Porcelánové mince z období velké inflace v Německu (1920 - 1923)

V minulém týdnu jsem publikoval na blogu Malou mincovní hádanku: Ptal jsem se, z jakého materiálu byl vyroben vyfocený 25 pfennig z města Münsterberg (dříve město v pruském Slezsku, po válce přičleněné k Polsku pod názvem Ziebice). Správná odpověď je možná trochu překvapující: Mince byla totiž z porcelánu. Každý z nás asi intuitivně cítí, že není úplně normální dělat mince z porcelánu; však to taky byla dost nenormální doba, kdy právě pro takový nenormální krok vznikly souhrou neblahých důvodů vhodné podmínky. Pojďme si o těch podmínkách něco říct, než ukážu na fotkách pár různobarevných ukázek takových porcelánových mincí.

Na konci 1. světové války byl v poraženém Německu velký nedostatek kovu. Za války se jeho obrovská množství spotřebovala pro válečný průmysl a na výrobu zbraní a munice se zrekvírovalo prakticky vše, co šlo. Veškerý dostupný kov se využíval pro průmyslovou výrobu, na výrobu drobných mincí se ho ale nedostávalo. Zároveň hospodářské problémy začaly roztáčet spirálu tzv. velké inflace (především v letech 1920 až 1923), kdy vyrobit minci z kovu by znamenalo, že cena kovu velmi brzy překročí deklarovaný nominál mince. Chybějící oficiální kovové drobné oběživo se proto začalo nahrazovat nouzovými mincemi z nejrůznějších náhradních materiálů. No a právě v Německu (především v Sasku a Slezsku) měly velkou tradici tamější porcelánky, které se naopak po válce potýkaly z nedostatkem zakázek na svůj původní sortiment. Ukázalo se, že mince jdou z porcelánu dělat docela dobře a když je zrovna neroztlučete kladivem, slušně drží tvar i detaily nápisů a obrazů v ploše. Především velké zavedené porcelánky (Míšeň, Berlin) proto začaly chrlit drobné mince pro lokální potřebu jednotlivých měst, ale - jak uvidíme - zapojily se i drobné místní výrobny.

Jakmile byla provedena měnová reforma (15.11.1923 byla oficiálně zavedena tzv. Rentenmarka, která nahradila původní inflační marky v kurzu 1 RM = 1 bilion marek) a po stabilizaci Rentenmarky byla následně v roce 1924 zavedena říšská marka (Reichsmark). Stabilizace měny se projevila mimo jiné i v tom, že z oběhu byly velmi rychle vytlačeny porcelánové nouzové mince. Ano, existují i porcelánové "mince" s letopočtem 1924, ale ty už byly vyráběny jen jako "pamětní", které již oběhem vůbec neprošly. Během let 1920 až 1923 byly ale v lokálním peněžním oběhu četné druhy porcelánových mincí a dodnes jde o docela zajímavý a vyhledávaný sběratelský materiál. 

Sice nejsem žádný specialista na porcelánové mince, ale protože mě jako emeritního chemika vždycky zajímaly i různorodé materiály, ze kterých byly mince vyráběny, mám i pár ukázek německých porcelánových nouzových "ražeb". Pro dnešní článek jsem si např. připravil různé barvy použitého porcelánu.    

Jako první tu máme porcelán zelený, konkrétně nominál 1 marka, ročník 1921, ze slezského Waldenburgu (dnes Walbrzych v Polsku). 

    

 

Nejčastější v praxi používanou barevnou variantou  byl porcelán hnědý. Nominál 1 marka, ročník 1921 vyrobeno v míšeňské porcelánce (dodnes používaná značka zkřížených mečů), Bad Weixdorf Lausa (severní čtvrť Drážďan).

   

 

 

Ne zcela běžný černý porcelán, v tomto případě přímo pro Míšeň. Nominál 2 marky, ročník 1921, město Meissen 

 

Celá série v Sasku používaných nominálů byla vyrobena v hnědém porcelánu, od 20 pfennigů až po 20 marek, nominály 5, 10 a 20 marek mají zlacené okraje. Na obrázku nejvyšší dvacetimarkový nominál, vyrobeno v Míšni. 

Bílý porcelán, opět přímo město Míšeň (Stadt Meissen) i s pěkným městským znakem, 20 marek 1921 

Šedomodrý porcelán a 50 pfennigů z roku 1920 pro město Gotha. Vyrobila přímo místní porcelánka (uprostřed letopočtu můžete vidět její znak P zavinuté ve větším písmeni G). Až si budete někdy kupovat i u nás zdomácnělý gothajský salám, třeba se vám tohle durynské město vybaví :-). 

   

Černohnědý porcelán, 20 mark 1922, Schloss Comburg, s obrázkem tamního benediktýnského kláštera

    

 

 

A ještě jedna zajímavůstka na závěr: Můžete narazit i na mnohem starší porcelánové "mince", kupříkladu na tento porcelánový jednokrejcar z města Ulmu s letopočtem 1775. V tomto případě ovšem nejde o minci ale o žeton, který se jako mince jen tváří, dokonce není ani z uvedeného letopočtu, ale je až z konce 19. století, na starší si jen hraje. Ano, právě pro hraní byly tyhle starší "porcelánové mince" většinou určeny a používány. Charakter skutečných mincí jako např. výše zobrazené porcelánové mince z let 1920 až 1923 ovšem nemají. 

    

Tak co, nemáte doma taky nějakou porcelánovou minci po prababičce? Popravdě, už mi různí lidé ukazovali různé domácí poklady po předcích, abych jim řekl, jestli mají nějakou cenu, ale porcelánovou minci jsem v nich nikdy nenašel. I když to sem z Německa nemáme daleko, nebyl žádný důvod, aby se sem tyhle nouzovky určené výhradně pro místní trh dostávaly. V saských či slezských domácnostech se naopak, myslím, můžou dát najít celkem často, jsou celkem trvanlivé, určitě mnohem trvanlivější než třeba čistě zinkové protektorátní mince u nás.