Tak nám úředně vrátili hodinu, kterou jsme jim zapůjčili na jaře, pochopitelně bez úroků a to ještě můžeme být rádi za to, že nám taky čtvrtinu neukousla inflace, s investicemi je to teď prostě těžké. Každopádně těsně po změně času a po státním svátku se opět scházíme u Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu". Nedávné mimořádně rozšířené výběrové jubilejní číslo (Nedělní miniglosy č.700) dnes v textu úvodníku připomínám naposledy, protože jsme už přece jen "o pětku dál", a počínající osmá stovka vydání našeho nedělníku, který jen s několika drobnými mezírkami vychází s železnou pravidelností už déle než 14 let, se již plně emancipovala.
Patnáct let života, víc než 2500 autorských článků a asi dvakrát tolik vlastních fotografií - to vše obsahuje můj žánrově velmi pestrý osobní blog. Jsem moc rád, že jste si sem přišli počíst, a věřím, že tu najdete něco, co vám udělá radost. Krásné dny přeje Petr/Čerf.
neděle 29. října 2023
Nedělní miniglosy č.705
V
době od vydání zatím posledních Nedělních miniglos jsem toho na blogu moc nestihl ani jako publikující ani jako čtenář; v týdnu vyšel jediný článek o dávném období, když jsem večery trávil - považte! - také přepisováním knih, Z mého pražského skriptoria. Mohu ale ještě jednou připomenout předchozí rozsáhlou reportáž, lemovanou krásnými náhodami, Moje podzimní cesta za malířkou Zdenkou Braunerovou, nebo naopak velmi nerozsáhlé haiku nenápadně přilípnuté (děkuji za inspiraci ze strany vašich zákonných přílepků, milí poslanci a milé poslankyně) k článku Srdce vyrazí oslavit přestupný rok do světa. Z velmi hlubokého archivu dnes
stylově povytáhnu jednu z nejstarších básniček na tomto blogu, kterou jsem napsal k příležitosti svátku založení Československa před 14 lety, a aby to nebyl příliš depresivní konec dnešního úvodníku, přidám ještě "z mělčího archivu" přesně 4 roky starou vzpomínku, kterak mě někteří lidé z mého okolí považovali za někoho, kým jsem nebyl, což se sice dodnes děje běžně, ale už nikdy to od té doby nemělo takovou brizanci - O silvestrovském estébákovi.
Přeji všem milým čtenářům Nedělních miniglos, aby se co nejrychleji srovnali s drobným časovým posuvem a moc se těším na další setkání - tentokrát už v listopadu. Ať se vám v příštím týdnu daří vše, na co sáhnete, i to,
na co byste si sáhnout přáli.