Brněnské vodojemy ze stativu

Na jaře jsem už zde na blogu psal o své návštěvě úžasných brněnských vodojemů a ve svém tehdejším článku Brněnské vodojemy na Žlutém kopci jsem sice ukázal pro mě netradičních 18 (!) obrázků, které místní čtenáře docela zaujaly, ale zároveň jsem jasně uvedl, že mi nezbývá nic jiného, než se do této pozoruhodné památky vrátit ještě jednou se stativem, protože bez něj výsledek vzhledem k míře osvětlení vnitřních prostor za moc nestál. Fotky byly zajímavé tím, že ukazovaly krásné místo, to ano, ale to ještě automaticky vůbec neznamená, že je fotka dobrá, pokud nepřihodí do ohně své vlastní polínko kvality. Šlo opět jen o cestu "na otočku" (Dobřichovice - Brno - Dobřichovice) s asi tříhodinovou návštěvou tří objektů vodojemů, protože i když tehdy bylo ještě září (tady vidíte, jaký mám skluz ve zpracování a zveřejňování fotek) podmínky byly toho dne naprosto šílené - celý den intenzivně lilo a nejvyšší denní teplota nepřesáhla hranici 10 stupňů, prostě babí léto jako vyšité. A tak jsem zažil paradoxní skutečnost, že se ten den přicházeli zmáčení turisté do vodojemů schovat před vodou a taky aspoň trochu ohřát, protože ve vodojemech bylo asi o 5-6 stupňů tepleji než venku.

Rovněž jsem se opět po nějaké době vybavil vypůjčeným hodně širokoúhlým objektivem, který by mi dal možnost fotit z nevelkého odstupu i rozlehlé prostory. Ještě jsem se u pokladny pro jistotu zeptal, jestli nemají něco proti focení ze stativu, a neměli nic, jen mě požádali, abych při práci se stativem moc neomezoval skupiny s průvodcem a případné samostatné návštěvníky. Vyřešil jsem to tak, že jsem všem (nemnoha) návštěvníkům které jsem potkal, nabídl, aby - pokud bych jim nějak překážel v jejich focení nebo dokonce v pohybu - mi to neváhali povědět a já zmizím za nejbližším sloupem (z tohoto pohledu je vnitřek vodojemu velmi dobře vybaven, protože se v tom "slouporojení" většinou schováte celkem snadno). 

Pojďme už tedy rovnou na fotky, protože o historii vodojemů už jsem se trochu zmiňoval v jarním článku (odkaz nahoře); psaných poznámek k fotkám dnes bude jen docela málo :-). 

 

Vodojem č.2: 

Bohužel zatímco na přelomu března a dubna byl tento vodojem plný louží, ve kterých se krásně odrážely nasvícené stropy a sloupy, během léta voda z podlahy zcela zmizela a s ní i neobyčejně efektní původní zrcadlení. Co tedy dělat jiného než prohlásit i druhé kolo fotek z tohoto vodojemu jen za prozatímní? :-)  

 

 

 

  

 

 

 

Vodojem č.1:

V nejstarším z vodojemů, zprohýbaném nejmíň jako lošák, naopak kombinace stativu a hodně krátkého ohniska objektivu, myslím, výsledku napomohla, protože se do obrazu dostalo více všudypřítomných oblouků i netradiční boční průhledy.. 

 

 

 

 

    

 

Přiznávám, především kvůli této fotce jsem se do vodojemů vrátil (protože bez stativu prostě v rozumné kvalitě udělat nešla) asi půl hodiny jsem pár dalším turistům trochu překážel přímo u vstupu do vodojemu (během té doby jsem třikrát balil a uhýbal a pak zase vše rozložil). Ale výsledná fotografie mě potěšila, protože je už SKORO taková, jakou jsem si ji představoval. ještě mi chybí správný a přiléhavý název, vyzkoušel jsem už kdeco, ale zatím to ještě nebylo ono. Chce to prostě dostatek času a název se odhalí sám.

  

  

Vodojem č.3:

V největším a nejmladším vodojemu by se naopak nějaké ty "stínové postavy" v kompozičně správných místech docela hodily, ale neměl jsem na ně moc štěstí. Tak jsem chtěl aspoň zachytit cosi jako moderní podobu antického chrámu s mohutným sloupovím, vedle něhož si připadáte trochu jako "zajíček ve své jamce".  

 

  

Upřímně si myslím, že jedna docela vydařená fotka ze dvou celodenních brněnských návštěv a celkem skoro šesti hodin focení je dost slušná efektivita, ale nemůžu vyloučit, že ambicióznějším fotografům by podobná bilance nepřipadala moc potěšující. Ale nebudeme házet flintu do kouzelníka Žita.

To je přece jasné, že jsme v brněnských vodojemech nebyli na fotonávštěvě naposledy, že? :-)