilejním 550. čísle tu máme už druhé vydání tradičního rozsahu, které vychází v době přesunu zanikajícího starého blogu. No a protože už se na své nové hlavní blogové adrese www.petrvapenik.blogspot.com docela zabydluji, vypadá to, že Nedělní miniglosy, svérázný blogový týdeník, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", svůj rodný blog.cz opravdu přežijí. Uvidíme, o kolik se nám
společně podaří zatím 11 a půl roku dlouhou historii značky NMg na novém blogu
prodloužit.
pátek 31. července 2020
Ten, který každého zdravil
úterý 28. července 2020
E-katalogy mých dvou letních fotovýstav
Jak místní blogoví štamgasti dobře vědí, právě probíhají dvě výstavy mých fotek. První je k vidění v Divadle Horní Počernice a jmenuje se Třicet tváří světla, druhá je pro změnu v Plzni, v ČSOB na Americké třídě, a její název je Exploze, reflexe a víry. Samozřejmě, úplně nejlepší pro návštěvníky (a největší potěšení pro mě jako autora :-)) je prohlédnout si obrazy přímo na výstavě, protože mají výrazně větší formát, než může ukázat standardní počítačový monitor (většinou 70 x 50 cm, ale několik vystavených kousků je i větších). Pro spoustu lidí, kteří by si třeba expozice rádi prohlédli, jsou ale výstavy příliš "z ruky", a proto jsem se rozhodl - jako už v případě několika předchozích výstav - zveřejnit k oběma výstavám tzv. "e-katalogy". V nich najdete všechny vystavené fotografie se stejnými popiskami, jaké mají na výstavě, i s uvedením výstavního formátu. Prohlídka e-katalogu tedy sice nemůže nahradit osobní návštěvu, ale může dát každému aspoň základní představu, jak výstava vypadá. Zvu vás tedy dnes rovnou na dvě pohlídky a - řekněme si to upřímně - kdy se vám poštěstí vidět během chvilky hned dvě fotovýstavy, které jsou od sebe fyzicky vzdálené víc než 100 km? :-)neděle 26. července 2020
Nedělní miniglosy č.551
Stačilo pár dní a v čase od minulého "normálního čísla" Nedělních miniglos došlo na blogu doslova k zemětřesení: Platforma blog.cz totiž oznámila ukončení činnosti k 16. srpnu, takže co má ruce a nohy, prchá teď se svými blogy co nejdál od epicentra všemi směry. Jak už abonenti Nedělních miniglos vědí, zakotvil jsem nakonec na adrese www.petrvapenik.blogspot.com, ale do ukončení provozu budou kopie článků vycházet i na starém blogu. A samozřejmě nenechám si ujít vydání závěrečného článku těsně před definitivní likvidací blogu, i když to podle aktuálního vývoje vypadá, že už si ho ani nikdo nepřečte, protože kdysi hrdý, úspěšný a oblíbený blog je dopuštěním neumětelů, kteří ho obchodně řídili asi tak dobře, jako já bych bez zaškolení řídil raketoplán, už dnes prakticky v troskách. Tou pozitivní zprávou ovšem je, že Nedělní miniglosy, svérázný blogový týdeník, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", svůj rodný blog přežijí, což už jsem naznačil minulým jubilejním 550. číslem, které obsahuje výběr 40 nejlepších miniglos z posledního roku, a potvrzuji to i dnešním vydáním s číslem 551. Uvidíme, o kolik se nám podaří zatím 11 a půl roku dlouhou historii značky NMg na novém blogu prodloužit.čtvrtek 23. července 2020
Dvě bonusové tváře světla
Jak většina z vás z mých předcházejících článků či z příspěvků na sociálních sítích dobře ví, v Divadle Horní Počernice je až do pátku 7. srpna k vidění moje výstava fotografií s názvem Třicet tváří světla. Když to na mě nikomu neřeknete, přiznám se, že ve foyeru divadla nakonec nevisí jen avizovaných 30 fotek, ale dokonce o dvě víc, protože se prostě do tohoto zajímavého a různorodého prostoru taky vešly a mně bylo líto nechat příležitost nevyužitou a místo na zdi prázdné jen kvůli tomu, abych přesně dostál titulu výstavy, který jsem si ausgerechnet sám vymyslel. Pokud by se někdo ze zdejších milých čtenářů chtěl na celou expozici podívat v mém doprovodu, poslední příležitost bude mít ve středu 5. srpna, kdy bych měl být odpoledne i večer přítomný na místě a rád bych udělal dvě komentované prohlídky - od 16:00 a od 18:00 hodin. Jste samozřejmě srdečně zváni, některé dodatečné informace najdete na speciální informační stránce mého fotowebu.úterý 21. července 2020
Jak jsem zapomněl na svou Sklerózu
neděle 19. července 2020
Nedělní miniglosy č.550 - výběrové číslo
čtvrtek 16. července 2020
Ani blog netrvá věčně
neděle 12. července 2020
Nedělní miniglosy č.549
pátek 10. července 2020
O padesáti výstavních větách
středa 8. července 2020
Tři žánrové fotoextrémy z Prahy
neděle 5. července 2020
Nedělní miniglosy č.548
Zatím
se stále - bohužel jako obyčejně - na blog.cz nikdo nenamáhal minulý týden
vyhlášený zákaz vkládání odkazů odvolat ani naznačit, jestli byl vůbec k
něčemu dobrý. Neptej se autore, pěkně drž hubu a krok, a když budeš
hodnej, třeba ti tvůj blog za odměnu nesmažeme. Zdá se vám to ve 21. století jako divný
a ošklivě neklientský postup? Bohužel, na platformě blog.cz se to zjevně
bere jako etalon optimální komunikace. Když to takhle půjde dál, brzy
se přejmenujeme na DSBM - Dobrovolné sdružení blogových masochistů.
Proto se dnes sice vrátím ke standardní formě úvodníku, jen ho v originální verzi uvedu bez odkazů. Na tomto blogspotovém blogu samozřejmě uvádím text i s odkazy. Je sice neefektivní psát dvě verze textů, ale to mám za to, že chci i v těžkých dobách udržet tradiční
týdenní rytmus Nedělních miniglos, svérázného blogového týdeníku, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu".
Nedělník ze značkou NMg vychází už déle než 11 let a i dnešní 548.
číslo se pokusí potěšit a snad občas i rozesmát pravidelné,
občasné i náhodné návštěvníky mého blogu, amatérismu a přezíravosti správců platformy blog.cz navzdory.pátek 3. července 2020
O zbytečném zábradlí
Jedna
tramvaj číslo 2 ujela a druhá pojede až za osm minut, takže kromě
zkontrolování nových esemesek je chvilka i na rozhlédnutí kolem sebe.čtvrtek 2. července 2020
O mé plzeňské vernisáži a kovářově fotokobyle
Když se Jan Werich poprvé po devíti
letech od odchodu Jiřího Voskovce z Československa mohl s tímto svým
celoživotním přítelem konečně potkat, řekl prý na svou omluvu: "Já se
kapánek vopozdil!" Na devět let jsem to nedotáhl, ale sedm let zpoždění
je taky dost. Sedm let mi totiž trvalo, než jsem sebral pár fotek a
vyrazil je vystavit do svého dávného bydliště - do Plzně. Do té doby
jsem naopak tahal Plzeňáky a příplzeňáky, aby se přijeli podívat tu do
Dobřichovic, tu na pražské Staré Město, tu do Vršovic, nedávno zase do
Horních Počernic. Někteří k mému překvapení na výstavy jezdili,
prohlíželi si, nefrflali. Kdoví, říkali si možná, jestli ten plzeňský
odrodilec vůbec někdy zavítá do míst, ze kterých vzešel, kde chodil do
školy jako žák, student a posléze nějakou dobu i jako učitel, do města,
ve kterém se kdysi učil fotit, ještě v dobách, kdy fotografie uměla
vonět po chemii a kdy celý proces její výroby byl jedno velké tajemství,
protože když z bílého papíru začal ve vývojce vylézat obraz, nutilo to
vždycky k zatajení dechu, tak to vypadalo zázračně. Ano, kapánek jsem se
vopozdil, aleneděle 28. června 2020
Nedělní miniglosy č.547
Dneska pojmeme tradiční úvodník trochu jinak, než bývá zvykem, protože se na blog.cz opět nesmí kvůli
spamovým vlnám (nebo přesněji řečeno kvůli neschopnosti zdejších adminů
se s nimi vyrovnat jinak) přidávat odkazy. (Pozn.: toto omezení pro článek na blogspotu neplatí, tak aspoň proklik na fotoweb a závěrečné odkazy na jubilejní výběry NMg a vybrané rubriky zde na rozdíl od permanentně nefungujícího blog.cz uvádím). Pravidelné shrnutí nových
článků ani nahlédnutí do blogového archivu v takovém případě nedává
smysl. Ale jinak bylo toto omezení paradoxně rozhodujícím důvodem, proč
jsem tentokrát i přes spoustu jiné rozdělané práce Nedělní miniglosy, svérázný blogový týdeník, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu",
připravil. Samozřejmě, první reakce byla logicky přesně opačná: Když
věci pořádně nefungují, proč bych se tím měl nechat vytáčet? Dám si
raději pauzu, stejně je teď spousta jiných aktivit, a vrátím se, až systém zase
jakžtakž poběží. Nu, to bychom tu taky ovšem mohli na další číslo čekat
dlouhé týdny a měsíce. A tak si vezmu příklad z Johna Kennedyho a řeknu
si, že přece věci se nemají dělat proto, že jsou snadné, ale naopak
právěpátek 26. června 2020
Třicet tváří světla
úterý 23. června 2020
O emotivních dokumentech
neděle 21. června 2020
Nedělní miniglosy č.546
Hlavní
události tohoto týdne pro mě byly instalace a vernisáž mé fotovýstavy
Třicet tváří světla v Divadle Horní Počernice. Instalace spolkla celé
pondělí, vernisáž zase středu. Teď o víkendu je ale ten pravý čas se
trochu nadechnout před brzkým rozjezdem druhé výstavy v Plzni, chvíli
nemyslet na fotky, na popisky, rámování či scénáře vernisáží, a vrátit
se pokorně k tomu, co zde na blogu dělá neděli nedělí už více než 11
let: k Nedělním miniglosám - svéráznému blogovému týdeníku, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu",
který se dnes již po pětisté šestačtyřicáté pokusí potěšit a snad občas
i rozesmát zdejší pravidelné, občasné i náhodné návštěvníky. Pojďme
tedy na to!


