Poznámka: Jako poslední dobou již obvykle, dopolední úvodník píšu doma v Dobřichovicích. Pak se přesouvám do Prahy, kde dopisuji hlavní miniglosový text v době cca mezi 14:00 a 17:00 hod., kdy zase "úřaduji", ve své "kavárenské kanceláři" přímo naproti Bílé labuti.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Několikrát během tohoto týdne jsem se dostal do "kvantové pasti": Měl (a chtěl) jsem být na dvou místech zároveň, ale bránila tomu - podle kvantové teorie - moje přílišná hmotnost. Potřeboval bych prostě něco shodit, asi tak na cílovou hmotnost 10-20 napsat další Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Vítám vás tedy už u 796. vydání, což naznačuje, že další velké jubilejní vydání NMg už ťuká na dveře :-).
V uplynulém týdnu jsem publikoval dva nové články: V prvním jsem vám několika obrázky představil svou novou, již od minulého víkendu nainstalovanou fotografickou výstavu Černobílá minima na pražské Invalidovně (pozor, Invalidovna není jen budova, ale taky sídliště), jejíž vernisáž vypukne ve čtvrtek 16. října od 18:00 v pražském Divadle KÁMEN. Je to výstava maličká: jediná místnost (divadelní kavárna) a pouhých devět černobílých obrazů, ale i tak věřím, že ve čtvrteční večer bude stát za to přijít se podívat. Ve druhém článku O volebních vítězstvích a prohrách jsem se vrátil k parlamentním volbám z minulého víkendu a zdaleka nejen k těm, protože jsem lehce zavzpomínal i na své úplně první "volby" z roku 1986. Z předešlého období mohu ještě jednou připomenout článek O posledním snímku, kde ukazuji poslední fotku pořízenou svým "měkkým" infračerveným filtrem Hoya, který jsem používal víc než 12 let a nedávno jsem si ho vlastnoručně rozbil, nebo Článek, který vlastně vůbec není o hadech, kde jsem na komentářích jednoho malého obyčejného příspěvku na sociální síti ukázal, jak může vzniknout obrovitá "černá díra", která si postupně přitáhne komentátory i čtenáře ze širokého okolí.
V našem archívním okénku dnes ještě jednou uvedu odkaz na básničku, které jsem dal v roce 2012 název Pro hebké sny, aniž bych tehdy věděl, že trvanlivost těch snů se bude počítat ne na týdny či měsíce, ale na desetiletí. Nově přidám článek, který má právě dnes SVOJE desáté narozeniny, text Zvracejme s rozmyslem, který ovšem nepatří do rubriky "Co jsem všechno zažil na posledním flámu", ale z nijak zvlášť bulvární rubriky o zajímavostech i záludnostech češtiny Jazykové hrádky.
I nastávající týden bude, zdá se, neobyčejně rušný. Jeho vrcholem bude, aspoň doufám, už zmíněná malá výstava mých fotografií v Divadle Kámen na pražském sídlišti Invalidovna, kde budete moci vidět devět velkoformátových (osm jich má delší stranu 70 cm a jedna dokonce celý metr) černobílých fotografií s minimalistickými rysy, fotek, které zatím ještě na žádné mé výstavě nevisely a připravil jsem je speciálně pro tuto akci. Těším se tedy na všechny, kdo se ve čtvrtek 16. října od 18:00 hod. přijdou podívat na vernisáž výstavy, kde budu samozřejmě přítomen já i paní kurátorka Lucie Váchová. Ale zajímavý bude, věřím, i můj sobotní výlet do Drážďan, ze kterého se mi snad podaří vrátit natolik včas, abychom se tu mohli zase v neděli setkat u Nedělních miniglos.