Kdysi jsem to v jedné facebookové diskusi pořádně schytal od dávné blogové známé, se kterou jsme skoro vždy byli (a nadále jsme) na názorové kordy, jakmile šlo o nějaké společenské nebo politické téma, že se mi to snadno mluví, když jsem "tak zazobanej, že si můžu jezdit do Japonska", takže se pak logicky nedokážu vcítit do pozice lidí, kteří se jen taktak protloukají, pročež mají logicky zdravé a pokrokové názory, které jsou samozřejmě v protikladu s těmi mými odpudivými. Musel jsem se tehdy jen usmát a vzpomenout si na své "vědecké období", kdy jsem byl postgraduálním studentem a zároveň pracovníkem Akademie věd. Dva a půl roku jsem tehdy fungoval všelijak, za svůj mládenecký pronajatý pokojík jsem dal "větší půlku" platu a ta druhá, menší, pokryla jen to opravdu nejnutnější, takže nějaká větší povyražení prakticky nepřicházela v úvahu a žil jsem vcelku asketickým životem, jak se na začínajícího vědce sluší a patří.
K mým tehdejším koníčkům patřily mince, tedy ani tak ne mince samotné, na které se ze skromného vyvědátorovaného výdělku pochopitelně nedostávalo, jako spíš nejrůznější informace o nich. Stal jsem se tenkrát členem České numismatické společnosti, protože na jejím tehdejším ústředí v Podolí byla skvostně vybavená knihovna, kde bylo možné najít a vypůjčit si spoustu tematické literatury z celého světa a občas se přimotat do zajímavé odborné diskuse s opravdu slavnými českými numismatiky, o kterých se dnes člověk dozvídá už jen v dějepisu a z wikipedie, kteří si k tehdejšímu knihovníkovi, "sekretáři" a vůbec dobré duši společnosti, panu Bošinovi, chodili popovídat a popít kávu.
Pokud to bylo možné a nešlo o nějaké vzácné starodávné numismatické tisky, půjčoval jsem si knihy domů na prostudování a místy jsem narazil na publikace, které bych si za jen trošku normálních poměrů koupil do své knihovny, protože bylo zřejmé, že se k nim budu potřebovat vracet. Jenže... pořídit v našich krajích začátkem devadesátých let třeba katalogy francouzských mincí od Victora Gadouryho, to bylo prakticky nemožné, objednat si je z Francie bylo daleko za horizontem mých tehdejších možností a popravdě - neměl jsem tenkrát ani na to, abych si celou knížku nechal okopíroval, i tahle technika byla u nás tou dobou v plenkách, aspoň tedy ta pro veřejné použití. Protože jsem ale chtěl mít informace z knížky pořád doma při ruce, nezbylo mi nic jiného, než si zahrát na středověk a knížku si docela normálně ... opsat.
Tenhle silný kostičkovaný sešit obsahuje opsaného celého "Gadouryho", tedy kompletní katalog francouzských mincí skoro od Francouzské revoluce až do roku 1973.
Páni! Tos tedy projevil skutečně železnou trpělivost a pořádný zápal. Koukám správně, že ta kniha má 360 stránek?
OdpovědětVymazatFinanční poměry ve vědě se každopádně za ta léta ani trochu nezměnily. Zaplať pánbůh, že se aspoň zlevnilo to kopírování :-)
Myslím, že tak rozsáhlé to vydání nebylo, to bych opisoval ještě teď :-). Kopírování se pěkně rozvinulo, s tím jsme byli po listopadové revoluci hodně pozadu, protože možnost veřejně kopírovat cokoli by musela v 80. letech zaříznout totalitní systém i bez Národní, bez Letné a bez Václava Havla :-).
Vymazat'Lezarts
OdpovědětVymazatSběratelská vášeň, či vášeň zvídavosti, dokáže divy:-)
Minulý we. jsem si to opětovně ověřila na mezinárodní výstavě lastur.
Vlastně i já jsem si v začátcích mého koníčku, (patchworku) okusoval podobné praxe. Jen jsem nemusela opisovat celé knihy. Stačilo už jen okopírovat potřebnou stránku, nebo vytisknout fotokopírkou.
Mrkla jsem do mé dílny a zjišťuji, že jsem taky naplnila, pro změnu, několik šanonů mojí vášní k textilním umění. V knihovně se mi na několika policích těsní patřičná literatura a časopisy k tématu.
Jak se ukazuje, sběratelská vášeň může být funkční i bez samotného sbírání vlastních předmětů, často postačuje pouhé sbírání informací o nich :-).
VymazatTo sis tedy opravdu vyhrál! ;-)
OdpovědětVymazatJsem docela rád, že se to zachovalo, člověka to snad může vést k jisté míře pokory :-).
VymazatJsem rád, že žádný katalog na staré pohlednice neexistuje.
OdpovědětVymazatAle čtverečkovaný papír i mne stále nepřestává fascinovat.
Staré praktické pravidlo numismatiků říká: Chceš-li, aby se zvýšily ceny toho, co sbíráš, napiš a vydej k tomu speciální katalog :-).
VymazatV detstvi jsem sbiral vse mozne, ale nesystematicky...Mince jsme kopirovali na papir tupou stranou tuzky..
OdpovědětVymazatAno, tím jsem taky začínal, ještě možná ty artefakty budou někde na půdě :-).
VymazatBrní mě ruka jen z pouhého pomyšlení na to předlouhé opisování. :-)
OdpovědětVymazatMě už teď taky. Ale považuji to mimo jiné za doklad, že má tvrdohlavost je už staršího data a nemá přímou souvislost se stárnutím :-).
VymazatTo jsou skutečné artefakty, ty bych nedala z ruky, originální krásné dílo!
OdpovědětVymazatAbsolutní ceny už samozřejmě po těch letech neplatí, ale relace mezi nimi bude podobná jako kdysi, to se pořád dá prakticky využít :-).
VymazatSpis je skoda, ze tve mnisske dilo zustalo c archivu! Ja bych si ho vystavila aspon na dohled, abych si mohla vzdy pripomenout, na co vsechno jsem kdy mela trpelivost:)
OdpovědětVymazatJen aby se ve skriptoriu po vzoru Ecova Jména růže nezačaly dít divné věci :-).
VymazatTaky jsem takto pořizovala náčrty ke drátkování. Knížka byla tenká a moje vášeň k drátkování neutišitelná. Ač nevládnu kreslením, dá se i poletech poznat, kudy vést drátek, aby to bylo zhlédnutelné. Jo a ještě si vzpomínám, že jsem opsala celou knihu o útoku na Berlín, na název si teď nevzpomenu. Vypsala jsem si ruku, ale stáří mi písmo docela zmršilo, psaný projev je mizerný...
OdpovědětVymazatJá dokonce svého času tyhle zápisky aktivně používal a určoval jsem podle nich francouzské ražby. To až tak v posledních deseti letech dávám přednost internetu.
VymazatDoby, kdy se ještě nedalo běžně kopírovat a některé věci ani půjčit, si dobře pamatuji. Kdysi jsem si takto opsal noty klavírní skladby Exodus od Ernesta Golda.
OdpovědětVymazatNo jo, dnes, když má skoro každý nějakou kopírku doma na stole, se to špatně představuje.
VymazatJá takhle opisoval pro sebe a kamaráda (s kopírákem) knížku o broucích, které jsme spolu sbírali - ofšem na psacím stroji předválečné výroby, protože jinak by si kamarád moc nepočetl.
OdpovědětVymazatKdysi jsem takhle na stroji s pěti kopíráky přepisoval určenou část Orwellova románu 1984. Nedávno jsem byl na divadelním představení na motivy té knihy a režisér se ptal diváků, kdo z nás román četl, tak jsem muset připustit nejen, že jsem ho četl, ale dokonce že jsem ho napsal :-).
VymazatJaj, tohle velké opisování bylo malé peklo :-) Jenže, když to člověk chtěl mít doma a po ruce, nic jiného nezbývalo. Dobrý level bylo také rýsování tuší do laboratorních prací a následné vpisování textu na stroji - a někdy ještě přes kopíráky, jak je zmiňováno výše. Na tom nesměla být chyba nebo šmouha a nikdy se to nepovedlo na první dobrou :-D To pak u toho padala velmi peprná slova!
OdpovědětVymazatPráci s tuší jsem opravdu nesnášel, to nebylo nic pro mě. Jakmile to šlo, přešaltroval jsem k permanentním černým fixům :-).
Vymazat