Jednou v lednu o mrazivé noci
kamenem opilých mudrců
rozdrtil výlohu,
co zářila jak letní slunce v Neapoli.
Jen jeden střípek z toho moře světel,
co voní po štěstí a po ovoci
a oči z něho k ránu tolik, tolik bolí!
Jen jedno světlo vzít
a odnést si ho domů,
kde kočka si s ním bude hrát.
Výloha zhasla
a jeho přešla zlost.
Pokrčil rameny
a šel zas dál.
Proč by tu stál
nad světlem bez ceny?
Proč tmu by krad,
když je jí všude dost?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.