Proč zůstávám na blog.cz?

Hlavně, probůh, ode mne nečekejte žádnou patetickou obhajobu toho, jak to tady na té naší blogové platformě chodí skvěle, takže i po více než osmi létech jsem nadále nadšeným klientem, který dobře ví, že nikde jinde to není tak fajn jako právě zde. Naopak, spíš se chci zamyslet nad tím, proč přes minimální technický i businessový rozvoj, dlouhodobě dost mizernou komunikaci s blogery, neexistující vizi zjevně tápajícího majitele, jak blog někam posunout, aby z toho něco měly obě strany, a přes místy odpudivé bulvární prostředí a jeho stylu odpovídající děsuplné reklamní aktivity pořád ještě setrvávám zde.

Nezastírám, že určitě v tom hraje roli moje lenost. Nastřádal jsem na zdejším blogu víc než 1400 článků, z nichž pár dokonce považuji za kvalitní. I kdyby byl přechod na jiný blog mnohem jednodušší, než ve skutečnosti je, váhal bych s ním, protože součástí takového přechodu by měla být zevrubná inventura a probírka, aby při přechodu vznikla nějaká nová kvalita a ne jen prosté "oprásknutí" toho, co už tu jednou bylo. No a na pořádnou odpovědnou "legální migraci", která by aspoň trochu odpovídala mé představě, zatím nemám ani náladu ani čas ani dostatek "morálně volních vlastností".

 

Nejsem rozhodně žádný grafický nadšenec, který by mohl říct, že mu blog.cz neposkytuje dostatek možností vytvořit si blog podle svých představ. Podobu svého blogu už dlouhá léta zásadněji neměním a i drobné úpravy dělám zřídka a víceméně nerad. Zdejší grafické možnosti jsou pro blogera mého typu absolutně dostačující. Navíc jsem od začátku přesvědčený, že dobrý blog je tvořený především dobrým obsahem a přiznávám, že forma je pro mne (snad až na některé obtížně přijatelné extrémy) vedlejší a při čtení a prohlížení blogů ji vnímám jen okrajově. Můžete se mne snažit usvědčit podle různých teoretických studií, že je to všechno úplně jinak a ve skutečnosti je to právě forma a "design", které házejí s mým podvědomím ze strany na stranu, ale já, s prominutím, vím o svém podvědomí své :-).

Návštěvnost mého blogu je celkem setrvalá i díky čtenářům zcela mimo blogové prostředí, kteří chodí z vyhledávačů, kde si za léta svého fungování zde už můj blog vydobyl určitou pozici. Jsem ješita a nechci o tuto pozici přijít a začínat jinde znovu skoro od začátku jen kvůli krátkému opojnému pocitu z hrdého gesta. Navíc - když tolik mých letitých blogových známých odešlo jinam, kdo by tu zůstal, kdybych odešel taky, že? :-)

Možná hraje určitou roli i naše - tolik česká - potřeba brblati. Proč bych chodil někam, kde je to příjemnější, profesionálnější, kvalitnější a svobodnější, když tam pak můžu za všechny své nezdary poděkovat jen sám sobě? To raději budu zde, budu brblat, co všechno nefunguje, budu se účastnit společných emocionálních vzedmutí i pádů, ale nakonec vždy skvostným intelektuálním vzepětím překonám všechny záludné překážky a okopávané kotníky a technokratickým příkořím navzdory dosáhnu vítězství "ducha" nad malými českými blogovými poměry :-).

Čas od času mě zdejší prostředí něčím vytočí, to je, myslím, úplně normální a v rámci rozumných mezí i zdravé. Přiznávám, občas mám problém být hrdý na to, že bloguji právě tady. Ale zatím nemám o nic větší důvod se za svůj blogový domov před ostatními stydět, než jsem ho měl v lednu 2009, kdy jsem tu napsal svůj první článek O chřipce a psím blogu. I tehdy jsem věděl, že blog.cz patří bulvárnímu médiu, které rozhodně není a nikdy nebude mým šálkem čaje, přesto jsem tu zakotvil. Bylo by teď ode mne pokrytecké říkat, že v tomto směru se situace zhoršila, a přestala tak pro mě být přijatelná. Nezhoršila, stydím se pořád stejně jako na začátku, tak jaképak copak! :-)

Nu, shrnu-li to: Zjistil jsem, že vedu-li blog takového typu, jaký mám já, a s takovou představou, co je pro mne při blogování podstatné, nepotřebuji chodit jinam, ale můžu bez potíží - aspoň dokud bude zdejší blogová platforma jevit aspoň nějaké zbytkové známky života - zůstat v klidu "doma". Mám sice už několik let svou vlastní placenou doménu www.petrvapenik.cz (.com, .eu) a je otázkou několika minut přetvořit ji na regulérní blogové stránky. Přesto pořád pokračuji v jednoduchém rozdělení: Blog mám jako místo reagující na to, co se aktuálně děje, s příspěvky 2x až 4x týdně. Vlastní doménu jsem věnoval svému fotowebu, kde je k vidění trvalá galerie toho nejzajímavějšího, co jsem v posledních letech vyfotil, a novinky se tu najdou zatím tak jednou za 1-2 měsíce. Zatím nemám opravdu podstatné důvody, proč aktuální stav zásadním způsobem měnit.

Čím dnešní článek zakončit? Možná tím, že až tu jednou vyjde rozhořčený a ukřivděný článek s názvem Proč mizím z blog.cz (Zn.: Kamkoli), přidám odkaz i na článek dnešní. Pro výstrahu! :-)