Viděl jsem kdysi film pro pamětníky, který se odehrával v čerstvě otevřeném obchodním domě Bílá labuť. Jedna ze scén toho filmu se ve skutečnosti už asi nikdy neodehraje: Do směny totiž houfně nastupoval doslova dav prodavaček (omlouvám se, nestihl jsem si v té konkurenci všimnout, zda i nějaký prodavač, ale tenhle článek míří jiným směrem než je genderová vyváženost). Na tom filmu je předevšm úžasná ta viditelná touha tehdejších prodavačů obsloužit zákazníka tak, aby byl spokojený. Když se snažím porovnat ten dávný filmový snímek se současností, dopadá to pro současnost (alespoň tedy v mých očích) prachbídně. Většinou na podobné prodavače ani nenarazíte. Doba totiž, zdá se mi, postupně spěje k plné samoobslužnosti.
Nemyslím si, že bych měl nějakou fóbii z přístrojů. Počítač je mým kumpánem prakticky od rána do noci, zvládnu si nechat udělat od automatu kávu i vybrat si peníze z bankomatu a ve vlaku jsem si zatím ani jednou nespletl tlačítko otvírání dveří se záchrannou brzdou. Přesto - mám-li si vybrat, jestli mě obslouží člověk nebo (v tom lepším případě) mluvící samoobslužná krabice, dávám přednost jedinci mého druhu. Mohu s ním letmo promluvit, můžu s ním navázat oční kontakt, můžu se na něj povzbudivě usmát, stejně jako on na mne. Zato u neosobní krabice nabité levnou elektronikou nestihnu ani postřehnout, jestli je také vybavena nějakým okem, aby mohlo dojít k očnímu kontaktu, a už mě plechový hlas nějak plísní: Tohle sem nedávej, dej to jinam, tohle nemačkej, zmáčkni támhleto, utrhni si stvrzenku, nezdržuj a konečně už vypadni, čekají tu další ve frontě podobné té na Everestu, když je zrovna pěkně.
Přechod od klasických starých obchodů s pultem, kde jste museli nahlas říkat své požadavky, aby je ti za vámi mohli hned polapit a ohodnotit, k běžným samoobsluhám mi přišel celkem přínosný: Co si chci vybrat (je-li tedy z čeho), vím většinou nejlépe sám, a nikoho dalšího k tomu tedy nepotřebuji. Naopak nevidím důvod, proč bych se měl ve svém volném čase učit na pokladního ze zmatečného obrázkového návodu zjevně dělaného někým, kdo nepředpokládá, že do obchodu mohou přijít i návštěvníci, kteří umějí číst. Proč se mám sakra potýkat se samoobslužným "odbavovačem" na letišti, když létám jednou za uherský rok a místní specialisté za okénky jsou proti mně v odbavování někým jako Bobby Fischer v šachu?
Zatímco v obchodě máte permanentně za zadkem dva nenápadné muže v černém, kteří vás sledují, jestli náhodou nepopouštíte uzdu své kleptomanské vášni, na prodavače (čest výjimkám i celým oborům, kde ještě vysoká kvalita přetrvává), který by byl schopen s něčím poradit, abyste vzali sherlockovskou lupu. Jak mi druhdy bezelstně řekl jeden vyplašený mladík v "obchodě obuví": "Já nic nevím, já tu jenom prodávám!" Vypadá to, že zbožíznalství jako obor se už nejspíš moc nepěstuje, taky kdo by se s něčím takovým zdržoval, když všechny informace jsou stejně k mání na internetu a budete-li chtít, umělá inteligence vám je ochotně zajódluje basbarytonem ve fis moll. No a když potřebujete radu a v dohledu právě není nikdo, kdo by vám ji dokázal poskytnout, máte přece ještě po vzoru internetových fór šanci zeptat se zkušenějších zákazníků - se všemi přínosy i riziky, které z toho plynou; třeba se vám pak podaří vybártrovat radu, která šunka ze široké nabídky je nejjemněji dušena, za vzácnou informaci, kde jsou po nočních úpravách regálů nově dislokovány tavené sýry.
Říkám si, že bychom ovšem neměli v oboru samoobslužnosti setrvávat na půli cesty: Proč si třeba jako zákazníci nemůžeme salámy svého srdce i sami nakrájet, látku na nové šaty utkat z vlastnoručně připraveného přírodního vlákna, hovězí na rodinný hamburger sami namlít poté, co jsme si ho vlastnoručně upravili v automatickém zkřehčovači? Ostatně otrlejší zákazníci by možná přivítali i to, kdyby si mohli v nějakých přísupermarketových prostorách příslušnou krávu sami ulovit a rozbourat, v jednom růžku si pro strýčka příhodu chovat pár zámotků bource morušového a kýženého kila rajčat na salát se dobrat poslední dobou stále oblíbenější metodou samosběru.
Když jsem dnes odcházel z nádražní prodejny potravin slavnostním špalírem poblikávajích samoobslužných pokladen, usoudil jsem, že své veskrze předválečné iluze o tom, jak by měl vypadat vztah mezi obchodníkem a klientem ve 21. století, mohu s klidným srdcem odložit.
Však mi taky hned pokladna oznámila, že v taškové zóně je neočekávané zboží.
Velmi dobře napsané. Mění, co dodat. Máš skvělý i sloh.
OdpovědětVymazatDěkuji, o tomhle se píše dobře :-).
VymazatPřesně napsané i domyšlené. A jako obvykle - jasný sloh i vyjadřování v krásné češtině. V poslední době mi hodně přilétají PPS s tím, jak to bylo "kdysi". Asi jsem nějaké trendy stránce odklikla povoleni cookies. Ale jinak zdravím - šťavnaté psaní mám ráda :-)))
OdpovědětVymazatJá si na nostalgii po dávných časech moc nepotrpím. Jen se někdy musím usmívat, co všechno člověk považuje za pokrok :-).
VymazatCoop (ano, ta byvala vesnicka Jednota!) uz ma par prodejen budoucnosti zcela bez personalu, kam chodis nakupovat pres mobil i aplikaci. Ono tezko rict - v mensich obchodech by mi personal chybel (co by byla vikohradska Zabka bez prodavace Karla?!). Ale v tech velkych hyper a super, tam personal pres neustale pipani stejne kontakt nenavazuje, a to uz si radsi napipam fakt sama.
OdpovědětVymazatJen aby prodejnou budoucnosti nebyl prostor zcela bez zákazníků :-).
VymazatPardon za preklepy, pisu z mobilu.
OdpovědětVymazatPobavila jsem se, vidím to stejně :)
OdpovědětVymazatMá to jednu výhodu, že elektronické piksle se dá občas pořádně vynadat, aniž by se jí člověk dotkl :-).
VymazatObávám se i horšího scénáře.
OdpovědětVymazatJiž brzy ti může být plechovým hlasem oznámeno:
"S přihlédnutím k vaší vysoké hladině cholesterolu vám ta vajíčka neprodám."
To ovšem budou jeho poslední slova :-).
VymazatDíky, zasmála jsem se, leč všechno může být.
VymazatBylo by to vtipné, kdyby to vlastně nebylo tak moc smutné. Pevně věřím, že i ty zbývající prodavače, kteří jsou ještě potřeba k doplňování zboží, nevymění za roboty...
OdpovědětVymazatMyslím, že vymění. Ale napřed se bude muset investovat do "chytrých regálů" :-).
VymazatLezarts
OdpovědětVymazatJo pokrok nezastavíš, ať se nám to líbí, nebo ne!
Vše se opakuje v každé generaci. Stačí se třeba pozastavit nad přijímáním parní síly, vlaků, aut …
Pokrok mám veskrze rád, ale - jak to říct - vybírám si z něho :-).
VymazatAle víš, že to jódlování basbarytonem ve fis moll bych si docela nechala líbit? :-) Chápu tvé stanovisko, ale tentokrát nesouzním. Jsem v tomhle stoprocentní introvertní mileniál, takže stejně jako nemám ráda telefonování a radši se všude objednám přes internet, tak skoro vždycky preferuju samoobslužnou pokladnu. Nejsou tam skoro nikdy fronty, takže mimo jiné nemám pocit, že zdržuju deset lidí za sebou a že musím nákup uklidit rychlostí světla a mince z peněženky vyndat radši ještě o něco rychleji, protože samotnou svou přítomností tam otravuju úplně všechny. Ne, naťukám si to tam sama, svým tempem a v klidu. A kontakt s prodavači sice odpadá, ale i to mi někdy po náročném dni připadá jako výhoda. Nejde zkrátka o to udělat si sám, ale spíš se vyhnout lidem. A to mi vlastně dost často zní velmi lákavě :-)
OdpovědětVymazatPS: Ty obrazové návody jsi vystihl neobyčejně přesně!
Zajímavé je, že já se jinak větší koncentraci lidí taky vyhýbám, jak můžu, ale ten všeobecný příklon k principu "ulov si sám" mě dráždí, zvlášť když mi někde vůbec nedají na výběr a bere se to jako samozřejmost. Dokonce jsem se už přistihl v jednom nejmenovaném obchodě - tuším, že to byl Marks & Spencer - kde taky nainstalovali "samoodbavovací" místa, že mi nevadí použít etudu "nepřizpůsobivý stařík" ("víte, paní prodavačko, já těmhle novotám vůbec nerozumím; jó když tady bejvala normální pokladna...") a oni pak o mě o to víc pečují :-).
VymazatPro mne taky byla samoobslužná pokladna nejdřív velký strašák, jenže jsem záhy zjistila, že je to velká výhoda. Nemusíš stát ve frontě protože se můžeš odbavit sám a já fronty bytostně nesnáším. Proto mám ve stále větší oblibě obchody kde tohle zařízení funguje..... pro mne naopak je to jen houšť a houšť.....
OdpovědětVymazatMně to připadne jako nelogický krok v postupu vývoje lidské civilizace: Kolik generací jsme věnovali specializaci a vytváření systému efektivní spolupráce a teď jako bychom se zase vraceli k tomu, že nejlepší je, když si všechno uděláme sami, a ještě tu "znouzectnost" propagujeme jako pokrok :-).
VymazatA řekni sám, neměl si větší radost z toho když sis něco vytvořil sám na co ostatní potřebovali odborníky? Ten skvělý pocit že to zvládneš ? :D :D
VymazatAno, takový pocit mám, když něco vytvářím. Jenže tady nevytvářím nic, tak se u mě žádné uspokojení nedostavuje. Ostatně ti odborníci, co sedí za pokladnou, taky moc odborně nevyhlížejí :-).
VymazatAno, pravda. myslím že učňovský obor prodavač/ka už zmizel v propadlišti dějin. A tak dneska může prodávat nebo sedět za pokladnou kdokoli. Což se samozřejmě odráží i na kvalitě takových odborníků.... já jako absolvent tohoto oboru jen v duši tiše pláču a říkám si co by tomu všemu řekla naše velepřísná vedoucí učňáku která nás cepovala za každý maličký prohřešek vůči balení zboží nebo neznalosti. A učitel zbožíznalství? Tak ten se asi obrací v hrobě....
VymazatPetře, konečně jsem si zase čtením tohoto článku spravila chuť.
OdpovědětVymazatOvšem - znám pokladní, které zákazníci naprosto nezajímají a vesele se dvě spolu baví, zatímco protahují zboží z pásu pokladnou.Za platbu a nákup nepoděkují a jako by zákazník byl duch - průhledný a nezajímavý.Máme ve městě Lídl, Penny, Billu, Tesco a další obchody a všude je to stejné. Kdepak jsou doby, když jsem přišla po maturitě do Rumburka a šla si koupit boty a paní prodavačka mě usadila na křesílko a boty mi obula a vyzkoušela, poradila, ona totiž byla - jak jsem pak zjistila, vyučená u Bati.Stalo se mi to v r.1967.
Přišel jsi z dobrým tématem! Jiřina z N.
Všiml jsem si, že v moderní prodejně obuvi nezavadíš nejen o prodavače ale ani o botu :-).
VymazatPravda, některé výrobky se nedají na nohu navléknout a natož v nich chodit.
VymazatJiřina z N.
Samoobslužné pokladny, to je velké a vleklé téma! A také samozřejmě výzva! Tento odvážný krok mám pečlivě naplánovaný do blízké budoucnosti, stejně jako vyzkoušení odeslání balíku Zásilkovnou! :-)
OdpovědětVymazatJsi odvážný muž. Ať tě síla provází :-).
VymazatMožná, že budu opakovat názor někoho, kdo komentoval výše, ale samoobslužné pokladny hluboce nenávidím! Na Barrandově je několik supermarketů, ale zrovna moje dlouhodobě nejoblíbenější se v tomhle směru vyvíjí doslova odporně. Má 10 pokladen. Z toho 6 samoobslužných, 4 klasické. Jenže i v nákupní špičce jsou v provozu nejvýše 2 klasické. Fronty jsou u všech pokladen, u těch klasických největší. Neřekla bych, že je to pomalým nákupem u nich. Spíš velkou oblibou nakupujících nakupovat zavedeným způsobem. U těch 6 samoobslužných hlídkují znuděně pokladní, které dříve sedávaly za pokladnou a odbavovaly nákupy ručně. Nechodím většinou po jednu, dvě či pět věcí. Vždy dělám větší nákup. A nechce se mi proto zápasit u samoobslužné pokladny současně s displayem a ukládáním zboží do tašky. A jako programátorka se děsím situace, že budu zápasit s vyhledáním lehce atypické položky v menu a pak mi bude "předvedeno" nějakou tou znechuceně stepující dozorkyní nad nákupem a netrpělivými čekateli na volnou pokladnu, na co jsem měla správně klepnout :-)
OdpovědětVymazatČasto se dáváme v té dlouhé frontě na klasické odbavení do řeči s člověkem předem mnou či za mnou ve frontě. A rozumíme si! Většinou podotýkám, že dnes po nás chtějí, abychom si sami zboží namarkovali a zaplatili, příště budou chtít, abychom si třeba ten salám osobně i nakrájeli a navážili!
Mělo být: ... moje dlouhodobě nejoblíbenější Billa ...
VymazatVšak už se mi taky několikrát stalo, že mi prodavačka s povzdechnutím a protočenýma očima jasně naznačila, že jsem vůl a nedouk, když nevím takové základní věci, jako to, že tohle žluté tlačítko se přece musí zmáčknout dvakrát a tašková zóna není nalevo ale napravo, nebo naopak, už zas nevím :-).
VymazatTaky se samoobslužné pokladně vyhýbám, jak můžu, ale tuhle jsme šli kupovat se synem a podle jeho názoru, až zrušej všechny živé prodavače a nebudu to umět s robotickou pokladnou, budu v pytli. Tak jsme tedy šli na samoobslužnou. V průběhu skenování zboží se nám to nám to párkrát nějak zaseklo, nervy už mi drnkaly natenko, tak jsem zahalekala na opodál stojící pomocnou prodavačku: "POCEM!" Ona přišla, zašolichala po displeji kartičkou, co měla zavěšenou na krku a mašina zas ožila. Před obchodem si pak ještě syn stěžoval, že jsem byla drzá na prodavačku. Ale co, aspoň si podruhé rozmyslí táhnout mě na samoobslužnou, když u ní dělám ostudu. :-)
OdpovědětVymazatJá občas z donucení samoobslužnou pokladnu využívám, ale jsem v tu chvíli - v protikladu k mé povaze - zcela abnormálně popudlivý a jsem schopný s kýmkoli se pohádat a cokoli rozbít :-).
Vymazat