Co se v roce 2018 odehrálo na mém blogu?

Jako už tradičně je součástí lednového zpětného pohledu na průběh uplynulého roku kromě již uveřejněného článku Co mi také přinesl rok 2018 i článek věnovaný čistě blogovému světu. Co nového se odehrálo na mém blogu? Pojďme se podívat, co je možné zjistit z některých dostupných statistických čísel (zdrojem převážné většiny v článku zmíněných dat je Google Analytics), a připomeneme si několik loňských článků, kterých se statistiky různým způsobem dotýkají.

Začnu jako vždycky několika souhrnnými čísly: Celkem jsem na svém blogu v roce 2018 zaznamenal 30 679 návštěv, což je o 2.3% méně než v roce 2017 (a prakticky na chlup stejně jako o rok dříve). Mohl bych tedy vypadat zklamaně; vždyť v naší civilizaci, která povýšila růst na svou modlu, se stal pokles strašákem; vyrážka z něj naskakuje ekonomům, štítí se ho politici a nejspíš by se ho tedy měli bát i blogeři. Jenže... Znáte mě, že se nenechám opít rohlíkem tak triviálního srovnání. Poslední dva roky se totiž ani tolik nesnažím mít za každou cenu co největší cifru na počitadle přístupů, ale zajímá mě víc, co takový návštěvník na mém blogu provádí - jestli se jen lekne, kam se to proboha dostal, a okamžitě zmizí, nebo se po blogu aspoň trochu porozhlédne. Proto jsem se zajímal i o další čísla a ta mě naopak velmi potěšila.

 

O 8.1% totiž meziročně stoupl počet otevřených blogových stránek (na 74 695). Zároveň dokonce o 22% stoupla doba trvání průměrné návštěvy a o 8.3% klesla tzv. "míra okamžitého opuštění", což jsou přesně ty případy, kdy návštěvník jen nakoukne a uteče, protože buď vidí to, co už zná, nebo to, co spatřit nechtěl. Právě o tohle číslo doporučuji se hodně zajímat, protože uvádí každého blogera nadšeného z hezky vypadajících numer na čitačích do drsné reality skutečného využívání blogu. Můžu si proto říct, že úhrnem návštěvníci strávili na mém blogu víc času než v předchozím roce, což beru jako velmi potěšující zprávu, tím spíš, že to vlastně platí pro celých téměř 10 let fungování blogu. Žádnou statistickou horskou dráhu na tomto blogu nečekejte, jen setrvalý, dlouhodobý a nijak zvlášť prudký růst času, který tu - k mé velké radosti - moji návštěvníci stráví. A pokud mi je někdo ochoten věnovat svůj čas, který je v dnešní uspěchané době tolik ceněnou komoditou, dělá mi to samozřejmě náležitou radost a logicky se snažím, aby svého vynaloženého času nelitoval.

Celkem jsem v roce 2017 publikoval 146 článků, což znamená, že už 6 let po sobě držím stabilní průměrnou frekvenci vydávání článků těsně pod třemi články týdně. Mimochodem, za celých skoro 10 let života blogu tu nebyl ani jediný celý týden úplně bez článku, čemuž samozřejmě napomáhají i pravidelné Nedělní miniglosy :-).

Největší průvan od stále otevíraných pomyslných blogových dveří jsem zaznamenal 28. ledna, kdy se přišlo podívat přesně 200 návštěv, naopak 13. října bylo těch návštěv pouhých 30. Jako obyčejně byly dny s největším počtem návštěv vázané na články, které se objevily na titulce blog.cz; v loňském roce byly takové články tři.

Ze všech návštěv tvořili 41% místní "štamgasti", tj. návštěvníci, kteří během roku zavítali na mé stránky nejméně 50x (v průměru nejméně jedna návštěva týdně). Naopak asi třetinu návštěv mám od těch, kteří přišli jen jednou, a předpokládám, že v této skupině bude velmi vysoká ona již zmíněná "míra okamžitého opuštění", taková korelace je logická a ani jsem ji v datech neověřoval.

Nejčtenějším článkem bylo v roce 2018 (asi podle očekávání) moje předvolební zamyšlení Proč nebudu ani tentokrát volit Miloše Zemana, u kterého jsem zaznamenal 944 návštěv. Následoval článek Které české filmy považuji za nejlepší (757 návštěv) a "bronz" získalo vyprávění o mém oblíbeném "balkónkovém" domě na Kampě v článku Zázrak tří lampiček ve starobylém domě na Kampě (725 návštěv). Mimochodem, všechny tři "medailové" články roku 2018 měly více čtenářů než nejčtenější článek roku 2017.

Nejčtenější básničkou roku 2018 bylo Olympijské vloupávání (468 návštěv), v celkovém historickém pořadí rubriky "V řeči mírně vázané" ale zůstává o "špičku lyže" druhá za loňskou štědrovečerní básničkou Vánoční sen z prosvítající látky (celkově 482 návštěv), která byla znevýhodněna datem zveřejnění, protože se její návštěvy celkem rovnoměrně rozdělily do starého i nového roku. Nejčtenějším fejetonem byl článek s možná trochu netradičním názvem Čerfovy nové šaty (382 návštěv), nejčtenějším fotočlánkem pak text Jak dostat do hledáčku Václava Havla (250 návštěv). Stále víc čtenářů chodí ale z vyhledávačů na moje články z cest; např. rubriku Črty z Lefkady s články z mého zamilovaného řeckého ostrova loni otevřelo 1172 návštěvníků, během turistické sezóny odpovídám i na řadu mailových dotazů, které se týkají většinou právě Lefkady nebo cestování po Japonsku.

Jako obyčejně přidávám i odkaz na článek s nejmenším počtem návštěv: Jen 85x bouchly dveře článku Lom na Hradišťském vrchu aneb Jak se stávám morousem. Buď mají čtenáři spojený kamenolom spíš s tvrdou prací a ne s odpočinkem a zábavou nebo mi prostě to mé morousovatění nevěří :-).

Loňských extrémních 92% čtenářů z České republiky se sice o něco snížilo na současných 89%, ale to nic nemění na tom, že tenhle blog je prostě určený těm, kteří vládnou slušně česky, protože ani s využitím nejlepších internetových překladačů vám, myslím, z většiny mých článků nemůže vyjít nic rozumného. Nejvíc to asi bude platit u článků z rubriky o češtině Jazykové hrádky, jediný, který loni přibyl (a byl tedy i nejčtenější :-)), byl text O jazykových zákoutích psího života. Stejně většina přístupů ze zahraničí jsou buď Češi žijící v cizině nebo Češi, kteří jsou právě na dovolené. Mimochodem, Slovensko se v počtech návštěv tentokrát propadlo z tradičního druhého místa na třetí, protože na druhé se nečekaně vklínila Kanada, ve které mám ke své velké radosti neobyčejně aktivní a stálé příznivce.

Kdybych se podíval na oblasti, odkud jsou moji čtenáři, ještě o něco podrobněji, zjistil bych, že celých 46% návštěv přišlo z Prahy a okolí; ano, to je ta podivná oblast, kterou by někteří lidé nejraději obestavěli neprostupnou zdí a vybombardovali, protože tam prostě žijou divní lidé, což jejich náklonnost k mému blogu jen potvrzuje. Před tradičně druhé Brno a okolí se tentokrát k mé velké radosti dostalo Pardubicko (Brňáci, kruciš přece to tak nenecháte? A kde je mé rodné Plzeňsko, copak už neplatí klasické mozartovské "mí Plzeňácí mi rozumějí"? :-)).

Podíl ženy - muži mezi zdejšími čtenáři a čtenářkami se meziročně změnil jen maličko, z původních 60% žen na 61.8%. I nadále mám čtenářskou skupinu rozloženou napříč všemi věkovými segmenty, 45% čtenářů je do věku 35 let, zbylých 55% jsou čtenáři ještě o něco zkušenější (tahle čísla vycházejí z analýzy asi 50% přístupů, takže jsou zatížena nějakou statistickou chybou).

Největší míru okamžitých odchodů měl článek Co všechno bych udělal, kdybych byl prezidentem. Při otevření tohoto textu udělalo okamžitě čelem vzad 82% čtenářů, kteří očekávali něco úplně jiného, nejspíš serióznějšího. Naopak nejméně - jen 26% čtenářů - okamžitě odešlo u článku Jak jsem vyhrál nejvyšší výhru v Sazce, protože co kdyby byla v textu přece jen někde schovaná dobrá rada, jak takové výhry docílit? :-)

Podle očekávání se nadále zvyšuje podíl přístupů z mobilních telefonů (28% z loňských 22%), 67.5% mých čtenářů na blog stále přistupuje ze svého počítače, zbylá 4.5% připadají na tablety. K mému překvapení se vůbec nezměnilo, odkud návštěvníci přicházejí, čísla jsou prakticky stejná jako v minulém roce: Z vyhledávačů přišlo během roku 44% návštěv (loni 43.3%), přímý přístup využilo stejných 26% jako loni, přes odkaz přišlo 23% návštěvníků a ze sociálních médií (hlavně z facebooku, který pro propagaci blogu občas používám) 7% (loni 6.2%). Popravdě, s roustoucím počtem článků na blogu i já sám stále častěji pro nalezení některého staršího textu používám obyčejný google, který, zdá se, funguje čím dále lépe než moje vlastní paměť (natožpak děsivé vyhledávání na blog.cz), což je nejspíš dáno účinnou koalicí překotného technického pokroku a prostého úpadku mé neuronové sítě.

Je tedy vidět, že síla standardních internetových vyhledávačů je opravdu veliká. Pro zajímavost to mohu dokumentovat na několika heslech, přes která se v loňském roce taky někteří návštěvníci dostali na moje blogové stránky:

Co si asi myslel uživatel, kterému vyhledávač doporučil můj blog na zadané heslo "korbut salto" nebo "bárbí hračkářství"? Rovněž by mě zajímalo, jestli můj blog pomohl s problémem "Co musím umět, abych mohla být cukrářkou?" Vůbec pak nerozumím tomu, který roztržitý křemíkový regulovčík přesměroval na mé stránky zájemce o "Bahrain Embassy". To už vzhledem k povaze mých článků mnohem víc chápu, když si mě našlo zadané heslo "šišlimišli" nebo "měl dědeček kolotoč, sežral mu ho červotoč". No a když jsem mezi použitými hesly z vyhledávačů našel i zcela pochopitelně romantický výraz "štěstí Vápeník", jistě chápete, že mne zasáhl velmi hřejivý pocit zadostiučinění :-).

I loni jsem odolal několika návalům chuti přestěhovat se na nějakou jinou blogovou adresu, zvlášť když někteří moji dlouholetí dobří blogoví známí podobný krok učinili. Nakonec jsem setrval, což je skutečnost, kterou neberu ani jako pozitivní ani jako negativní. Jak někteří z vás vědí, připravuji kompletně nové fotografické webové stránky, jejichž součástí je i vlastní blog, ale ten - budu-li ho vůbec někdy prakticky využívat jinak než pro testování - by rozhodně neměl podobný charakter a strukturu jako tento. Kdysi jsem na tohle téma napsal článek Proč zůstávám na blog.cz? a myslím, že v něm uvedené skutečnosti a motivace zůstávají i nadále v platnosti.

Ufff, to je dat, co říkáte? Myslím, že pro dnešek už to stačí, takže k blogovým komentářům a komentátorům se vrátím ve speciálním článku příští týden. Snad jen jako reklamní upoutávku můžu napsat, že vašich komentářů bylo loni celkem 3172 (a k tomu ještě mých 1577 odpovědí) a bylo by jich určitě mnohem, mnohem víc, kdybych poprvé v historii svého blogu jednoho komentátora nezablokoval.

Ono to všechno vypadá jako nezávazné hraní s čísly, ale je dobré si uvědomit, že obsah všech těch zajímavých a často udivujících čísel tvoříte právě vy. Bez vás, zdejších čtenářů, návštěvníků a milých blogových přátel, by se v dnešním článku kulatily jen - pěkně zakřivené sice - ale jinak zcela nudné nuly. Proto právě vám chci moc poděkovat za další snad aspoň zčásti smyslem naplněný blogový rok. Děkuji vám za čas a energii, které jste ochotni mému blogu věnovat, ať už sem chodíte soustavně, opakovaně nebo jen občas (poděkoval bych i všem těm "okamžitě odcházejícím", ale ti se sem už, bohužel, nedostanou, aby si poděkování mohli přečíst :-)), děkuji za vaše názory týkající se mých článků, ať už jsou souhlasné, neutrální či polemické, i za každé pousmání či závan jiné emoce, kterou tu třeba občas pocítíte. V tom je, myslím, smysl každého vlastního tvoření, ať už je jeho výsledkem text, obraz, tón nebo jiné s dobrým úmyslem vytvořené "zvrásnění časoprostoru" kolem nás.

Děkuji vám a jako obyčejně se budu i v tomto roce těšit na shledanou - a ještě lépe na shledávanou - s vámi se všemi.