Poznámka:
I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu v
Dobřichovicích, vlastní obsah článku pak
doplním jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět
v
kavárně naproti Bílé labuti, kde už mě dokonce sem tam někdo navštíví,
aby viděl, že s tou svou "kavárenskou nedělní kanceláří" nemluvím do
větru :-).
--------------------------------------------------------------------------------------------
Po týdenní dovolené jsem se opět vrhl do soukolí své běžné práce, což poněkud znesnadňovala tropická vedra. Zároveň jsem po večerech trochu pracoval na kultivaci svého bytu, který je doposud vykolejený tím, že jsem si z ložnice udělal cosi jako ateliér (ještě na to mám 2 týdny času než dorazí první ohlášená návštěva zájemců o moje fotky). Třeba skoro celou sobotu až do půlnoci jsem věnoval vyklízení prostor, na které 15 let nikdo nesáhl a připouštím, že se mi to nedělalo úplně snadno. Ale neděle samozřejmě patří primárně Nedělním miniglosám, našemu svéráznému blogovému týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u vydání s číslem 783.
V uplynulém týdnu jsem zveřejnil dva nové články: Prvním byla fotoreportáž Jak jsme na sebe opět po létech kápli s Lacem Déczim - zčásti z veřejného vystoupení tohoto legendárního jazzového trumpetisty u nás v Dobřichovicích, zčásti pak z polosoukromé akce, na které se Laco Déczi prezentoval nejen jako hudebník ale i jako malíř. Druhým článkem bylo Časoprostorové haiku s pro mě celkem netradiční fotografií. Z předchozího období přidám ještě svérázný "návod" Jak si o dovolené uklidit byt, abyste ho ochránili proti případným zlodějům, a ještě jednou připomenu i to, jak jsem na pár fotkách z našeho rodinného archivu nedávno představil faru a kostel v jihočeském Varvažově, kam jsme kdysi jezdívali za příbuznými na návštěvu a na sklonku 90. let se tu točil známý film Je třeba zabít Sekala (článek Varvažov od strýčka panpátera až k Jiřímu Bartoškovi).
V našem archívním okénku dnes ještě jednou "oslavím" 10 let, co jsem na blogu zveřejnil svou velmi velmi amatérsky pořízenou nahrávku klavírního kusu Chaconne od J.S.Bacha v úpravě F.Busoniho (odkaz na nahrávku je až úplně na konci článku). Nově přidám text O deseti vteřinách mé tváře, abyste viděli, že i já jsem si před mnoha lety užil svých warholovských 15 minut... tedy pardon, vlastně jen 10 vteřin slávy.
Příští týden mě čeká kromě dotažení aspoň základního úklidu (binec se postupně přes halu přemístil přímo do mého obývacího pokoje a zcela mě obklopil) toho, co jsem předchozím úklidem napáchal. Zároveň bych rád dokončil pro mě ne zcela typický koncept pro podzimní výstavu v Divadle Kámen (jsem fakt zvědavý, jestli něco podobného projde přes paní kurátorku). Snad se trochu ochladí a sprchne, protože hic a sucho jsou už dost dlouho. Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a i do dalších prázdninových dnů vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.