Někteří ekonomičtí odborníci vybízejí, že lidé by si neměli jen půjčovat, ale taky občas trochu šetřit. Znáte to, vývoj běží v cyklech: Jeden čas jsou vajíčka zdravá, výživná a plná úžasných látek potřebných pro správný růst organismu, takže jich můžete sníst, kolik chcete, čím víc, tím líp, jindy jsou vajíčka zákeřní zabijáci, kteří mají na svědomí víc obětí než světový komunismus, takže se vám povoluje maximálně jedno vejce měsíčně a i tak po něm nejspíš zemřete nebo aspoň zešílíte. Jednou je v módě spořit v potu asketické tváře s vyhlídkou na štěstí svých potomků, kteří naškudlené prostředky rozházejí hned poté, co zesnete na udření, jindy je zase šetření zoufale out, protože na štěstí přece čeká jen blbec, ten chytrý chce být šťastný hned, a proto si vezme štěstí na úvěr, protože štěstí je pověstná "muška jenom zlatá" a všechny takové mušky se jistě dají koupit v nejbližším superhypermegagigateramarketu.
Nevím, nemám rád extrémy. Vajíčka jím, mám-li na ně chuť, občas peníze šetřím, občas si půjčuji. Kde ale dávám jednoznačně přednost šetření před úvěry, je dobré rozpoložení. Ne vždycky se nám ho dostává. Už je to tak na světě zařízeno, že život nevede jen po cestě z kopce rozkvetlou alejí, ale občas začne silnice nepříjemně stoupat a vyvede nás do mlhy, kde není vidět ani na krok a člověk by se na to šlapání s jazykem na vestě a rozlámanými zády nejradši vykašlal. Ano, jsou asi smolaři pierrerichardovského typu, které i v nejkrásněji rozkvetlém sadě štípne vosa a oni jsou na ni alergičtí. Jsou možná i tací extrémisté, kteří se vyžívají v neustálém boji se sebou samým a dobrou pohodu považují za většího nepřítele než muslimské teroristy. Ale většina lidí, myslím, si občas užívá dobré období, kdy se prostě daří dobře, a občas zase prožívají blbé období, kdy se zvrtá vše, na co člověk sáhne. Někdo takhle projíždí laskavě zvlněnou vrchovinou, někdo frčí po horské dráze, jinému se do cesty stavějí rovnou Himaláje, takže střídá prudká stoupání do zóny skoro bez kyslíku se střemhlavými sešupy. Ale úplně placatá holandská rovina to asi není u nikoho.
No a já si myslím, že právě část zážitků z období dobré pohody by si lidi měli dávat stranou, jako si dřív dávali stranou peníze na první televizi nebo na vytouženého trabanta. Pěkně si je strčit do prasátka nebo do skříňky na petlici a schovat si je na dobu, kdy bude ouvej, protože ouvej jednou bude, to je skoro tak jisté, jako že na kapitalismus přijde zase nějaká další krize středního věku. A když už to opravdu nepůjde dál a všechno se bude zdát být ztraceno, jednoduše urazíte petlici krumpáčem nebo uděláte domácí zabijačku a pomůžete svému prasátku od celistvého vzhledu kladivem.
A tam mezi střepy bude všechno to naspořené štěstí: Všechny ty krásné chvilky s vašimi milými a blízkými, všechny skvělé bláznivé nápady, co vás kdy napadly, všechny úsměvy, kterými jste někoho potěšili a on vám to oplatil, všechny skvělé zážitky z cesty vaší zjitřenou fantazií, všechna setkání s lidmi, kteří za to stojí, všechny sny, ze kterých jste se probudili posilněni, všechny okamžiky, kdy jste se cítili v pohodě a spokojení, všechny drobnosti, které jsou samy o sobě zanedbatelné, ale spolu s ostatními tvoří nejen "mušku jenom zlatou", ale možná rovnou macatou zlatou masařku.
Zkoušel jsem se poptávat, ale na něco podobného se prý úvěry neposkytují, i když jsem byl ještě nedávno ochoten zaplatit celkem lichvářskou RPSN. Nezbývá tedy než spořit a spořit a zbytečně nerozhazovat, i když různí obchodníci s iluzemi a ekonomičtí fundamentalisté z takové domácí spořivosti, která nemá valného dopadu na povzbuzení HDP, velkou radost mít nebudou.
Blíží se vánoce a moje prasátka se po teplém a i jinak celkem příjemném podzimu zdají být opět plná po okraj. Snad nezapomenu, kam jsem si je schoval před zloději, až přijde na přátelskou návštěvu nejbližší splín.
