Poznámka: Dnes je v porovnání s normální nedělí všechno jinak: Místo v Dobřichovicích píšu dopolední úvodník ve Staňkově na Domažlicku a tentokrát nebudu mít ani svoje tradiční "úřední hodiny" ve své "kavárenské kanceláři" přímo naproti Bílé labuti od 14 do 17 hodin, takže budu muset výjimečně dopsat hlavní text ve večerním vlaku nebo - když cestou nebudou vhodné podmínky či nápady - dokonce až pozdě večer doma. Uvidíme, věřím, že k tradiční podobě neděle se snad už příští týden pokorně vrátím.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Po téměř svátečním, jubilejním a výběrovém vydání Nedělních miniglos č.800 z předminulé neděle jsme se před týdnem opět vrátili do úplně normálního nedělního režimu, takže i dnešní Nedělní miniglosy, náš tradiční blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už více než 16 let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v české i světové politice a společnosti, budou formátem i podobou standardní. Vítám vás dnes už u 802. vydání a na začátek se jako obvykle pokusím shrnout to, co mi právě končící týden přinesl.
I když se bederní oblast mé páteře v koalici s mou levou nohou dost neomaleně a výbojně pokusily hned po pondělním svátku výrazně omezit můj plánovaný bohatý týdenní program, nakonec se jim to zas tak moc nepodařilo. Pravda, mohli jste mě na těch akcích slyšet občas syknout, zasténat či zanadávat, ale nakonec se mi navzdory určitým protivenstvím podařilo své původní představy jakžtakž naplnit, takže jsem nakonec absolvoval i výstup do nejvyššího patra Jindřišské věže, kde ve čtvrtek večer proběhla autogramiáda Kláry Hášové a Davida Černého (takže od nich mám dvě nové pěkné knížky o Praze), stejně jako velmi mrazivou sobotní vycházku s Pražskými domy po pražských Vrchlického sadech a areálu Hlavního nádraží. No a na druhou polovinu víkendu jsem dokonce odjel i do Staňkova na narozeniny své maminky, což se mi ještě tak ve středu, ve čtvrtek zdálo ve spojení s vycházkou po Praze jako naprosté sci-fi. Tak uvidíme, kudy se budou věci ubírat dál, protože si tiše plánuji i nadále a jednotlivé položky plánu škrtám jen velmi, velmi nerad a když opravdu není zbytí.
V sobotu jsem se dozvěděl, že moje malá výstava Černobílá minima v Divadle Kámen na pražském sídlišti Invalidovna bude pokračovat i v lednu, tak pokud jste chtěli přijít na jednu ze tří plánovaných komentovaných prohlídek a nestihli to, určitě bude po Novém roce další společná šance. Stejně tak existuje i varianta, že vás po výstavě provedu individuálně, možnosti jsou po dohodě s vedením divadla skoro každý podvečer či večer podle aktuálního programu, jen to vyžaduje předem se se mnou domluvit.
V uplynulém týdnu jsem zveřejnil dva nové články: Prvním byla básnička Probuzení, která byla odrazem náznaku snad pozitivních zpráv, jichž se mi před nedávnem dostalo v oblasti, kterou pro sebe považuji za nejdůležitější. Ve čtvrtek jsem pak přidal fotoreportáž Je-li 17. listopad, musíme být na Národní třídě, kde jsem se pokusit zachytit pár střípků zajímavého dění ve svátečním centru Prahy i své přátele - fotografy, se kterými jsem se mohl na Národní ke své velké radosti sejít. Z předešlého období ještě jednou připomenu reportáž z pozoruhodného brněnského podzemí Brněnské vodojemy ze stativu a článek o netradičních a historicky, myslím, velmi zajímavých Porcelánových mincích z období velké inflace v Německu (1920 - 1923). No a vrátím se i ke své vlastní říjnové vernisáži v článku Momentky z výstavy a japonská přísloví.
V našem archívním okénku ještě jednou odkážu na článek Co mě (ne)těší na výročí listopadových událostí. Nově vás pak zase jednou zavedu do archivu svých dvou japonských cest, tentokrát se podíváme do neobyčejného chrámového komplexu Yamadera v článcích Chrámový komplex Jamadera - pro milovníky schodů a Z japonského fotoarchívu - Skalní chrám Yamadera. Jak vidím, vesele střídám anglickou a českou transkripci, ale v případě Yamadery - Jamadery snad žádná z té neučesanosti plynoucí záměna ani není možná.
Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a i do dalšího podzimního týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.