neděle 30. května 2010

O obyčejných a neobyčejných lidech

"Tyto volby prohráli obyčejní lidé," prohlásil šéf sociální demokracie, který volby sice vyhrál, ale protože vítězství se mu nezdálo kýženě drtivé, střelhbitě rezignoval. Vůbec je to s těmi výhrami a prohrami docela potíž: Představme si, že by třeba ve finále hokejového mistrovství světa Češi slavně zvítězili nad Rusy, ale po závěrečné siréně by začali bouřlivě slavit ruští hokejisté na rozdíl od našich, kteří by jen smutně postávali v koutě, a hned při odchodu z ledu by rezignoval roztrpčený Jaromír Jágr. Nebo že by Barbora Špotáková posledním hodem přehodila oštěpem všechny své soupeřky a hned po změření vítězného pokusu by začala nadávat a propukla by v upřímně naštvaný pláč. Anebo že by nějaká hollywoodská star hned poté, co je vyhlášeno, že byla oceněna Oscarem pro tento rok, na protest znechuceně opustila sál. Inu politika je disciplína zvláštní, a ne vždy v ní platí matematické poučky a selský rozum.

Vyjádření o obyčejných lidech mne i osobně potěšilo: Mohu se totiž teď cítit jako neobyčejný člověk, protože mám z nečekaných výsledků opatrnou radost a nezdá se mi, že bych dnes něco prohrál. Navíc jsem zjistil, že jsem obklopený spoustou dalších neobyčejných lidí, kteří se také nechovají poraženě. Ale je docela dobře možné, že obyčejní lidé na volby jen zapomněli, obyčejným autíčkem si odjeli užít pěkného počasí na své obyčejné chaloupky a chatičky, a o tom, že prohráli volby, třeba ještě ani nevědí.
 
Čekám teď, že suita vítězných a přesto prohrávajících obyčejných lidí z předsednictva sociální demokracie, kteří dlouho a vytrvale dělali příteli předsedovi jednotně přikyvující stafáž, v příštích dnech projde zásadním přerodem: Ukáže se minimálně, že všichni už dávno dobře věděli, že přece cestou arogantní konfrontace, přezíravého papalášství a populistických báchorek dál jít nejde. Všichni to jistě s odvahou sobě vlastní nesčíslněkrát pošeptali do vrby a někteří si možná svůj potichounku šeptaný vzkaz nahráli na citlivém nahrávacím přístroji, aby měli důkaz, že oni byli dávno (a vlastně tak nějak vždycky) rezolutně PROTI konfrontační politice, kterou s citlivostí buldozeru Metrostavu razil odstupující předseda!

Jak už víme, tyhle volby prý prohráli obyčejní lidé. Tito obyčejní lidé jistě volili právě sociální demokracii a ta získala jen 22% hlasů, takže kdybych použil typicky paroubkovskou kreativní metodu ve výkladu podobných čísel, mohl bych např. usoudit, že v této zemi žije 78% neobyčejných lidí, což - i když by to dramaticky odporovalo statistickým pravidlům - by mne neobyčejně těšilo, protože obyčejně mám všechny neobyčejné věci neobyčejně rád.

Tak se ještě pokusím užít si neděli pod vlivem takového neobyčejného výsledku. Uvidíme, co se stane, až nám zase nastanou obyčejné dny.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.