Obraz, co přerostl svůj rám

Za dnešním obrázkem jsem vyrazil cíleně. V jednom křídle historické Fantovy budovy Hlavního nádraží v Praze totiž ve slunečných březnových podvečerech promítala protilehlá vysoká okna svůj obraz nasvícený právě zapadajícím sluncem na jinak nepříliš vábně vypadající stěnu. V neděli, kdy začínalo jako každý rok moje soukromé jaro, jsem byl v jedné ze zdejších kaváren na moc zajímavé vernisáži fotek Martina Skřivánka a měl jsem příležitost vidět, jaké ornamenty dokázalo světlo v chodbách vykouzlit. Vzal jsem si tedy v pondělí s sebou do práce foťák a při cestě z práce v době těsně před západem slunce jsem se do Fantovy budovy vrátil. Prošel jsem si všechna zákoutí nasvícené chodby a vybral jsem si tu část zdi, do které byl zasazen hnědý rám. Bůhví, co měl ve skutečnosti orámovávat; mě každopádně hned napadlo, že by to mohl být rám sluncem vytvořeného světelného obrazu, jen je prostě ten obraz o něco větší než rozměr rámu, takže se do něj nevejde a světlo na všech stranách rámu přetéká.

Ještě jsem pár minut počkal, říkal jsem si, že by nebylo marné zachytit v obraze i stín postavy nějakého kolemjdoucího nebo přímo jeho, ale lidí touto chodbou chodilo jen málo a všichni byli navíc až neuvěřitelně ohleduplní a když viděli, že fotím, těsně přede mnou se vždy uctivě zastavili, aby mi náhodou nevstoupili do záběru, a já jim za to s trochu škrobeným úsměvem děkoval :-). Jedinou výhodou té několikaminutové prodlevy tak byla skutečnost, že světlo postoupilo i za pravý okraj rámu, kde původně byl jen stín, a poněkud tak vylepšilo proporce obrázku.

Na facebooku jsem hotovou fotku zveřejnil s popiskou "Obraz, který se nevešel do svého rámu", což je sice věcně pravda, ale jako název pro fotku jsem si představoval něco se širším významem a ani rytmicky mi původní titulek moc neseděl a bylo jasné, že "to není ono". Tak jsem to nechal podle svého lenivého zvyku trochu odpočinout a večer se zčistajasna samo od sebe zablýsklo řešení přesně podle mého gusta: Obraz, co přerostl svůj rám. Světlo vytvářející obraz má v takovém názvu mnohem aktivnější roli, nechce se do existujícího rámu jen submisivně vecpat, naopak, bohatýrsky ho přerůstá a je na to hrdé :-).

"Obraz, který přerostl svůj rám", je podle mého díky lepšímu rytmu možné použít i jako verš v nějakém kousku v řeči vázané. Už jsem si dokonce něco zkoušel načrtnout, ale vzhledem k chronickému nedostatku té správné poetické inspirace jsem zatím dal dohromady jen velmi mizerné verše, které bude třeba od základu odstřelit jako Stalinovu sochu a vystavět celé znovu, aby se vám - zdejším čtenářům - mohly někdy v budoucnu dostat na oči. 

Snad vám dnes i samotný obrázek bude stačit :-).