Poznámka: Když jsem si už od května liboval, že každá neděle je krásně slunečná, netušil jsem, že se to takhle vymkne kontrole a dovedeme to až k historicky největším vedrům v naší zemi. Ani dnes ještě nebudu psát svůj pravidelný nedělní blogový příspěvek ve své "miniglosové kavárně" naproti pražské Bílé labuti. Protože ale i v rekordních vedrech běží naše společná fotografická výstava Viděno čtyřmi na dobřichovickém zámku, hodně času trávím právě na zámku nebo někde poblíž, takže i tentokrát vznikne náš tradiční nedělník mimo Prahu a spíš až ve večerních hodinách, kdy bude snad přece jen trochu snesitelněji. Myslel jsem, že do klidu poříčské kavárny se vrátím v červenci, poté, co naše výstava skončí, jenže výstava byla prodloužena až do konce července, tak se můj návrat do kavárenských prostor ještě o měsíc odkládá.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Po malé přestávce vás vítám u 829. čísla Nedělních miniglos, našeho vytrvale vycházejícího blogového nedělníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a už více než 17 let téměř každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v české i světové politice a společnosti.
Jak už jsem napsal, výstava fotografií VIDĚNO ČTYŘMI na zámku v Dobřichovicích nadále pokračuje a pokračovat bude nově až do 30. července. Výstavní sál a přilehlá zámecká chodba nabízí dohromady 103 obrazy, prostory jsou pro všechny návštěvníky volně přístupné každý den od 9 do 20 hodin. Tato akce zůstává hlavním bodem mého letního osobního programu, kterému třeba právě minulý víkend musely mimořádně ustoupit i Nedělní miniglosy, byť třeba tento týden už jsem na výstavu stihl dorazit jen dvakrát v průběhu pracovních dnů a navrch samozřejmě o víkendu. Na výstavě jsme měli několik vzácných návštěv z fotografických i nefotografických kruhů, a se zámkem jsme už splynuli tak organicky, že si nás místní lidé ani moc nevšímají a na zámku nás s klidným svědomím zamykají, aniž by věděli, jestli máme klíče, abychom se mohli dostat ven (naštěstí máme :-)). No a letní slunovrat (s přímým výhledem na západ slunce) jsem letos strávil s přáteli, což je asi dobře, protože poslední dva roky opravdu nepatří k mým oblíbeným dnům a visí na něm nepříjemná kletba, o které bych moc rád věřil, že už v původním významu s dopomocí moderní vědy a dobrých lidí pominula a odpovědné čarovné síly ji aspoň zčásti vzaly zpět.
V době od vydání posledních Nedělních miniglos jsem stihl publikovat čtyři nové články: Začal jsem článkem hudebním, ve kterém jsem připomněl umění britské violoncellistky Jacqueline du Pré, kterému byl bohužel osudem vyměřen jen krátký čas (článek jsem doprovodil odkazem na její skvělou interpretaci 1. věty violoncellového koncertu Edwarda Elgara). Vlastní zážitek z vlaku jsem přetavil v článek O střetu burana s Buninem (myslím, že moje vlastní preference v tomhle střetu je zřejmá). Pak jsem všem zdejším návštěvníkům mohl oznámit skvělou novinu o naší probíhající výstavě, že Pro velký úspěch prodlužujeme... :-). No a prozatím posledním zveřejněným článkem je mírně zobecněná reakce na současnou vlnu veder, úvaha O sochách na omezenou dobu. Z předešlého období ještě jednou připomenu obsáhlou fotoreportáž z vernisáže zmíněné dobřichovické výstavy, kde sice není tentokrát ani jedna moje vlastní fotka, ale podařilo se mi získat souhlas s publikací fotek osmi různých, leckdy slovutných fotografů z řad návštěvníků vernisáže.Příští týden se opět budu místy vyskytovat na dobřichovické výstavě. Jak už víte, průběžně upravuji svou informační stránku o výstavě, ve které už se dočtete např. o termínu třetí oficiální komentované prohlídky v sobotu 18.7., opět od 14:00.
Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a do dalšího týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli. No a když u toho už nebudou žhnout červnové a červencové čtyřicítky, budu jenom rád a myslím, že vy taky...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.