Jak jsem zapomněl na svou Sklerózu

Stěhování na nový blog je v mém případě zároveň i celkem rozsáhlou inventurou. Ne, neodstraňuji při ní mizerné články s prošlou dobou minimální trvanlivosti, tolik času, abych si po sobě všech těch více než 1900 kousků přečetl a odpovědně zhodnotil, zase nemám; přece jen - dvě fotografické výstavy mi stále ještě běží (POZOR, už jen do 7. srpna!!) a s přípravou třetí, nejrozsáhlejší, právě finišuji (podrobnosti najdete na mé speciální informační webové stránce). Ale chci aspoň omezit počet odkazů, které po smazání starého blogu přestanou fungovat, protože budou směřovat do prázdna, do náhle vzniklého blogového vakua. Během červencových večerů tedy procházím postupně po jednotlivých rubrikách svoje články a vyměňuji staré prokliky za nové, ano, dokonce i u tak starých článků, že je pravděpodobně v jejich novém domově nikdo z návštěvníků nikdy nenavštíví. Ano, souhlasím, je to prakticky bez efektu, ale zase na druhou stranu kdybychom dělali ve svém životě jen to, co má smysl, nebyla by to, myslím, zdaleka taková zábava, a stačilo by nám na něj tedy i výrazně méně času, takže kdoví, jak by se s tím evoluce vyrovnala.

U jednoho takového starého článku jsem ale ke svému překvapení našel rovnou odkazy dva: Skleróza - 1.část a Skleróza - 2.část. Až v tu chvíli jsem si vzpomněl, že jsem kdysi v blogovém dávnověku musel dvě svoje delší povídky rozdělit před zveřejněním každou na dva menší díly, protože v původním rozsahu nešly na blog.cz publikovat. Povídka Skleróza byla jednou z nich. Dalo by se říct, že jsem ji tím ovšem totálně zazdil: Jednak těkavé blogové prostředí zrovna obecně nepřeje rozsáhlejším a soustředěnějším textům (považte, dokonce zcela bez obrázků a vložených videí!) a když se z takového textu ještě udělá četba na pokračování, vydrží u něj až do konce opravdu jen ti nejotrlejší čtenáři. Tři? Čtyři? Možná šest nebo osm. O moc víc asi ne.

Samozřejmě, první, co mě napadlo, bylo povídku smazat. Nepamatoval jsem si ji už po těch letech úplně přesně, což je, myslím, pěkně v souladu se zvoleným tématem. Tak jsem si ji tedy po létech přečetl a s údivem jsem neskromně konstatoval, že snad není úplně blbá. Možná, napadlo mě, by si tahle povídka zasloužila cosi jako obnovenou premiéru. A kdy už jindy, když ne při příležitosti přestěhování do modernějšího a většího blogového domova, v okamžiku, kdy se poprvé po osmi letech odloučení obě povídková dvojčata mohla sejít pod jednou střechou, jak jsem to kdysi jako autor zamýšlel, ale neprosadil přes nepřející technické limity. Pod jednou střechou a pod jediným názvem. SKLERÓZA.

Zvu vás tedy na návštěvu do naoko líně poklidné domácnosti dvou stárnoucích manželů, kteří po dlouholetém soužití do detailu znají jeden druhého, a přesto - jak se ukazuje - existují v jejich životech pozoruhodná tajemství - nejen pro jejich okolí ale dokonce i pro ně samotné. Jak by to bylo krásné zavzpomínat na jistě nádherné dávné okamžiky, kdyby tu jen nebyla ta prokletá skleróza, která znemožňuje si je vybavit v jejich původní nesporné kráse! Když o tom tak přemýšlím, stále víc si myslím, že  čerstvě resuscitovaná (a přitom obsahově nezměněná) povídka Skleróza (původně publikována v lednu 2012) je jako dělaná k letnímu přečtení u odpolední nebo večerní kávy nebo čaje :-).

Přeji tedy všem krásné letní dny a příjemné počtení.

-------------------------------

P.S.: V neděli vyšlo jubilejní 550. číslo blogového týdeníku Nedělní miniglosy, které obsahuje výběr nejlepších miniglos z posledních 50 vydání, tedy cca za poslední rok. Pojďme si s humorným nadhledem společně připomenout, co se za poslední rok kolem nás všechno odehrálo: Nedělní miniglosy č.550 - výběrové vydání.

P.P.S.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě glos politického a společenského dění, podobných těm dnešním, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji a těším se zase brzy na shledanou.