Už odedávna nemám rád 2. leden. Zatímco Vánoce miluju, těch pár dalších dní do silvestra mám rád, z Nového roku bývám na rozpacích, právě 2. leden je pro mě doslova symbolem všeho, na co se netěším: To nejhezčí ze zimy jako by už v ten den bylo za mnou (podotýkám, že jsem nelyžař) a přede mnou je dlouhé, chladné a po většinu času i tmavé čekání na jaro, zároveň to bývá první pracovní den po vykolejeném a uvolněném čase konce roku. Na mě je to prostě příliš rychlý sešup; kolem 5. nebo 6. ledna už se s tím, že Nový rok symbolicky nově rozdal povětšinou staré karty, vyrovnávám lépe, ale 2. ledna ještě s neodvratitelným pádem do obyčejnosti příštích dnů nejsem ani zdaleka vyrovnaný, nebývám zrovna zábavný společník, doma v brlohu si temně mručím a po skříních a šuplících hledám, kam jsem ve vánočním ruchu založil životní optimismus.
Na začátku podzimu vyhlásila americká fotogalerie PhotoPlace Gallery své nové chystané výstavní téma, jako to už velmi dlouho dělá každý měsíc: "Filling the Frame", nepříliš poeticky přeloženo "Vyplňování rámu". Téma celkem nafukovací, přece každá fotka je svým způsobem vyplněním prostoru rámu. Organizátoři napověděli jen to, že hledají "vrstvené kompozice, protínající se objekty, překrývající se linie, vzory a textury, které záměrně vyplňují prostor a provokují náš smysl pro vizuální harmonii". Už je vám to jasnější? Ale na dlouhé přemýšlení není čas, rytmus galerie je systematický a neúprosný: cca 3 měsíce se sbírá materiál od fotografů z celého světa, kteří projeví zájem o vyhlášené téma, 1 měsíc probíhá vyhodnocování a výběr 35 fotek pro vlastní výstavu (plus dalších 45 obrázků pro on-line verzi výstavy a výstavní katalog), další měsíc se výstava fyzicky připravuje, následující měsíc probíhá. Každý měsíc se celé soukolí posune o jedno vyhlášené téma dopředu, takže za rok se odehraje 12 tematických výstav a funguje to tak už roky. Kdysi mi tuto galerii doporučila jedna americká známá (taky fotografka) z čistě praktického důvodu: Za prodané vystavené fotky si prý galerie strhává jen cca třetinu, zatímco u jiných galerií to bývá polovina i víc. No jo, jenže abyste se mohli zajímat o prodávání, musí být vaše fotka napřed do kolekce vybraná, což nebývá nic jednoduchého, protože do výstavního sálu se vejde jen 35 kousků velikosti 16x20 palců (cca formát 40x50cm).
Když jsem si přečetl téma Filling the Frame, vzpomněl jsem si na jednu fotku, kterou jsem pořídil na jaře na pražském hlavním nádraží, představil jsem vám ji ve speciálním blogovém článku a dal jí (i článku) název Obraz, který přerostl svůj rám, ta by se možná do vyhlášeného tématu dost dobře hodila. Jenže - dá se u porotců slovutné fotogalerie očekávat, že budou naladěni na podobnou notu slovně-obrazových hříček? Základní soutěžně-výstavní balíček stojí přijatelných 35 dolarů a může obsahovat až pět fotografií, tak jsem zahledal v archivu a ke svému "rámovému favoritovi" jsem ještě další čtyři fotky přidal. Předevčírem mi přišla informace, že jednou z fotek, které si galerie pro výstavu vybrala, je i moje fotka Struktura okna, která je právě teď shodou okolností součástí mé malé výstavy Černobílá minima v Divadle Kámen na pražské Invalidovně (výstava byla nakonec prodloužena až do ledna a ještě určitě v prosinci vyhlásím jeden oficiální lednový termín veřejné komentované prohlídky).
Asi letos zcela výjimečně vezmu 2. leden na milost, protože výstava Filling the Frame v dalekém americkém Vermontu právě ten den začíná podvečerní vernisáží, tak se mohu opájet nadějí, že by to mohlo být pro dění nového roku dobrou předzvěstí věcí příštích. Koneckonců - budu-li na svém nezadatelném právu být na začátku roku otrávený z nastupujícího chladného bezčasí trvat, 3. ledna je taky den, že? :-)
Kdo by si chtěl prohlédnout všechny pro výstavu vybrané fotografie, najde je na následujícím odkazu: PhotoPlace Gallery - Filling the Frame
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.