V minulém týdnu jsem publikoval na blogu Malou mincovní hádanku: Ptal jsem se, z jakého materiálu byl vyroben vyfocený 25 pfennig z města Münsterberg (dříve město v pruském Slezsku, po válce přičleněné k Polsku pod názvem Ziebice). Správná odpověď je možná trochu překvapující: Mince byla totiž z porcelánu. Každý z nás asi intuitivně cítí, že není úplně normální dělat mince z porcelánu; však to taky byla dost nenormální doba, kdy právě pro takový nenormální krok vznikly souhrou neblahých důvodů vhodné podmínky. Pojďme si o těch podmínkách něco říct, než ukážu na fotkách pár různobarevných ukázek takových porcelánových mincí.
Na konci 1. světové války byl v poraženém Německu velký nedostatek kovu. Za války se jeho obrovská množství spotřebovala pro válečný průmysl a na výrobu zbraní a munice se zrekvírovalo prakticky vše, co šlo. Veškerý dostupný kov se využíval pro průmyslovou výrobu, na výrobu drobných mincí se ho ale nedostávalo. Zároveň hospodářské problémy začaly roztáčet spirálu tzv. velké inflace (především v letech 1920 až 1923), kdy vyrobit minci z kovu by znamenalo, že cena kovu velmi brzy překročí deklarovaný nominál mince. Chybějící oficiální kovové drobné oběživo se proto začalo nahrazovat nouzovými mincemi z nejrůznějších náhradních materiálů. No a právě v Německu (především v Sasku a Slezsku) měly velkou tradici tamější porcelánky, které se naopak po válce potýkaly z nedostatkem zakázek na svůj původní sortiment. Ukázalo se, že mince jdou z porcelánu dělat docela dobře a když je zrovna neroztlučete kladivem, slušně drží tvar i detaily nápisů a obrazů v ploše. Především velké zavedené porcelánky (Míšeň, Berlin) proto začaly chrlit drobné mince pro lokální potřebu jednotlivých měst, ale - jak uvidíme - zapojily se i drobné místní výrobny.
Jakmile byla provedena měnová reforma (15.11.1923 byla oficiálně zavedena tzv. Rentenmarka, která nahradila původní inflační marky v kurzu 1 RM = 1 bilion marek) a po stabilizaci Rentenmarky byla následně v roce 1924 zavedena říšská marka (Reichsmark). Stabilizace měny se projevila mimo jiné i v tom, že z oběhu byly velmi rychle vytlačeny porcelánové nouzové mince. Ano, existují i porcelánové "mince" s letopočtem 1924, ale ty už byly vyráběny jen jako "pamětní", které již oběhem vůbec neprošly. Během let 1920 až 1923 byly ale v lokálním peněžním oběhu četné druhy porcelánových mincí a dodnes jde o docela zajímavý a vyhledávaný sběratelský materiál.
Sice nejsem žádný specialista na porcelánové mince, ale protože mě jako emeritního chemika vždycky zajímaly i různorodé materiály, ze kterých byly mince vyráběny, mám i pár ukázek německých porcelánových nouzových "ražeb". Pro dnešní článek jsem si např. připravil různé barvy použitého porcelánu.
Jako první tu máme porcelán zelený, konkrétně nominál 1 marka, ročník 1921, ze slezského Waldenburgu (dnes Walbrzych v Polsku).
Celá série v Sasku používaných nominálů byla vyrobena v hnědém porcelánu, od 20 pfennigů až po 20 marek, nominály 5, 10 a 20 marek mají zlacené okraje. Na obrázku nejvyšší dvacetimarkový nominál, vyrobeno v Míšni.
Bílý porcelán, opět přímo město Míšeň (Stadt Meissen) i s pěkným městským znakem, 20 marek 1921
Šedomodrý porcelán a 50 pfennigů z roku 1920 pro město Gotha. Vyrobila přímo místní porcelánka (uprostřed letopočtu můžete vidět její znak P zavinuté ve větším písmeni G). Až si budete někdy kupovat i u nás zdomácnělý gothajský salám, třeba se vám tohle durynské město vybaví :-).
Černohnědý porcelán, 20 mark 1922, Schloss Comburg, s obrázkem tamního benediktýnského kláštera
Tak co, nemáte doma taky nějakou porcelánovou minci po prababičce? Popravdě, už mi různí lidé ukazovali různé domácí poklady po předcích, abych jim řekl, jestli mají nějakou cenu, ale porcelánovou minci jsem v nich nikdy nenašel. I když to sem z Německa nemáme daleko, nebyl žádný důvod, aby se sem tyhle nouzovky určené výhradně pro místní trh dostávaly. V saských či slezských domácnostech se naopak, myslím, můžou dát najít celkem často, jsou celkem trvanlivé, určitě mnohem trvanlivější než třeba čistě zinkové protektorátní mince u nás.







No myslím si, že ty míšeňské budou mít v dnešní době mnohem větší cenu než byla jejich nominální hodnota v době vzniku. Ačkoliv jsem v míšeňské porcelánce byla a prošla i jejich muzeum, na mince jsem tam nikde nenarazila, a to tam měli i věci které se vyrábí dnes, včetně porcelánových funkčních varhan .....
OdpovědětVymazatNo vida, nedá se nic dělat: Když na porcelánové mince není možné narazit v Míšni, musí se na ně narazit aspoň u Čerfa :-).
VymazatZajímavé říci, že ten pětník je pravá Míšeň...
OdpovědětVymazatLezarts
OdpovědětVymazatNějaký kousek z Míšně bych asi doma našla, ale minci určitě ne :-)
Jen mě udivuje, že se tento materiál nebyl pro výrobu platidla příliš křehký?!
Kupodivu většinou to vydrželo. Čím obyčejnější mince, tím menší průměr. Ale dělaly se i poměrně velké "koláče" v podobě upomínkových porcelánových medailí, ale to je zase trochu jiná písnička.
VymazatJako původem silikatnik se zaměřením na keramiku bych to měl poznat..no nepoznal, dobrá simulace
OdpovědětVymazatStačí nechat je upadnout na dlažbu :-).
VymazatMně by zajímalo, jak snadný nebo složitý je takovou minci prasknout...
OdpovědětVymazatNezkoušel jsem to, ale myslím, že stačí poklepat malým kladívkem :-).
VymazatTu vaši soutěžní minci jsem si našel, ale už jsem nehledal souvislosti. A vida, jsou nadmíru zajímavé, díky za text.
OdpovědětVymazatRádo se stalo. Je to docela pěkná historická zajímavůstka a moc se o tom nemluví. Mimochodem, ve stejné době se rozvíjejí i první masivnější ražby z hliníku, protože jeho výroba tehdy obrovsky zlevnila a na kulky se použít nedal :-).
Vymazat