Věra Chytilová, Tomáš Pilát: Věra Chytilová zblízka

Dost jsem váhal, jestli vůbec patří tento článek do rubriky Literatura. Není to spíš film? Vždyť knížka o Věře Chytilové - legendě českého filmu - by se do rubriky Filmy docela hodila. Navíc jen samotný fakt, že jde o knížku, z knihy literaturu nedělá, aspoň ne v tom smyslu, jak si ji představuji já. Nakonec jsem ale uplatnil konzervativní přístup, abych v tom Vám, milým čtenářům svého blogu, nedělal moc velký binec.

Když jsem v obchodě uviděl bichli o Věře Chytilové, neváhal jsem a koupil si ji - tedy onu bichli, nikoli Věru Chytilovou, protože tu - jak se už přesvědčili mnozí - koupit prostě nejde. Stejně jako je asi nemožné - máte-li rádi český film - ji neobdivovat, stejně jako je asi dost často nemožné ji vystát. Na více než pěti stech stránkách tu najdete mnoho informací ze života režisérky, ke které málokdo z filmové branže v posledním půlstoletí mohl zůstat lhostejný, píše se tu hodně zajímavostí z natáčení jejích filmů, z nichž některé jsou skvostnými perlami v náhrdelníku české kinematografie a jsou či budou považovány za nejklasičtější klasiku, i když klasického na nich není zhola nic.

 

Na facebooku

Potkala ho na facebooku,

pozdravila: "Nazdar kluku,

budeme se přátelit?"

A on jako mnohé jiné

odpověděl: "Pročpak by ne?

Koníčky mám sport a IT."

Mladý muž je optimista,

už má přátel tisíc tři sta;

o jednoho míň či víc…

Dívka je však jiná káva,

o rozpaky zakopává

a na své Zdi nemá nic.

Od té doby - jak se sluší -

hrajou vždycky, když jdou kolem,

schovávanou za firewallem.

Srdce virtuálně buší.

Jak to asi skončí? Kdoví?

Je to život facebookový.

O nejkrásnější chorobě

Jeden klasik kdysi pravil, že skleróza je nejkrásnější choroba, protože nebolí a každý den se člověk dozví něco nového. Mohu potvrdit. Sama choroba nebolí. Jen občas mohou bolet nepříjemnosti, které mimoděk napáchá.

Jako neautomobilista jezdívám často vlakem. Do práce a z práce každý den, o víkendu často. Na cestách mezi domovem a prací mi platí legitimace, takže si nemusím kupovat jízdenku. Prostě nastoupím a jedu. Nedávno jsem se vlakem o víkendu vracel z výletu na Plzeňsko. Na nádraží jsem měl spoustu času, prošel jsem vestibul kolem dokola i napříč, přečetl jsem všechno, co bylo k přečtení včetně vyvěšených jízdních řádů a za sklem trafiky jsem prošel všechny titulní listy novin i časopisů. Jediné místo, které jsem úplně pominul, byla pokladna. Vůbec mne nenapadlo, že bych si měl koupit jízdenku, protože legitimace příměstské pražské dopravy kupodivu na Plzeňsku neplatí. Prostě jsem podle svého zvyku nastoupil a jel jsem.

 

Nedělní miniglosy č.69

Hlavním úkolem pro nové vedení občanských demokratů má být omezení vlivu tzv.kmotrů na chod strany a na její funkcionáře. Problémy s kmotry však zdaleka nemá pouze ODS: Dokonce i ve Straně zelených, která se jinak chlubí novým stylem politiky, má na předsednický post opět kandidovat kmotra Liška.

-----------------------

Zástupci Věcí veřejných přiznali, že pro použití v Poslanecké sněmovně objednali v Jihoafrické republice velké množství plastových trubek - vuvuzel - které se staly hlasitým symbolem probíhajícího fotbalového mistrovství světa. "Jsme samozřejmě připraveni ve sněmovně konstruktivně diskutovat se všemi politickými subjekty, na tom je přece založena demokracie, jejímž jsme všichni horlivými zastánci," řekl nám jeden z významných neveřejných představitelů Věcí veřejných. "Vuvuzely jsme připraveni použít pouze ve stavu akutní nouze, tj. pokud bude mít někdo v demokratické diskusi jiný názor než my." 

 

Vzpomínka na básníka (I.B.)

Na lodi plné bláznů,

v oku ticha

uprostřed povykujícího šiku bezvěrců

šustí svými sny

po papírech.

Neznámá slova

dýchají do plachet

namísto unaveného větru:

Zmuchlat a zahodit.

Zmuchlat a zahodit!

Jen trochu se nadýchat

pomačkaného vzduchu

přes mříže svobody.

A přátelé z onoho světa

zpoza malované stěny

hrozí pěstmi vzpomínek.

Nezbývá vůle, nezbývá čas,

zbývá jen sestupná spirála žití

pro poezii.

O přepážce

Dnes jsem byl okolnostmi donucen stát velmi dlouhou a nudnou frontu u přepážky železniční mezinárodní pokladny. Dlouhý provazec lidí všech možných ras a národností čekal na možnost koupit si jízdenku domů anebo možná jen do další zastávky velké cesty kolem světa. Ale na rozdíl od jindy mne k přemýšlení kupodivu neinspirovalo multikulturní složení řady a lidé vůbec, ale naopak úplně obyčejná přepážka, jejíž dosažení se na nějakou dobu stalo ctižádostí nás všech. Kéž bychom tam už stáli a mohli si povídat s dámou, která svým vážným obličejem budila i na dálku nesporný respekt.

Na přepážce samotné nebylo na rozdíl především od ženské části osazenstva fronty napohled vůbec nic zajímavého, mne však zaujalo už jen to podivné slovo: PŘEPÁŽKA! Nemůže se mi u přepážky stát něco nepěkného? Co když se nakloním přes přepážku a někdo mne něčím přetáhne přes paže; ale to by pak byla nejspíš PŘESPÁŽKA. Stejně tak jsem se rozhlížel, zda nebudeme muset cestou překročit nějaké bojovně naladěné páže, které se s námi začne přít. Žádný mladý šlechtic ve veselém obleku však nebyl na dohled, i když několik mužů ve frontě mělo goticky špičaté luxusní boty.

 

Nedělní miniglosy č.68

Pozoruhodným přerodem po svém odchodu z vrcholné politiky prošel bývalý předseda sociální demokracie. Přední světoví myslitelé, filosofové a teoretičtí fyzici se shodují v tom, že jeho poslední texty představují průlomovou studii vedoucí k pochopení Vesmíru a dosud ne zcela ujasněné teorie Všeho. Na rozdíl od několika nositelů Nobelovy ceny, kteří se teorií Všeho zabývali před ním, totiž Jiří Paroubek prosazuje převratnou myšlenku, že za Vše mohou pravicová média.

-----------------------

Inspirován letošním fotbalovým mistrovstvím světa se známý český režisér Karel Smyczek rozhodl natočit poetický příběh několika neúspěšných fotbalových rozhodčích Jen si tak trochu písknout 2. 

 

Infrazahrádka

Těžko říct, zda zařazení těchto fotografií do rubriky fotočlánky je korektní. Zatímco předpona foto- napovídá, že by obraz mělo vykouzlit světlo, tentokrát jsem si vzal na pomoc infračervené záření. Ze známého místa se v infračervené oblasti stane místo tak trochu z jiné planety. Různě zelené odstíny se přetransformují ve skoro celou černobílou škálu, obloha se zabarví zase zcela jinak, vystoupí zcela jiné mraky, než jsou na první pohled vidět.

Jsou to samozřejmě jen první pokusy s touhle oblastí spektra, nemám zde žádnou praktickou zkušenost, nedokážu ještě odhadnout, co přesně se po dlouhatánské expozici přes na pohled neprůhledný černý IR filtr na fotografii objeví, co z obrazu vystoupí a co se naopak skromně upozadí. Tak se nechávám (a rád) překvapovat.

 

O jizvách

Stává se mi občas, že se zamyslím. Někdy se taková intimní chvilka odehraje na příhodném místě, třeba (v jinak prázdném) kupé nočního rychlíku nebo (v jinak prázdné) posteli před usnutím, prostě někde, kde taková neopatrnost nemůže nikomu způsobit újmu. Já jsem si naposledy vybral takovou slabou chvilku v místě a okamžiku navýsost nepříhodném: Ráno v koupelně při holení. Jako by nebylo dost na tom, že mívám pravidelně po ránu energetický deficit, ještě se navíc rozhodnu zamyslet! Vražedná kombinace. Nebo spíš sebevražedná.

Nevím už, o čem jsem přemítal, ale bylo to uklidňující a příjemné. Jak to tak bývá, představoval jsem si buď něco, co není a podle mne by mělo být, nebo naopak co je, a oželel bych to, prostě holý nerozum a nesmyslné ideálničení. A jako někdy ostrý zvuk budíku přeruší krásný sen, tentokrát jsem to polobdělé imaginativní snění utnul zásekem holicího nože - podle reklamy naprosto bezpečného, kterým byste oholili i nafouknutý balónek, kdyby byl ovšem tak dospělý, že by mu rostly vousy. Moje brada se rozestoupila jako skála, která slyší na jméno Sezam, a moje vnitřní rozpolcenost konečně vystoupala i na viditelný povrch.

 

Nedělní miniglosy č.67

Při příležitosti nadcházejícího fotbalového šampionátu jsme udělali mezi jihoafrickými obyvateli anketu, která se týkala našeho fotbalu a fotbalistů. Zjistili jsme, že většině domorodců v zemi, která je proslulá enormně vysokou kriminalitou, je český fotbal úplně ukradený.

-----------------------

Sociální demokracie zveřejnila závěry detailní analýzy důvodů svého neutěšeného výsledku v posledních volbách do Poslanecké sněmovny. Jak uvedl ve svém hlasitém projevu odstupující předseda, ukázalo se, že hlavním důvodem špatného výsledku je fakt, že ostatní strany získaly větší počet hlasů, než se původně předpokládalo.

 

Kouzelná zahrada

Dnes jsem pro vás připravil pár experimentálních fotek ze zahrady mých rodičů ve Staňkově poblíž Domažlic. Tato zahrada je pověstná tím, že je na ní (na rozdíl od většiny jiných zahrad)  jasně vidět, že se Vesmír - i po miliardách let - stále ještě rozpíná, i když vědci moc nechápou, že ho to pořád baví.

Dalších několik fotek je k dispozici ve fotogalerii.

 

 

 

 

 

Nedorozumění

Obraz první:

 

Zblízka sají navzájem svou vůni,

ona rtem ke rtu,

on zas ústy k oušku,

on - omámen a možná trochu v žertu

použil ještě starou něžnou doušku

a vzdychl: "Lásko má, já stůni!"

A tak si vzala ústní roušku.

Obraz druhý:

Ona chtěla štěstí v lásce,

A On zase výhru v sazce,

a tak ubíhala luna za lunou.

Proto podle dávných platných norem

Ona utekla Mu brzy za Amorem,

On Jí zase záhy zahnul s Fortunou

(a hned nato vyhrál stovku v druhém tahu).

Na pamětní desku nedlouhého vztahu

Napsali jen krátce:

Spi sladce!

Obraz třetí:

Chovatelka posteskla si:

Objednala nové rasy;

koupě byly výhodné,

dostala však pohodné.

Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock

Pan Theodor Mundstock je obyčejný muž již třicet let zaměstnaný ve firmě s konopím (pozor, příběh je z doby, kdy konopí neznamenalo jen "veselou trávu") provazy a nitěmi. Tedy vlastně už zaměstnaný není. Přišla nová doba a přinesla s sebou nové lidi, nové pořádky, nová pravidla. A protože je pan Mundstock Žid a nová doba je doba protektorátní, nad panem Mundstockem se začínají stahovat černá mračna. On, stejně jako jeho několik známých, kteří mu v jeho osamělém životě ještě zůstali, žije v neustálém strachu, že mu přijde předvolání do transportu, kterým jsou lidé odváženi do vzdálených táborů, do míst, která i na tu dálku více než čím jiným čpí utrpením, hrůzou a smrtí. Každý den mu prázdná schránka dává nový den života a zároveň nový den strachu. Nový den nové podřadné práce, protože pan Mundstock už teď jen zametá ulice, což je jedna z mála prací, k nimž ho žlutá hvězda na prsou opravňuje.

A tento pan Mundstock objeví metodu, jak se neustálému psychickému tlaku nepodvolit; vždyť nejjednodušší je na všechny očekávané strázně se dokonale připravit. Na každý drobounký detail, na vláčení těžkého zavazadla k transportnímu vlaku, na urážky a bití, na spánek na tvrdé pryčně - ano, dokonce i na jedovatý plyn. A pan Mundstock se začne systematicky připravovat na to, co ho jako každého neodvolatelně čeká, takže když předvolánka do transportu skutečně přijde, cítí se být sebejistý; učinil v přípravě vše, co mohl. Jen na jednu věc zapomněl: že nelidskost systému dosáhla již takové míry, že i sebepropracovanější lidská metoda musí v tomto nerovném boji vykolejit v samotném počátku a rozjetá mašinérie vzpouru jednotlivce - byť jen pasivní - nemůže a nesmí připustit.

 

Nedělní miniglosy č.66

Stoletý pan Jiřička z Nového Bydžova se ve volební místnosti dožadoval vydání volebního lístku Agrární strany, kterou byl zvyklý volit ve 30.letech. I když stařík trval na svém jako Beran, nebyl úspěšný. Nakonec se překvapivě rozhodl místo pro podobným zaměřením se nabízející Stranu venkova hlasovat pro Cibulkův Pravý blok, protože podle mínění zkušeného voliče se v tak dlouhém názvu strany, jak byl napsán ve volebních lístcích, jistě musí najít i dost z agrárního programu.

-----------------------

Dnes byly slavnostně vyhlášeny ceny Filmové akademie za herecké výkony v předvolební kampani: Za výkon v remaku filmu Pěsti ve tmě získal ocenění sociální demokrat Bohuslav Sobotka. Mezi ženami vyhrála jako tradičně zcela suverénně Jana Bobošíková. Bývalý šéf lidovců Cyril Svoboda a celá Strana zelených pak získali ocenění za herecký výkon ve zcela vedlejší roli. Původně výrazně favorizovaný Jiří Paroubek se tentokrát musel spokojit s cenou za nerealizovaný scénář.

 

O obyčejných a neobyčejných lidech

"Tyto volby prohráli obyčejní lidé," prohlásil šéf sociální demokracie, který volby sice vyhrál, ale protože vítězství se mu nezdálo kýženě drtivé, střelhbitě rezignoval. Vůbec je to s těmi výhrami a prohrami docela potíž: Představme si, že by třeba ve finále hokejového mistrovství světa Češi slavně zvítězili nad Rusy, ale po závěrečné siréně by začali bouřlivě slavit ruští hokejisté na rozdíl od našich, kteří by jen smutně postávali v koutě, a hned při odchodu z ledu by rezignoval roztrpčený Jaromír Jágr. Nebo že by Barbora Špotáková posledním hodem přehodila oštěpem všechny své soupeřky a hned po změření vítězného pokusu by začala nadávat a propukla by v upřímně naštvaný pláč. Anebo že by nějaká hollywoodská star hned poté, co je vyhlášeno, že byla oceněna Oscarem pro tento rok, na protest znechuceně opustila sál. Inu politika je disciplína zvláštní, a ne vždy v ní platí matematické poučky a selský rozum.

Vyjádření o obyčejných lidech mne i osobně potěšilo: Mohu se totiž teď cítit jako neobyčejný člověk, protože mám z nečekaných výsledků opatrnou radost a nezdá se mi, že bych dnes něco prohrál. Navíc jsem zjistil, že jsem obklopený spoustou dalších neobyčejných lidí, kteří se také nechovají poraženě. Ale je docela dobře možné, že obyčejní lidé na volby jen zapomněli, obyčejným autíčkem si odjeli užít pěkného počasí na své obyčejné chaloupky a chatičky, a o tom, že prohráli volby, třeba ještě ani nevědí.

 

O nespravedlivé rovnosti

V průběhu letošní volební kampaně jsem se dozvěděl mnohé, kupříkladu i to, že pojetí spravedlnosti, které jsem doposud vyznával, je zcela nesprávné. "Zrušíme nespravedlivou rovnou daň!!" hlásá strana s ambicí tyto volby vyhrát. Této straně nestačí, když všichni platí svůj desátek (jó, kde jsou ty doby, kdy to býval jen desátek!), protože v takové domnělé rovnosti je prý skryta nestydatá nespravedlnost. Jak by k tomu ti chudší přišli, kdyby s nimi ti bohatší nebyli solidární a nezaplatili tolik, kolik jen ti zavrženíhodní bařtipánští zlosyni a zlodcery unesou?

Budiž, zavedeme u nás tedy řádně progresivní daň, aby ti bohatší měli menší motivaci k úspěchu a blažilo je především masochistické pomyšlení, že jim bude dovoleno se se státem o plody jejich práce pěkně bratrsky podělit (stát je ovšem při tom dělení vždycky ten starší bratr). Ale říkám si, proč bychom měli setrvávat jen u daně? Vždyť tohle nespravedlivé rovnostářství zasahuje do řady jiných oblastí, ze kterých by bylo třeba je jednou provždy vymýtit. A jedna taková oblast je v souvislosti s volbami dost na ráně a velké strany tu mají jedinečnou příležitost ukázat na svém vlastním příkladu všem nedovtipným Jeníčkům a Mařenkám, jak to s tou nespravedlivou rovností myslí a jak se na téhle ježibabí lopatě správně sedí.

 

Nedělní miniglosy č.65

Těsně před volbami začali reagovat představitelé Věcí veřejných na osočení ze strany svých konkurentů, že program Věcí veřejných je zcela nekonkrétní. "Náš program jednoznačně vyplývá z názvu naší strany a týká se různých veřejných věcí," řekl nám k tomu nejmenovaný představitel VV. "Chceme se zaměřit především na čistotu veřejných záchodků, chceme vnést pořádek do chaotické legislativy kolem provozu veřejných domů, a když vše dobře půjde, chceme naše již existující dobrovolnické hlídky postupně přetransformovat na Veřejnou bezpečnost."

-------------------

Proti uvedení nového filmu Jana Svěráka Kuky se vrací protestují slovenští nacionalisté, kteří berou název a celé téma filmu jako provokaci a záměrnou urážku jednoho ze zakladatelů slovenské moderní prózy Martina Kukučína. Jsou ale ochotni přistoupit na kompromis a souhlasit s úpravou názvu filmu o animovaném medvídkovi na "Kuky se vrací do módy", což se prý ostatně potvrdilo novým vydáním Kukučínova historického románu Lukáš Blahosej Krasoň v ohromujícím nákladu 350 výtisků.

 

Doufám

Doufám a rabuji

v opuštěné dračí sloji

prošlá mávátka zatnutá v pěst

Doufám a pózuji

s leklou rybou v náručí

před čestnou jednotkou

Doufám a lituji

nenarozených dětí noci

vlnících se v přílivové pěně

Doufám a raduji se

v samotě vprostřed řvoucího davu

vzývajícího bakelitové bohy

Doufám a maluji

nepolapitelné stíny

budoucích světel.

O složence a Werichově babičce

Jan Werich (a po něm i Miroslav Horníček ve svých Hovorech H) kdysi dával k lepšímu historku se svou babičkou, kterou vzal jako úspěšný prvorepublikový mladý podnikatel na projížďku svým zbrusu novým automobilem. Na rovném úseku silnice to rozpálil a pyšně oznámil spokojeně se rozhlížející babičce: "Babičko, jedeme sto!" Informace však neměla žádný ohromující účinek a babička s úsměvem odvětila: "Jeníčku, jeď dvě stě!"

Pracujeme-li totiž s příliš velkými čísly, přirozeně nás to vede k trochu bohémskému zacházení. Mezi čtyřicítkou a devadesátkou na silnici je pro nás mnohem představitelnější rozdíl, než když se hvězdná loď Enterprise ve Star Treku pohybuje rychlostí 40% nebo 90% rychlosti světla. Umíme si dobře představit, jaký čas je několik měsíců, ještě lépe jeden den nebo deset minut. Když nám ovšem někdo řekne, že se něco možná odehraje za 200 let, představivost začne selhávat, protože to jde mimo naši zkušenost. Natož když jde o milióny nebo miliardy let. Má-li nás něco potkat za milión let, jako by to neexistovalo. Jo, když nás to čeká zítra ráno, to je jiná!

 

Nedělní miniglosy č.64

Předseda sociální demokracie Jiří Paroubek 14 dní před volbami opět rozčeřil jinak nečekaně klidné předvolební vody: Kromě třináctého důchodu a pátého týdne dovolené slíbil, že v případě volebního vítězství zavede i druhé Vánoce: "Z průzkumů vyplývá, že o Vánocích mají obchodníci největší tržby. Proto si myslím, že zavedení druhých Vánoc bude nejlepší metodou boje proti ekonomické krizi. Pokud se tato cesta osvědčí, bude moje vláda počet Vánoc postupně zvyšovat."

-----------------------

Delegáti celostátní konference veverek obecných žijících v České republice se ostře ohradili proti tomu, že v běžné řeči se straně Věci veřejné říká "veverky" kvůli její zkratce VV. "Na veverky obecné to vrhá špatné světlo," uvádí se v oficiálním komuniké. "Nemáme se stranou Věci veřejné nic společného kromě veverky Rozárky z parku v Konstantinových lázních, která je v předsednictvu VV v Plzeňském kraji, což je ovšem její soukromá iniciativa." Veverky rovněž zdůraznily, že oranžová barva se u nich vyskytuje odedávna, a nejde tedy o známku jejich sympatií k sociální demokracii, jak nesprávně uvedla některá média, se kterými ještě sociální demokracie mluví.

 

O našich lvech

Když jsem byl malý, přál jsem si být lvem. Tedy mimo jiné, protože jsem si ještě přál být minimálně popelářem a kapitánem Nemem. Ale myslel jsem si, že při troše dobré vůle by se to dalo stihnout najednou. Vždyť si to představte: Přijede popelářský vůz (nebo ještě lépe rovnou popelářská ponorka), ze stupačky seskočí plavným skokem velké kočkovité šelmy vousatý kapitán Nemo a zařve jako lev tak strašným hlasem, že gazely a antilopy z celého panelového sídliště se ve svých bytech zamknou na tři západy i když maximum jsou dva.

Ptáte-li se mne proč, tedy odpovídám, že nevím. Myslím, že na začátku toho okouzlení nebylo ani tak zvíře, jako spíš jméno. Objevil jsem totiž v kalendáři jméno Lev a připadlo mi to mimořádně vtipné, asi tak, jako kdyby měl mít někdy jmeniny třeba Kočkodan. Představoval jsem si omamně, že se jmenuji Lev, v tom jménu se zdála být soustředěna síla a vznešenost, exotické dálky a taky nezpochybnitelná individualita, protože jsem ani ve svém širokém okruhu známých a kamarádů nevěděl ani o jediném, který by se jmenoval Lev, zatímco Petrů byl vždycky mezi mými vrstevníky dostatek.

 

Pražský maratón 2010 – postřehy maratónského chodce

Protože jsem v posledních dvou letech vždy týden před maratónem onemocněl a pak se nemohl zúčastnit, čekal jsem, co si na mne vyšší instance vymyslí letos. Nachlazení tentokrát mělo zpoždění a už jsem měl obavu, že vůbec nepřijde. Přišlo v pátek ráno - tedy dva dny před startem, takže jsem poslední dva dny popíjel horký Coldrex a věřil, že se chorobu podaří udusit v zárodku a nikdo na to nepřijde a nezatkne mne kvůli tomu. No, nakonec jsem to jakžtakž uchlácholil, a přestože jsem trochu připokašlával, pokýchával a - samozřejmě - i rýmoval, choroba mne na start pustila a celkem překvapivě mi nekladla žádné větší překážky. Na tomto místě je třeba podotknout, že nejsem v žoldu výrobce Coldrexu a reklamu, mu - já bloud - činím bezplatně, takže ze mne asi milionář zase nebude.

Letos pořadatelé hrozili největším davem maratónských běžců v historii a sešlo se jich nakonec kolem pěti tisíc. Dost se to projevilo především před startem v zázemí a při cestě do Celetné ulice na start, protože na některých užších místech hrozilo ušlapání nebo přejetí kočárkem, kterých se kolem startu motalo podivuhodné množství. Zvlášť kolem šaten, kde někteří účastníci stáli v několikařadé frontě a do toho jedni davové přicházeli, druzí se převlékali a třetí se snažili odejít, to na mne působilo poněkud čínsky. Ale nakonec jsem ke svému údivu na start dorazil včas a už po necelých devíti minutách po elitních Keňanech jsem protnul startovní čáru. Těsně před skupinou rohatých Vikingů a pár kroků za Lionelem Messim, který se běhu účastnil v červeném dresu se svým jménem.

 

Nedělní miniglosy č.63

Jaromír Jágr překvapivě prohrál ve čtvrtfinále ankety o div Česka se západočeskými lázněmi. Lázně se v prodloužení dostaly do přečíslení a po rychlé kombinaci se Kynžvartu podařilo zavěsit. Ruští diváci hodnotili kladně především fakt, že jako hráč ruského Omsku si po zápase Jágr vyměnil dres s Karlovými Vary.

---------------------

Ve firmě IBM se podařilo vyrobit nejmenší 3D mapu na světě, která se tisíckrát vejde na zrnko soli. Mapa je ovšem tak malá, že ji teď výzkumníci nemohou nikde najít.

 

Pomačkaný den

Vrásčité ráno s pomačkanou tváří,

poledne chladným sluncem urousané

večer schmoucaný v nákupním koši

a v divokém snu proválená noc.

Lháři!

Ba ne,

tak to přece není!

Chce to jen klid:

Maličko přežehlit

a do nového dne jít

řádně napaření.

O reklamním hanění

Když občas chvíli sleduji televizi, vždycky si říkám, jak by svět musel být báječný, kdyby sestával výhradně z výrobků z reklamy a kdyby tyto výrobky měly aspoň čtvrtinu vlastností, o kterých se v reklamě mluví. Dozvíte se, že díky pravidelné konzumaci určitého extrémně zdravého jogurtu se dožijete minimálně sto čtyřiceti let (škoda jen, že posledních padesát let už si nebudete pamatovat proč), že pokud se navoníte určitým deodorantem, opustí díky té vůni veškeré modelky v okruhu dvou kilometrů své miliardáře, jen aby se o vás mohly mezi sebou poprat, a že když na svou košili použijete určitý prací prášek, bude už navěky čistě bílá, i kdyby byla původně fialová.

No a teď si představte, že reklama bude pojata jinak a vy se dozvíte, že i díky jednorázové konzumaci určitého jogurtu se opakovaně pozvracíte, že pokud se navoníte určitým druhem deodorantu, modelky i miliardáře z dvoukilometrového okruhu vypudíte kvůli tomu smradu až někam za exotické moře, a vyperete-li svou košili v určitém pracím prášku, zůstane košile stejně flekatě fialová jako vyrážka, která se pod košilí objeví na vašem těle. Samozřejmě si takhle své zboží nebude hanět jeho výrobce sám, ale zaměří se na výrobky konkurence. Jenom jako takové malé varováníčko pro spotřebitele! A když si klient místo pohaněného jogurtu koupí raději ten váš, tím lépe pro vás - samozřejmě jen do té doby, než váš konkurent jasně sdělí veřejnosti, že pozvracení není zdaleka to nejhorší, co se může člověku díky konzumaci jogurtu přihodit.

 

Nedělní miniglosy č.62

Policie zveřejnila popis muže, který nedávno poničil Staroměstský orloj. Jedná se o muže střední postavy a nejlepšího věku, s krátkými vlasy, který měl oblečené džínové kalhoty. V tomto popisu inspektor Bouše jednoznačně poznal Jindřicha Fichtla z Hlubočep zvaného Jindra Fichtl z Hlubočep. Inspektor si hledaného vyzvedl přímo v Jedové chýši a podezřelý se po zatčení okamžitě přiznal. Na svou obhajobu uvedl, že mu tvář poničené sochy příliš připomínala Jiřího Paroubka, což je podle vysvětlení inspektora Bouše taky dost známá firma.

---------------------

Daniel Landa se stal vůbec první osobou, na kterou mají jinak znepřátelené strany v Afghánistánu zcela stejný názor a jsou ochotny vzájemné spolupráce, jen aby dosáhly zrušení koncertu. "Když Dan spustí, jsou po něm ochotni střílet jak radikální Talibové, tak jinak mírumilovné paštunské horské kmeny," uvedl jeden z našich pracovníků v Kábulu. "Měli bychom ho angažovat jako oficiálního evropského emisara, protože zpěvák by mohl výrazně přispět k obnovení jednání mezi bojujícími frakcemi."

 

O prvomájovém déjà vu

No to se mi snad jen zdá!!! Normálně mne o víkendu v tuto nekřesťanskou hodinu probouzí můj pracovitý soused se svou sekačkou, ale dnes je přece sobota, první máj - tedy svátek - a přitom místní rozhlas začíná chrčet své neobjevné "Jedna, dva, tři,…" Kolik může být hodin? Z rozhlasu začíná hrát řízná dechovka pokrokové písně. Jako vždycky na prvního máje kdysi dávno, když jsem byl ještě v chlapeckém věku.

To je ovšem zlé! A začíná mi už taky konečně docházet, proč tohle celé déjà vu: Včera jsem v nějaké souvislosti projevil malé nestoudné přání ubrat poněkud na svém věku. Nejsem žádným makropulistou a nemám ctižádost být na světě věčně. To snad jen ten první máj, lásky čas a pro někoho pohříchu i svátek práce (že, sousede buditeli?), mne svedl na scestí hloupých přání, kterých se pochopitelně hned někdo přehnaně aktivní chytí a musí mi je za každou cenu splnit!

 

Mikael Niemi - Popmusic z Vittuly

Máte tušení, kde leží Tornedalen? Já tedy takové tušení neměl do okamžiku, kdy jsem se začetl do půjčené (díky, Melindo) knížky švédského spisovatele Mikaela Niemiho Popmusic z Vittuly. Pak jsem se dozvěděl nejen, kde leží Tornedalen a Pajala (na severu Švédska při švédsko-finské hranici), ale především to, jak se v tomto podivuhodném odloučeném a drsně severském světě žilo někdy na přelomu 60. a 70.let, tedy v době, kdy autor i jeho alter ego Matti - hlavní hrdina a vypravěč celé mozaiky příběhů - dospěli do puberty. Kniha je vyprávěním o zvláštním starém světě na pomezí severských kultur, náboženství a jazyků, světě s danými pravidly a tradičními hodnotami, do kterého postupně vtrhávají nové "globální" vlivy, očima chlapce nasávajícího všechno kolem sebe a vytvářejícího si ze všech nesourodých ingrediencí vlastní "výživný" kokteil. Příběh zdejšího zvláštního prostoru a zvláštních lidí se proplétá se vzpomínkami ryze individuálními - na syrové i fantaskní zážitky, klukovské bitvy, první zážitky s alkoholem, muzikou i dívkami. Matti i jeho nemluvný kamarád Niila vstupují do bizarních příběhů zdejší přírody a zejména místních rázovitých obyvatel. Tragika se mísí s komičnem (např. vypořádávání babiččiny poslední vůle) a vše je většinou prodchnuto zvláštním patriotickým furiantstvím starousedlíků, pochopitelně v této oblasti dostatečně zkrápěným všudypřítomnou samohonkou. A popis opileckých večerů je opravdu věrný.

 

Nedělní miniglosy č.61

Ferda mravenec na tiskové konferenci oznámil, že mu byl ukraden jeho puntíkovaný šátek. Za pachatele označil skupinu rezavých mravenců, kteří ho přepadli večer, když šel domů z práce všeho druhu. Proti tomuto prohlášení se postavil nejmenovaný dvojitý ministr a v současné době alespoň zmocněnec pro mravenčí práva, který takové vyjádření považuje za naprosto nekorektní a založené na principu kolektivní viny: "Taková celebrita, jakou je Ferda mravenec, by si měla dávat pozor na ústa. Dost na tom, že jako pachatele označil mravence; ten rasistický dovětek už by si měl odpustit, zvlášť když vyšetřování ještě není uzavřeno, takže není jisté, jestli si Ferda svůj šátek neukradl sám. Navíc po ztrátě šátku vypadá Ferda jako zcela obyčejný mravenec, takže vlastně ani není jisté, jestli je to vůbec Ferda!"

 

Jablunkov - Mionší - 5.den

Pro poslední den pobytu jsem měl připravené dvě zcela odlišné varianty programu: Buď zajedu do centrálních Beskyd a podívám se na Pustevny, Radegasta a Radhošť nebo si projdu hřeben Slezských Beskyd na česko-polské hranici. Zpočátku si Radegast nevedl špatně, ale pak ztratil svého mocného přímluvce (ano, dnes už i za bohy se musí někdo přimluvit, abychom je vůbec vzali v potaz) a jeho akcie dramaticky klesly. No a nakonec lenost a pohodlnost zvítězila a rozhodl jsem se pro variantu, pro kterou nebylo třeba žádné součinnosti hromadné dopravy.

Když jsem tak stoupal předměstím Jablunkova plným nově postavených domků, uvědomil jsem si, že jsem za celou dobu svého pobytu nespatřil nikoho, kdo by sekačkou sekal trávu. Zato skoro vedle každého domu je malé políčko, kde spousta lidí sázela brambory, v zahradách žijí kromě samotných obyvatel i slepice, perličky a morky (krůty), všude pobekávají ovce a pobíhá mnoho čerstvých jehňat, občas i koza zamečí, prostě vše běží trochu jinak než v Praze a okolí, kde už dost lidí žije v přesvědčení, že v české ústavě je zakotveno právo na bazén a golfový trávník.