Komentáře a komentátoři na mém blogu v roce 2018

Dnes zakončíme pravidelné ohlédnutí za ukončeným rokem třetí a závěrečnou částí. Po článku Co mi také přinesl rok 2018, který byl mým soukromým ohlédnutím za věcmi mimoblogovými, a po nahlédnutí do blogových statistik v článku Co se v roce 2018 odehrálo na mém blogu, se dnes dostáváme k blogovým komentářům a komentátorům, tedy k "disciplíně", kterou ovlivňuje každý z vás, kdo se na mém blogu v uplynulém roce nějak vyjádřil k publikovaným textům či fotkám.

Tradiční metodologická poznámka: Hlavní část statistiky tvoří komentáře všech článků publikovaných během roku 2018. Sice jsem si zaznamenal i komentáře ke starším článkům, ale těch bývá vždy jen minimum (cca pouhé 1% z celkového počtu komentářů), takže tyto starší komentáře se v celkové roční statistice u konkrétních komentátorů neobjeví. Zahrnul jsem je ale do úvodních celkových čísel a zmíním se o nich ve speciálním odstavci.

V loňském roce se u mých článků objevilo celkem 4745 komentářů, což je skoro stejné číslo jako v loňském roce (rok 2017: 4756 komentářů). Z uvedeného počtu bylo 3168 komentářů od vás - návštěvníků (v roce 2017 jich bylo 3141) a 1577 z nich tvořily moje odpovědi). Nezdá se to, ale je to vlastně víc než 60 komentářů a 30 odpovědí týdně, což, myslím, představuje docela slušný blogový provoz. Do statistiky pochopitelně nezapočítávám komentáře, které jsem během roku vymazal, což byly jednak všechny komentáře, jejichž jediným smyslem bylo reklamní sdělení, jednak několik provokativních komentářů, které zároveň nesly odkazy na stránky, které na svém blogu nechci propagovat.

 

V roce 2018 získalo 17 blogových článků víc než 50 komentářů. Dva články se v počtu komentářů dostaly přes stovku: šlo o texty Které české filmy považuji za nejlepší (134 komentářů) a Proč nebudu ani tentokrát volit Miloše Zemana (130 komentářů). U obou článků ovšem značnou část komentářů tvořila diskuse zcela bez vazby na téma článku, což, přiznávám, nemám moc rád, a proto se ve svých odpovědích snažím diskutující vracet k původnímu tématu. Znám velmi zajímavé a úctyhodně fungující blogy, postavené na podobném nezávazném povídání na jakékoli téma, které jednotliví diskutující přinesou, ale přímo říkám, že nechci, aby k nim můj blog patřil. Naopak, mám rád, když komentáře téma článku dotvářejí a rozvíjejí, když jsou prostě k věci, takže si pak každý čtenář, kterého téma článku zaujalo, rád přečte i související diskusi a nemusí relevantní komentáře k článku hledat mezi desítkami poznámek typu "taky u vás v noci sněžilo?" nebo "...jo a co jste říkali dneska tomu Babišovi? Pecka, co?" :-).

Proto jsem se letos poprvé podíval i na to, kolik komentátorů jednotlivé články komentovalo. Změnou úhlu pohledu se okamžitě nejkomentovanější články výrazně upozadily, protože např. v článku o prezidentu Zemanovi přidalo komentář jen 24 různých komentátorů, u mého subjektivního žebříčku kvality českých filmů to bylo 27 komentujících. Stejný počet komentujících ale měly i články Zázrak tří lampiček ve starobylém domě na Kampě (celkem 77 komentářů) a O mé slavné hokojové kariéře (celkem 51 komentářů) a dokonce 30 různých komentujících připojilo poznámku k článku Čerfovy nové šaty (celkem 50 komentářů. Naopak nejméně komentovaným článkem byla z tohoto pohledu s pouhými sedmi komentujícími básnička Slova paměti (celkem měla 12 komentářů, stejně jako hodně podrobný článek o filmu Případ pro začínajícího kata).

Celkem se na komentářích roku 2018 podílelo 115 komentátorů, 43 z nich loni komentovalo poprvé. Loni jsem vysekl poklonu neuvěřitelné komentátorské věrnosti TlusŤjocha, který v roce 2017 připojil alespoň jeden svůj komentář ke všem 151 článkům a zaznamenal tak první roční "absolutní nástřel" v dějinách tohoto blogu. Dnes mohu své smeknutí zopakovat, protože ani v loňském roce TlusŤjochův komentář u žádného ze 146 článků nechyběl. Naposledy tak má TlusŤjoch "absenci" v jednom článku z července 2016!! Ale mimořádnou komentátorskou věrnost musím vyzdvihnout i u Miloše (pouhé dva vynechané články v roce), Janinky (šest vynechaných článků) a Marie Veroniky (devět vynechaných článků), kteří se zmíněnému "absolutnímu nástřelu velmi blížili. Mimochodem, nejdéle se TlusŤjocha držela tradiční "specialistka na začátek roku" Maglaiz, která ještě na konci ledna vedla průběžný žebříček, i když se pak už vracela jen občas a nakonec vypadla i z první dvacítky.

Jak místní štamgasti vědí, právě počet komentovaných článků je hlavní komentátorskou "disciplínou" kterou sleduji. Pojďme se tedy podívat, jak vypadá "TOP 10 komentátorů" loňského roku v této kateogorii.

1. TlusŤjoch. 146 komentovaných článků/ celkem 252 komentářů

2..Miloš. 144/163

3. Janinka 140/154

4. Marie Veronika 137/153

5. Jan Turoň .120/139

6. Vendy W. 116/192

7. Ruža z Moravy 110/164

8. Beallara/Blondýna 101/107

9. Chudobka 82/83

10. Kitty 66/87 a Jarka 66/70

Ono tohle "pořadí" svou vytrvalostí trochu připomíná výsledky ankety Zlatý (později Český) slavík: TlusŤjoch totiž získal "zlatou medaili" už podeváté za sebou, Miloš je zas už popáté za sebou "stříbrný". Komentátoři na bronzovém stupínku se pěkně střídají (pouze Kitty se to v historii povedlo 2x), tentokrát si pro bronz po loňském 14. místě vystoupala Janinka. Jediným nováčkem v "topdesítce" je Blondýna (loni 16. místo). Celkem nenápadným "skokanem roku" je ale podle mne Stuprum po výrazném zvýšení ze 3 komentovaných článků v roce 2017 na 55 v roce 2018 (13. místo). Mezi "prvokomentátory" se nejvíc prosadila Valentina (11 komentovaných článků), Poustevnice,Čarodějka měla sice komentovaných článků mnohem víc (32), ale úplně čistou "prvokomentátorkou není, protože má u mne evidovaný jeden komentář z roku 2015 :-).

Samozřejmě jsou to všechno jen zjednodušené hrátky s čísly, žádný skutečný objektivní žebříček "kvality komentátorů" stejně jako v případě "kvality blogerů" udělat nejde, i když pro lidi, kteří (se) rádi porovnávají, může být smíření se s touto skutečností nejednoduché :-). Však taky s tímto "žebříčkem" nesouvisí žádná fyzická odměna z mé strany, jen poděkování a úcta týkající se úplně všech, kteří do svých zdejších komentářů vložili svůj čas, svůj um, svou energii a svou dobrou vůli.

V loňském roce jsem se poprvé po velmi dlouhém, odpovědném a mně osobně nepříjemném zvažování rozhodl jednoho z komentátorů trvale zablokovat. Dlouho jsem si takový krok sám od sebe nedokázal představit. Mám velmi hluboko zakořeněnou úctu k jiným názorům, přirozeně i k těm, s nimiž nesouzním; to, že s nějakým pohledem na věc třebas "do krve" nesouhlasím, může vést k velmi ostré výměně názorů, ale doposud to pro mne nikdy nebylo důvodem, abych někoho omezoval v jeho právu vyřknout právě to, co má na srdci. Loni jsem ale v případě jednoho z anonymních komentujících (který navíc průběžně měnil svoje nicky) "palbu" komentářů, jejichž drtivá většina neměla s mými články nic společného, nevydržel. Použiju-li přirovnání (které samozřejmě vždycky trochu kulhá), fungování tohoto komentujícího mi připadalo, jako kdyby mi nějaký pošťák začal házet do schránky kromě normálních dopisů, které jsou určeny opravdu pro mne, i tlusté obálky napěchované libovolným textem, jen aby jich bylo hodně a měl jsem s jejich čtením práci, a občas jen tak pro svou radost z provokace přihodil do schránky i mrtvou krysu, aby pak - schován "za keřem" - s chutí pozoroval, jak moc mě to rozčilí a jak se u toho asi budu tvářit. No a já jsem zjistil, že pokud něco takového trvá řadu měsíců, ubírá mi to podstatně na radosti z blogování a řadě mých čtenářů i na chuti můj blog číst. Tak jsem si řekl, že analogie mezi domem a blogem docela funguje i v tomto případě: Pokud bude návštěvník na můj blog (do mého domu) přicházet s dobrou vůlí, vždycky ho rád přivítám a pohostím. Když mi přijde na návštěvu jen proto, aby mi roznesl po celém domě sajrajt a ještě mi cestou jen tak z plezíru vysklí pár oken, poženu ho svinským krokem, protože já v tom domě bydlím a chci bydlet i v budoucnu. I když tedy budu nadále ke všem zdejším návštěvníkům vstřícný, jak jen to bude možné, nic to nemění na tom, že můj dům bude fungovat podle mých pravidel a propříště si nebudu dělat výčitky, když případného podobného "milého kolemjdoucího" prohodím na zahradu jedním z těch vysklených oken.

Zmíněný zablokovaný komentující pod různými jmény (T., Z. či Dana) stihl do konce března připojit k mým článkům 249 komentářů (jen o tři méně než TlusŤjoch za celý rok), a někdy sám a jindy v účinné spolupráce především s Matkou (během roku 225 komentářů) tak téměř zprivatizoval "diskusi" u některých článků, ve které bylo stále obtížnější hledat komentáře opravdu se vztahující k článku. Jen pro ilustraci - u nahoře zmíněných dvou nejkomentovanějších článků bylo celkem 114 komentářů právě od této dvojice komentujících, takže po zablokování hlavního iniciátora počty komentářů razantně poklesly (před zablokováním byl průměr 53 komentářů na článek, po zablokování jen 25 komentářů, tedy méně než polovina). Je ovšem taky férové říct, že zablokovaný komentátor nepodnikl proti mému blogu ani mně samotnému žádné další kroky, a náš rozchod tak proběhl celkem pokojně, což mu je z mého pohledu třeba přičíst ke cti.

Jen pro zajímavost se pojďme podívat, jak se po započítání loňského roku proměnila celková historická tabulka TOP10 zdejších komentátorů:

1. TlusŤjoch.1373 komentovaných článků/ 2048 komentářů

2..Miloš.901/1122

3. Vendy W. 674/961

4. Ruža z Moravy 658/967

5. Van Vendy 545/691

6. Kitty 530/683

7. Jarka 523/554

8. Janinka 485/539

9. Chudobka 478/488

10. Jan Turoň 387/440

Stejně jako v loňském roce jsem si udělal i žebříček nejpohotovějších komentátorů. Vítězství v této svérázné "disciplíně" obhájila Ruža z Moravy, jejíž komentáře se objevily jako první u článku celkem 27x. Ke konci roku paní Růženku mocně dotahovala Vendy W. ale nakonec s 25 nejrychlejšími reakcemi skončila druhá, TlusŤjoch zabodoval na třetím místě 19x.

V roce 2018 přibylo 62 komentářů i u článků z dřívějších let - nejčastěji při příležitosti jejich "povytažení z archivu". Nejčastěji takto přidaly komentář blogerky Bev (6 komentovaných článků), Poustevnice, Čarodějka (4 články), Marie Veronika a Kitty (3 články). Je zajímavé, že i když čtenost starších článků je poměrně značná, nové komentáře téměř nepřibývají, jako by noví čtenáři na komentování nebyli zvyklí, domnívali se, že starý článek je dávno passé, případně že jejich komentář u starého článku už nenajdu. Proto bych rád všechny zdejší čtenáře ujistil, že se - navzdory stálým technickým problémům blog.cz s komentářovými notifikacemi - o všech vašich starších komentářích dozvím, protože obrazovka "Poslední komentované články" zatím, pokud vím, pořád ještě funguje, aspoň tradiční nabídky pornografie šířené v komentářích ruskými spamroboty tam vždycky najdu spolehlivě :-).

Kdyby se dal na nějakých číslech dokumentovat žebříček inspirativnosti jednotlivých návštěvníků, muselo by být i první místo v něm naprosto jasné, stejně jako v předchozích devíti ročnících. I když se můj nejvěrnější a nejoblíbenější návštěvník (ostatní věrní čtenáři snad prominou, ale to je prostě úplně jiná kategorie, u které nemá smysl žádné srovnávání) tentokrát přímo nezapsal mezi komentující čtenáře a zůstává tak na šesti komentářích za skoro deset blogových let, pořád platí, že je to především jeho zásluha, že mám i po téměř deseti letech neslábnoucí chuť s tímto blogem pokračovat. Kdyby technici vymysleli motor s podobnou účinností, byly by všechny energetické krize příštích staletí zažehnány, ale to by napřed museli odhalit ta nejúžasnější tajemství, co jsou na světě k zažití, a to by podle mne byla škoda :-).

Na závěr tedy jako vždy při této příležitosti děkuji všem dlouholetým, pravidelným, občasným i zcela náhodným návštěvníkům, ať už nějaký komentář připojili či nikoli, a bude mi (až na jednu popsanou výjimku zablokovaného komentátora) velkým potěšením, pokud se budeme na mých stránkách potkávat i v roce 2019.