Jedny narozeniny už jsem nedávno oslavil (můj blog už má od konce ledna "lovely sixteen"), druhé narozeniny už začínají vykukovat za rohem, protože to bude "krásných šestnáct" i Nedělním miniglosám, našemu svéráznému blogovému týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a už skoro 16 let skoro každou neděli shrnuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Dnes je to už sedmisté čtyřiašedesáté vydání, letošní druhé únorové a dalo by se říci - posthromniční :-).
Uplynulý týden byl opravdu hodně pracovní, domů jsem se dostával většinou až hluboko v noci a samotného mě překvapilo, že se mi tentokrát podařilo zveřejnit dva nové články napsané povětšinou ve vlaku. Prvním byl povzdech nad neúprosnou realitou v textu Konec série Říční variace? a jako druhý článek vyšel v pátek vpodvečer tradiční bilanční text Co mi také přinesl rok 2024, ke kterému jsem se dlouho nemohl odhodlat, protože kdyby byla skutečnost mnou popsaná v článku ptákem, měla by jen jedno křídlo, což k opravdovému létání (a pro co jiného být ptákem, že?) bohužel nestačí. Z předchozího období ještě jednou připomenu fotoreportáž z Chrudimi, kam jsem byl pozván na báječnou Vernisáž výstavy Okem Kočičáka a kam se chystám ještě někdy v březnu na srovnávací návštěvu již viděného. A koho zajímají statistiky, může se podívat na tradiční bilanci všech blogových komentářů a komentátorů za rok 2024, v níž se můžete přesvědčit, jestli v tomto článku mezi mnoha zdejšími návštěvníky náhodou taky není řeč o vás :-).
Dnes ještě jednou povytáhnu z archivu jeden z "pravěkých" článků z úplných začátků svého blogu, text O zapomenutém PINu. (byl to článek č.6 z aktuálního počtu 2558 :-)) a nově přidám 11 let starou a docela krátkou (aspoň na to, jak velkou komoru s četnými kostlivci otevírá) úvahu Chvála věcí, které nedávají smysl.
Jsem rád, že i když jsem si před nabitým víkendem dělal předem alibi, kdybych tentokrát svůj blogový nedělník zveřejnit nestihl, že to nakonec nejspíš vyšlo (to ovšem ještě definitivně nevím, protože zatím teprve dopisuji úvodník na peróně berounského nádraží, v době, kdy už mám o jiných nedělích často celé vydání připravené). Tím méně si troufám odhadnout, jaké téma čeká tento blog v příštím týdnu a jestli se podaří připravit jeden článek nebo dva. I já mám rád - jsou-li tedy milá - překvapení a také - je-li tedy dobře zvládnutá - improvizaci. Domnívám se, že obojího bude na těchto stránkách příští týden dost :-).
Vám všem, kteří si sem chodíte číst pravidelně, občas, či jste sem nakoukli pouhou shodou náhod, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a do dalšího týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.